Jediným oříškem při chovu papoušíků je rozpoznání pohlaví. „Rozlišení samečka od samičky podle vzhledu je prakticky nemožné, protože pohlavní dimorfismus je u většiny tohoto druhu nevýrazný,“ doplňuje Václav Holub. „Zkušení chovatelé se snaží určit pohlaví různě, například podle šířky mezery mezi pánevními kostmi (samičky mají větší rozestup 6-8 mm), jiní tvrdí, že když samičku chytí do ruky, obvykle je štípne, a další ujišťují, že samička je oproti samečkovi mohutnější. Ale opravdu přesné rozlišení lze určit pouze testy DNA. Rod afrických papoušíků zahrnuje celkem devět druhů a pohlaví je možné rozeznat pouhým pohledem jen u třech druhů, a to u papoušíka šedohlavého, savanového a etiopského.“

Papoušíci mnoha barev

Volně žijící ptáci v přírodě jsou z větší části zelení s modrým ocasním peřím a jejich obličejová část a krk jsou růžové. Zbarvení domestikovaných ptáků je v podstatě totožné, snad některé barvy jsou světlejší a břicho je šedé. Chovatelé však vyšlechtili kolem dvaceti barevných mutací, například opalinovou, bílou či skořicovou a v Holandsku v šedesátých letech minulého století dokonce i modrou.

„Přírodní zbarvení je dnes vzácné, protože „čistých“ papoušíků je v chovech velmi málo. Díky šlechtění a křížení kvůli novým barevným mutacím se z většiny stali mutanti. Chovatel dnes zkříží dva zelené ptáky v domnění, že jsou přírodní, ale oni vyvedou třeba modrá mláďata.

Malý papoušík potřebuje velký prostor

Chovné páry nepotřebují k hnízdění příliš prostoru, v nouzi postačí klec o rozměrech 70x50x50 cm. Musí však být z pevného materiálu, aby odolala jejich silným zobáčkům. Ovšem - čím větší klec nebo voliéra, tím lepší podmínky pro zdravý vývoj mladých papoušíků. Agapornis růžohrdlý je velmi aktivní, dobře létá i šplhá. Proto spíše potřebuje voliéru podlouhlého tvaru, a pokud ho chováme doma v kleci, musíme mu dopřát častý prolet po místnosti. Pro hnízdění se doporučují dřevěné budky o rozměrech 25x15x15 cm a s vletovým otvorem velkým 5-7 cm. Samičky nosí materiál na stavbu hnízda na zádech mezi křídly, takže odnesou najednou víc materiálu, než by se jim vešlo do zobáčku. Poté do hnízda snesou 4-5 vajíček, na kterých sedí přibližně 23 dní. Výhodné je předkládat papouškům lískové nebo bezové větvičky, ptáci si z nich naloupají kůru na vystlání hnízda. Mláďata budku opouštějí po 4-5 týdnech, ale další dva týdny jsou ještě na rodičích závislá,“ říká Václav Holub.

Jídelníček

Papoušík růžohrdlý se v přírodě ponejvíce živí semeny, různými druhy trav a ovocem. K tomu se musí přizpůsobit i strava v zajetí. Díky širokému sortimentu ptačích směsí je výhodná směs pro malé papoušky, kterou lze zakoupit ve specializovaných prodejnách pro exotické ptáky, dále různé druhy zeleniny a ovoce. Vhodné je papoušíkům předkládat větvičky z ovocných stromů k okusování. Při krmení mláďat je pro rodiče nezbytná vaječná směs, která se prodává v prášku. Důležitá je také sépiová kost. Základní potravou je však lesknice, různé druhy prosa, obilní klásky, ale na rozdíl od jiných ptáků není vhodné jim předkládat slunečnicová semínka. A to zejména papoušíkům, kteří žijí v kleci a nemají dostatek pohybu. Tloustnou po nich, ztrácejí aktivitu a mohou onemocnět i různými druhy nádorů. Ptáci se rádi koupou. Proto musíme v kleci nebo ve voliéře vedle pítka připravit nádobku na koupání, případně ptáky občas rosit vodou.

Milý společník

Papoušík růžohrdlý se při správné péči zpravidla stává milým společníkem, i když není v jeho možnostech naučit se mluvit. Několik slov však zvládne, zejména při umělém odchovu. Problémem je však jeho hlučný a pronikavý hlas, i když chovatelé tvrdí, že není tak nepříjemný jako u jiných papoušků. Vzhledem k jejich nekonfliktní povaze se mohou ve voliéře chovat ve více párech, o to lépe vynikne jejich barevnost a krása.

Odkud pocházejí?

Africký papoušík růžohrdlý (nazývaný též agapornis růžovohrdlý nebo rozekola) je malým ptákem z rodu Agapornis chovaným v zajetí. Dodnes se vyskytuje ve velkých počtech v Angole, Namibii a Jihoafrické republice. Jeho charakteristickým znakem je malá, tělnatá postava, krátký ocas se zakulacenými péry a pestré zbarvení. Žije zpravidla 10 let. Latinský rodový název sestává ze slov agáve – láska a ónis – pták. Je to tedy pták lásky. Možná i proto je tolik oblíbený.