Nepocházejí z kachny divoké, ale z pižmovky velké, což je samostatný zoologický druh, který i dnes žije v bažinatých oblastech Střední a Jižní Ameriky. Hnízdí na stromech a v jejich dutinách. Historické anály tvrdí, že velký vliv na domestikaci měli místní indiáni, kteří pižmovky chovali pro velmi chutné maso. Po objevení Ameriky byly dovezeny i do Evropy, kde zdomácněly. Patří k nejužitkovějším plemenům vodní drůbeže, maso nemají tučné, játra patří mezi opravdové delikatesy a peří se využívá do polštářů, protože je kvalitnější než kachní.
Studentův chov
„Pižmovky jsem si pořídil nejen proto, že jsou užitkové, ale také, že s nimi není moc práce. Studuju v Praze, denně dojíždím do školy, a tak času nemám nazbyt,“ říká předseda základní organizace ČSCH Zdice a chovatel pižmovek hnědých sedlatých Jakub Přibyl. „Jsou to spolehlivé mámy, které za chovnou sezonu nasednou i třikrát a v těchto třech cyklech snesou až 70 vajec. Bez problémů vysedí a odvodí vylíhlá mláďata. Lidé si je pletou s kachnami, ale kachny to nejsou. Pižmovka je samostatný druh vodní drůbeže, který se liší svými předky, způsobem života i vlastnostmi. Například nemají vyvinuté plovací blány na nohou, zato mají silné drápy, díky nimž výborně šplhají a dobře létají. A samec pižmovky třeba na rozdíl od samce kachny nemá kačírek. Typické pro ně je i to, že nejsou opeřené v obličeji, ale mají kolem zobáku červené výrůstky, takzvanou bradavičnost, která zasahuje až k očím. U samců je výraznější, zejména markantní je výrůstek nad zobákem.“
Blány mezi rozšířenými prsty pižmovky nemají, ale koupel milují a potřebují
Tiché a trpělivé kachny
Zajímavé je, že se liší od kachen i hlasovým projevem, jsou téměř tiché, pouze když je něco vzruší nebo je chovatel bere do ruky, syčí. Samice pižmovek vyčnívá i tím, že má nejdelší dobu sezení na vejcích, která trvá 34-35 dní. Těžko vysvětlit, čím to je. Je to zajímavé, protože třeba větší krůta sedí 27-28 dní, husa 28-30 a kachna 27-28 dní. Po vyklubání mláďat pižmovka sežere zbylé skořápky. Někteří chovatelé tvrdí, že stále má v sobě „divočinu“ a činí tak proto, aby dravci neobjevili hnízdo. Druzí oponují, že to není nic mimořádného, protože jiné druhy drůbeže, zejména husy, to dělají také. Příčinu vidí v tom, že pižmovka po 35 dnech sezení potřebuje do sebe dostat potřebnou výživu, protože poctivě sedí na vejcích a pouze jednou za tři dny sleze, aby se nakrmila, napila a vyprázdnila, což je pro ni energeticky náročné. Ve zbytku skořápek zůstává výživná podskořápková blána, v níž jsou organické a minerální látky, které samice potřebuje.
Chov a snáška
„Pižmovky jsou všežravci, navíc nemají přehnané nároky na krmivo. Pokud žijí ve velkém výběhu, postarají se o sebe z velké části samy. Žerou různé brouky, žížaly, slimáky, plzáky, sbírají písek a kamínky, které potřebují kvůli rozmělňování potravy v žaludku, ale hlavně se podobně jako husy pasou na trávě. Potravu jim doplňuji pšenicí, kterou někdy míchám s ječmenem, a před snáškou přidávám samici vápníkové doplňky a skořápky kvůli tvorbě vajec. A oba v páru ještě dostanou vitaminy a minerály, aby potomstvo bylo kvalitní a zdravé. Snášení a sezení na vejcích je pro samice náročné, a tak nechci, aby strádaly. Samice nechávám nasednout jen jednou, aby mladé pižmovky stihly dospět do termínu podzimních výstav drobného zvířectva. Při druhé a třetí snášce už vejce sbírám a dávám mamince do kuchyně. Mohou se zužitkovat, potřebují však důkladnější tepelnou úpravu než vejce slepičí. Je u nich vyšší riziko nákazy salmonelou.
