Irský vlkodav
Předchůdci tohoto psího dlouhána s ježatou tvrdou srstí doprovázeli už Kelty. Třebaže jeho jméno budí respekt a odkazuje na jeho dávné poslání, jedná se o zcela klidného, nekonfliktního a neagresivního psa, jehož nejhorší povahovou vadou, pokud není správně veden, je tvrdohlavost.
Irský vlkodav
Je vhodný do rodin s dětmi, učenlivý a v případě nutnosti i nebojácný. Bohužel toto plemeno nepatří zrovna ke zdravým. Kromě problémů s klouby a náchylnosti k torzi žaludku často trpí rakovinou kostí, takže jeho průměrný věk dožití je pouhých sedm let.
Novofundlandský pes
Historie tohoto původně kanadského plemena sahá až do dob Vikingů. Navzdory velikosti menšího medvěda, ještě umocněné huňatou srstí a velikou silou, se jedná o přátelského, mírumilovného a laskavého psa. Miluje vodu, výborně plave a skvěle plní úlohu záchranáře tonoucích.
Něžný obr - novofundlandský pes snáší dobře dětské dotyky.
Kromě toho je také tolerantním společníkem celé rodiny a díky své inteligenci a učenlivosti zvládá lehce i výcvik, byť všechny úkoly plní s rozvahou sobě vlastní, dril není nic pro něj. Přes svoji odolnost ale nepatří zrovna k dlouhověkým plemenům, většinou nejpozději do deseti let nastane smutná chvíle loučení.
Tosa Inu
Toto japonské plemeno bylo původně využíváno pro psí zápasy sumo a oblíbené bylo také mezi samuraji. Za druhé světové války se jejich populace dostala na kritickou úroveň několika posledních jedinců, ale naštěstí se podařilo toto majestátní plemeno zachránit. Byť se jedná o skutečného obra, který může vážit až 90 kg a dovede se tvářit velmi drsně, je velmi přátelské a nekonfliktní povahy.
Tosa Inu
Tosa je velice společenská, takže osamělý život v kotci na zahradě by pro ni byl opravdu za trest. Spokojená bude v přítomnosti svých pánů a dokáže se velmi ladně složit i do malého bytu. Překvapivě není příliš náročná na pohyb, ráda se proběhne, ale rozhodně to není pes na dlouhé túry. Bohužel není ani příliš dlouhověká, takže je nutné počítat s tím, že společně strávená doba potrvá průměrně osm let.
Bordeauxská doga
Toto plemeno s pestrou historií, která sahá až do 4. století, prodělalo během své dlouhé cesty dějinami mnoho změn. Jeho předchůdci se věnovali lovu divokých prasat a šelem a také byli neohroženými zápasníky. Ve 14. století se v okolí Bordeaux využívali jako osobní stráž, ale i ke hlídání stád a domů. Války jeho populaci decimovaly do té míry, že v polovině 20. století zbývalo už posledních pár jedinců.
Bordeauxská doga je vhodná i k dětem.
Naštěstí se ale toto plemeno podařilo zachránit, a proto si i dnes můžeme pořídit tohoto vyrovnaného, láskyplného a hravého psa, který navzdory své mohutnosti výborně vychází i s dětmi a malými zvířaty. Bordeauxská doga nemá ráda změny a samotu, nevyžívá se ani v psích sportech a dlouhých náročných výšlapech, má ráda pohodu v blízkosti svých lidí. V případě nutnosti ale rozhodně není bojácná. Daní za záchranu tohoto nezaměnitelného plemene je ale množství zdravotních problémů, které vyplynuly z křížení příbuzných jedinců. Kvůli tomu se dožívá skutečně nízkého věku, průměr je pět až osm let.
Bernský salašnický pes
Původ tohoto psa je zahalen tajemstvím, ale za jeho domovinu se považuje Švýcarsko, kde odjakživa pomáhal s prací na salaši, naháněl stádo nebo tahal vozíčky, třeba s mlékem. Jedná se o krásně vybarveného psa s typickou bílou náprsenkou a velmi hustou delší srstí.
BSP - bernský salašnický pes prostě děti miluje.
Je neagresivní a nekonfliktní, miluje být se svým pánem venku, život v bytě pro něj není. Má rád pohyb a je velmi hravý, nevadí mu ani divočejší hry s dětmi, pokud by se mu něco nelíbilo, vyklidí pole. Kupodivu tento zdatný horal nepatří právě mezi zdravá plemena, sužují ho obzvlášť kloubní problémy, ale také rakovina nebo potíže s ledvinami. Kvůli tomu často náhle zemře už ve věku kolem devíti let.
