Naši předci se chlubili údaji, kdy zabili posledního vlka, medvěda. Dnes už takové záznamy budí spíše lítost nežli hrdost. Člověk zabral ke svému užitku téměř celou krajinu, ale zároveň už ví, že vyhubit jakýkoli živočišný druh je nenapravitelná škoda a nebezpečný zásah do přírodní rovnováhy. Vyhubení velkých šelem naštěstí napravit šlo – nebyly vyhubeny všude a i k nám se postupně vrací. Rys ani vlk není člověku přímo nebezpečný, a pokud je člověk poučený, tak i střet s medvědem je zcela výjimečný. Populace těchto šelem jsou stále velmi skromné a přežívají u nás jen v posledních baštách lesů a hor (někdy jsou však vlci zaměňováni za zdivočelé psy).

Špatná pověst psího předka

Kdo ví, čím si vlci zasloužili pověst krutého a podlého zvířete. Žijí v soudržných smečkách, kde beze zbytku dodržují společenská pravidla a řád. Když dva samci soupeří o vůdčí postavení, ten, kterému již nezbývají síly, nastaví sokovi temeno. Druhý vlk, ještě plný zápalu z boje, by se mu do nejzranitelnějšího místa na těle s chutí zakousnul – ale nikdy to neudělá. Vždy se ovládne a gesto, ve kterém se druhý vzdává, stačí k okamžitému ukončení zápasu.

Snad proto, že kromě volně žijící zvěře občas zabrousili i do stád ovcí a koz, vysloužili si vlci nepřátelství člověka. Zároveň ale již dávno přišli pastevci na skvělý způsob, jak svá stáda ochránit – využili potomky vlků jako pastevecké psy. Při extenzivním chovu ovcí a koz jsou tito čtyřnozí pracanti stále nenahraditelní, zvláště pokud majitelé nechtějí dobytek na každou noc shánět pod strachu, kde by byl v bezpečí.

Rodinou pasteveckého psa je stádo

Pastevečtí psi jsou mohutní, rozhodní, bystří a samostatní. Jejich původ je podivuhodný – pastevci jednoduše vybírali psy, kteří byli co nejpodobnější ovcím. Jejich štěňata pak odmala vychovávalo stádo ovcí a stalo se jejich rodinou, kterou dospělí psi poté srdnatě chránili před vlky i medvědy. Dalším chovem se dále selektovaly žádoucí vlastnosti a teprve postupně vznikla i přesně definovaná pastevecká plemena. Patří mezi ně například bílý slovenský čuvač, kavkazský pastevecká pes, pyrenejský horský pes, akbaš, bobtail a další.

Pes uchrání i stovku oveček

Velmi rozlehlé pastviny s členitým terénem v blízkosti lesů psi uhlídat nemohou. Osvědčeným řešením jsou v tomto případě elektrické ohradníky, které mohou být napájeny solárními bateriemi.

Pastevečtí psi mají zcela jinou úlohu i vlastnosti nežli psi ovčáčtí a honáčtí.

  • Ovčáci, mezi něž patří například německý ovčák, pomáhají pastevcům nahánět dobytek. Ovce jsou pro ně spíše kořistí, i když si je díky výchově nedovolí napadnout.
  • Oproti tomu pasteveckým psům, kteří mají za úkol chránit stádo před šelmami a dalším nebezpečím, musí být ovce smečkou, bere je jako své druhy. Ovšem na rozdíl od svých druhů nejsou psi pro šelmy kořistí, ale silným soupeřem.

Ztráty způsobené vlky i medvědy dovedou dobře vychovaní, spolehliví pastevečtí psi snížit na minimum. Šelmy obvykle dovedou zahnat i bez přímého střetu, ty se navíc do teritoria psa málokdy odváží. A i když už po dlouhém vyčkávání a taktizování přeci jenom ke stádu proniknou, zabijí mnohem méně ovcí, než kdyby měli volné pole působnosti.

Stateční psi se nevyhýbají ani přímému střetu, pokud je při obraně nutný. Proto pastevci v oblastech, kde jsou návštěvy šelem časté, vybavují psy obojky s kovovými bodci, které jim chrání krk před zuby nepřátel.

Vhodná výchova je základ

Aby byli pastevečtí psi opravdu spolehlivými pomocníky, je třeba dobře vybírat nejen plemeno, ale i jednotlivá štěňata, který by měla mít vyrovnanou povahu a samozřejmě i dobře rostlou kostru.

Výchova pasteveckého psa musí začít již u dvouměsíčních štěňat a je poměrně náročná – pes se musí postupně seznamovat s ovcemi, nepřimknout s příliš k lidem, ale zároveň je poslouchat a nebýt ani cizím nebezpečný. Zvláště ta největší plemena, jako je kavkazský pastevecký pes vynikající silou a samostatností, neuznají za svého vůdce žádného nejistého či labilního člověka. Násilí však při výchově nemá žádné místo, platí pouze přirozená autorita.

Velká stáda lépe ohlídá více psů společně, ovšem nevychovávají se odmala spolu, aby se nevěnovali pouze sami sobě v pravé psí smečce. Je třeba počítat s tím, že určité procento psů se navzdory výcviku dobrými pastevci nestane, zkrátka nemají k tomuto poslání vlohy. Pokud však vše dobře dopadne, pes bude hlídat své stádo ve dne v noci až do smrti.

Podrobný postup výchovy pasteveckých psů i návody na řešení nejčastějších problémů naleznete například v publikaci Robina Riga Pastevečtí psi: praktická příručka pro chovatele koz a ovcí, jejíž český překlad si můžete zdarma stáhnout na webových stránkách Hnutí Duha (www.selmy.cz), které se ochranou šelem, ale také soužití šelem s lidmi a hospodářskými zvířaty zabývá.