Pískomil mongoslký (Meriones unguiculatus) je hlodavec patřící do čeledi hrabošovitých, tedy blíže příbuzný křečkům, nežli myším a potkanům, kterým je svým vzhledem podobný. Žije ve stepích, pouštích a polopouštích Mongolska, severní Číny a jižní Sibiře, často ve velkých koloniích, z části dne ukryt v systému podzemních nor. Do Evropy jej cestovatelé přivezli poprvé až v polovině 19. století, zanedlouho se stal oblíbeným domácím zvířátkem, i když méně častým, nežli kupříkladu křeček. Časem bylo z původního rezavohnědého zbarvení vyšlechtěno přes třicet různě barevných forem. Je vyhledávaný pro svou krotkost a mírumilovnost, navíc je, narozdíl od křečka, aktivní i přes den.

Pískomilové jsou velmi zvědaví, čiperní a k člověku přátelští. Při dobrém zacházení nikdy nekousnou. Jsou silně společenští a měli bychom je chovat nejlépe ve skupinkách, nebo alespoň v páru. Pískomil ponechaný delší dobu o samotě se bez nadsázky utrápí. To však neznamená, že můžeme dát náhle dohromady jakákoli dospělá zvířata. Měla by spolu vyrůstat odmlada, zrovna tak jako v přírodě – pokud se navzájem neznají, mohou být agresivní.

Příbytek pro pískomila

Běhací kolečka a další prolézačky určené pro křečky vhodné nejsou – pískomilové by si v nich mohli poranit či dokonce odlomit dlouhý ocas.

Pískomilům bude nejlépe v prostorné skleněné nádrži. Čím větší místa těmto aktivním a pohyblivým zvířatům poskytnete, tím lépe. Klec vhodná není, leda by měla v dolní části vysokou vaničku. Pískomil totiž nedostal své jméno náhodou a písek patří k nezbytnému vybavení jeho příbytku.

  • Na dno akvária položte silnou vrstvu písku odlehčeného hoblinami a senem. Čím vyšší vrstva, tím lépe – pískomilové si budou moci vybudovat chodbičky dle libosti.
  • Dále by zde neměl chybět domeček na spaní (poslouží i obrácený květináč s otvorem).
  • Do písku ukotvěte několik kamenů a větví na prolézání a šplhání.
  • Svrchu akvárium přikryjte pevným pletivem, které umožní větrání, ale odolá hlodákům a mistrným skokům pískomilů.
  • Pro pískovou koupel, kterou pískomilové přímo milují a potřebují, poslouží miska s jemným, bílým pískem pro činčily. Koupel ve vodě naopak nepřichází v úvahu!
  • Vodu dávejte do napáječky. Tito pouštní hlodavci nesnášejí mokro.
  • Údržba je snadná, neboť si tato čistotná zvířátka obvykle vyberou jedno či dvě místa, na které se chodí vyměšovat.

Jídleníček pouštního hlodavce

Jídelníček musí respektovat fakt, že trávicí trakt obyvatelů vyprahlých plání je přizpůsobený na chudé podmínky:

  • Směs pro hlodavce, která neobsahuje příliš tučných oříšků a slunečnicových semen, nepodáváme v množství větším, nežli 15 g na dospělého pískomila denně.
  • Doplňujeme ji malými kousky ovoce a nenadýmavé zeleniny.
  • Jako pamlsek poslouží moučný červ, ale postačí jen občas!
  • Seno, nezbytný zdroj vlákniny, musí mít pískomilové k dispozici stále.
  • Stále dorůstající hlodáky si obrousí nejlépe na větvičkách ovocných, chemicky neošetřených stromů či vrby.

Rozmnožování a rodina

Pískomily nikdy nechytejte za ocas, ani za jeho kořen! Je třeba je opatrně podebrat na dlaň. Ocas se lehko odlomí, což v přírodě slouží jako záchrana před dravcem – za život však uniklé zvíře ocasem zaplatí, znovu již nenaroste.

Pohlavně zralí jsou pískomilové již ve stáří tří až čtyř měsíců. Samičky jsou březí 24 dnů, poté do předem připraveného úkrytu porodí čtyři až pět holých a slepých mláďat. Ta prokouknou v druhém týdnu života a začnou prozkoumávat okolí, ve stáří tří týdnů je matka téměř přestává kojit. Oddělovat bychom je však neměli dříve, nežli za další týden či dva. Důležitou úlohu při výchově mláďat plní i otec, proto jej nikdy bezdůvodně neoddělujeme – ostatně celé skupince je nejlépe, pokud je stále pohromadě.