obrázek z archivu ireceptar.cz

Plymutka, drůbež se znamenitou užitkovostí

Plymutky jsou mezi chovateli velmi oblíbené pro dvojí užitkovost. Jsou klidné, přítulné, otužilé, zmasilé a výborné nosnice. Velký výběh je pro ně výhodou, protože si mohou nahrabat potravu, ale lze je chovat i na ohraničeném prostranství.

„Plemeno má několik uznávaných barevných rázů, například žíhané, bílé, žluté, modré i koroptví. Mně se nejvíce líbí plymutky černé, které chovám. Když k této barvě přimyslíte zelený lesk peří, červený hřeben, ušnice a laloky, žlutý zobák a běháky, tvoří pěkně sladěný obrázek.

Nosná užitkovost těchto slepic se pohybuje mezi sto osmdesáti až dvěma sty deseti vejci. Můj průměr je dvě stě vajec na slepici za rok. Vajíčka jsou světle až tmavohnědá o váze padesáti osmi až šedesáti gramů,“ vypočítává přednosti plemene Karel Motejzík z Podlešína.

Kvokání není žádoucí

Plymutky ještě jednu velkou přednost – nekvokají. Slepice, která kvoká nenese a navíc v snáškových hnízdech přihřívá vajíčka, které tam její družky snesou. Zkracuje tím dobu jejich čerstvosti a vejce se nemohou dlouho skladovat. Kvokající slepice musí chovatel hlídat a odkvokávat.

„Protože jsem choval a chovám i jiná drůbeží plemena, mám svoji dlouholetou metodu. Kvokající slepici vložím do velkého košíku, který pověsím jej na větev stromu na slabší péro. Jak se větev hýbe, koš péruje a slepice mává křídly. Tím pod sebe žene chladný vzduch,  kvokavost ustává a do několika dní zmizí úplně. V koši ji nechám celou dobu, samozřejmě s pitím a krmením. Jakmile slepice začne kdákat, je to signál, že ji mohu pustit,“ vysvětluje pan Motejzík.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

Slepice, které spolehlivě snášejí i v zimě

Plemeno dosahuje průměrné nosnosti i v zimních měsících, někteří chovatelé však prodlužují drůbeži den elektrickým osvětlením. Karel Motejzík má ale jinou zkušenost. Dokonce tvrdí, že plymutky nesou lépe v zimě. Ve vedrech, kdy rtuť teploměru ukazuje 28 až 30 °C, přerušují snášku. A tak udržet slepici v letní kondici je prý větší umění než v mrazech.

„Plymutky jsou hodně otužilé. Měl jsem před několika roky hejno, které jsem nedostal celou zimu do kurníku. Nechával jsem kuřatům příliš volna a zvykla si tak, že nocovala venku. Když vyspěla, do kurníku chodila pouze snášet vajíčka. Jinak slepice spaly na zahradě pod přístřeškem, a to bylo mnohdy až – 12 °C. Přitom průměrná snáška vůbec nepoklesla,“ vzpomíná chovatel.

Kuřice z vlastní líhně

Karel Motejzík obměňuje každým rokem devadesát procent hejna, i když by slepice klidně nesly tři roky. Protože je líhne ve vlastní líhni, kuřic má dostatek, ale neprodává je. Je mu líto dávat je do jiného prostředí, tak si je ponechává. Ze starého hejna nechá pouze nejvýkonnější a nejhezčí kusy.

Chovného kohouta rovněž mění, ale neponechává si ho z vlastního chovu. Vůdce hejna si pravidelně vybírá na speciální výstavě plymutek, která se každoročně koná v Chlumci nad Cidlinou. Musí mít výstavní hodnocení alespoň dobrý nebo velmi dobrý.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

 

Pan Motejzík ročně odchová čtyřicet až šedesát kuřátek a protože dbá na zdravý chov, musí být biologická hodnota vajíček vysoká. Závisí to na péči, čistotě, kvalitním krmení a dalších předpokladech. Proto kupříkladu nepoužívá v zimních měsících osvětlení na prodloužení dne, protože tím vzniká nebezpečí vysoké devastace fyzického fondu slepic.

„Vejce začínám nasazovat v polovině dubna. Několikrát jsem je nasadil o pár týdnů dříve, abych měl na výstavu kuřata už vyspělá, ale nebylo to dobře. Slípky začaly nést už v srpnu a také mi hned pelichaly, takže jsem tím hodně ztratil.

Protože nemám kvočnu, tak po vylíhnutí uložím kuřátka do odchovny pod elektrickou lampu, aby měla teplo. Za pět, šest týdnů je přendám do posad ven a za dva měsíce je vypustím do výběhu mezi hejno,“ říká podlešínský chovatel.

Půlroční slepičky již snášejí

Plymutky jsou rychle rostoucí slepice, pouze u kohoutků se stává, že pomaleji opeřují. Slepičky začnou snášet vajíčka v šesti nebo sedmi měsících a jsou zcela vyspělé. Pan Motejzík si vzpomíná, že měl jeden rok kuřata, která začala nést už ve čtyřech měsících. Vejce však nikdy neměla hmotnost, jakou mají mít podle standardu. Plymutka patří k středně těžkým plemenům a vývoj u ní trvá trochu déle než u lehké slepice.

Kohouti snadno ztloustnou

Výborná je také zmasilost. Kohouti plymutky černé se dají téměř srovnat s brojlerovými kohouty. Na stehnech a po těle jsou hodně masití a už v šesti měsících se mohou kuchyňsky zpracovávat. V tomto věku má vykuchaný kohout zhruba 1,60 kg. Dospělý kohout má hmotnost 3 až 4 kg a slepice 2,5 až 3 kg.

obrázek z archivu ireceptar.czobrázek z archivu ireceptar.czAutor: Archiv ireceptar.cz

„Plymutky, když jsou dobře živené, mají sklon ke ztučnění a přerůstání. Není proto ojedinělé, že kohout docílí až 4,5 kg.  To ale není dobré pro slepice, protože při pojímání těžkým kohoutem trpí. Z přetížení například slepice nevytvoří na vejci tvrdou skořápku, což je na škodu při skladování.

Aby se slepice v kurníku nenudily

A ještě jednu zkušenost bych rád začínajícím chovatelům předal. Na zimu v kurníku podestýlám drolky ze slámy a sena. Nedělám to kvůli zimě, ale slepice si v nich hrabou, hrají a peleší. Hrabání v zemi nebo v podestýlce patří k  nejsilnějším instinktům a zálibám všech slepic. Když tu možnost mají, nenudí se a neozobávají si peří, což je velkým zlozvykem drůbeže v uzavřeném prostoru,“ připomíná Karel Motejzík.

 

Akční letáky