Samice pižmovky se o své mladé pečlivě stará
Společný život se slepicemi
Pižmovky chovám pohromadě se slepicemi a v kurníku také hnízdí. Začínají snášet zpravidla v březnu a dubnu, i když ani leden není výjimečný. V tom případě bych musel vejce sbírat, aby nezmrzly, a nahrazovat je podkladky. Moje samice snášejí koncem jara, když už je teplejší počasí, takže vejce z hnízda odebírat nemusím. Hodně záleží na první snášce, protože si ji pamatují a zvyknou si na stejné místo. Hnízdo jim dělám v rohu kurníku a vystelu ho slámou. Lze však použít i seno nebo suché listí. Pižmovka si upraví hnízdo podle sebe, a nakonec do něho natrhá prachové peří. To proto, aby mohla vejce zakrýt a ochránit proti zimě, když se jde provětrat.“
Péče o mláďata
„Při společném ustájení musím dávat pozor na slepice, aby místo do kukaně nesnášely vejce do hnízd pižmovek, což se stává. Stejně tak, když vidím, že kachna hnízdo opouští a jde se nažrat, jdu vejce zkontrolovat a ta slepičí vyberu. Mohlo by se stát, že se kuřata vylíhnou dřív a samice by pak mohla z hnízda slézt. To je jediná nevýhoda společného ustájení slepic a pižmovek. Slepice spí na hřadech a pižmovky na podlaze na slámě. Je to otázka nejen prostoru, ale i času. Domácí zvířata, která chovám, jsou na poměrně velké zahradě: musím nakrmit slepice, ve výběhu zase husy, o kus dál v holubníku holuby, takže si to zjednodušuju, abych s krmením neměl tolik práce. Vylíhlá mláďata žijí první dva dny ze žloutkového váčku, který obsahuje látky určené k výživě organismu, ale pak přijímají potravu samostatně. Dostávají krmnou směs a zelené a matka je pořád zahřívá. Ale čím jsou větší, tím méně matčino teplo potřebují, protože jsou otužilé. V malé odchovně mají pouze napáječku. Žádnou nádobu na koupání jim nedávám, protože by se hned ráchala a já se bojím, aby neprochladla a neuhynula. Po třech týdnech je pouštím na zahradu, ale spát chodí pořád do odchovny. Teprve když přepeří, je přendám do kurníku k dospělým pižmovkám a slepicím.“
Létají pižmovky?
Pižmovky se prezentují pouze jedním plemenem, které má však několik barevných rázů: jsou jednobarevné (bílé, černé, hnědé, žíhané, šedé - vyskytují se i v barvě modré), sedlaté (v kresbě hnědě sedlaté, černé, šedé a modře sedlaté) a divoké (divoká, hnědě divoká, šedě divoká a modře divoká). Tyto divoké pižmovky jsou jednobarevné a na křídlech mají bílý flíček, kterému se říká zrcátko. Se stářím se zvětšuje. Vedle těchto barevných druhů existují i bělohlavé pižmovky, které jsou však vzácné. Vyznačují se vzpomínanými barvami, ale hlavu a polovinu krku mají bílou. Pižmovky jsou dlouhověké, dožívají se až 15 let, a pokud jsou vejce zdravá a oplozená, chovatelé je využívají pro chov sedm osm let.
K chovu je potřeba jednak částečně zatravněný výběh, prostor pro koupání, menší zařízení na ustájení a sezení na vejcích (nebo samostatná odchovna), a pak i omezený výběh pro mladé. Ale pozor, mladé pižmovky létají, zvláště samice (samci jsou těžší). Někteří chovatelé to řeší sítí nad výběhem nebo zafixováním 5-10 letek na jednom křídle. Pižmovka tak neudrží rovnováhu a nevzlétne.
Pižmovky ze zahrady vysbírají slimáky
Šestikiloví samci nejsou výjimkou
Jsou otužilé a nenáročné na životní prostředí i výživu, rostou rychle a jsou zmasilé. Hmotnosti: dospělý samec až 6 kg; podle vzorníku plemen po prvním roce života musí samec dosáhnout ideální hmotnosti 4,40-5,40 kg a samice 2,60-3,40 kg, minimální hmotnost pro samce v tomto období je 4 kg, pro samici 2,40 kg, maximální hmotnosti nejsou stanoveny. Pižmovky dospívají kolem sedmého měsíce, lze je křížit se všemi druhy domácích kachen, přičemž kříženci rychle rostou a vyspívají, mají velmi dobré maso, nelze je však využít v dalším chovu, neboť jsou neplodní.
