Ikdyž má tento psík jako zemi původu uvedené Německo, na jeho vývoji se podílely i další země – Velká Británie a USA. Dříve se mu říkalo pomořanský špic podle historické oblasti na severovýchodě Německa a částečně i Polska zvané Pomořansko. Řadí se mezi trpasličí špice, ale je natolik specifický stavbou těla, strukturou srsti i povahou, že by ho někteří chovatelé raději viděli jako samostatné plemeno.
Jedinci prodávaní jako pomeranian se mohou velmi lišit podle toho, kde jsou odchováváni. V USA se do plemene přikřížila i jiná plemena, například papillon, čivava nebo japan chin, jinde se zase běžně kříží s klasickými německými špici. Získat tak pomeraniana po předcích stejného plemene nemusí být vždy snadné, a pokud se vám to už poštěstí, počítejte s tím, že opravdu nepatří k nejlevnějším.
Na žebříčku nejroztomilejších plemen psů je velmi vysoko také pomeranian.
Milý malý psík s velkým srdcem
Pomeranian, lidově pomík, zaujme už na první pohled svým roztomilým vzhledem. Jeho kožíšek je krásně huňatý a příjemný na dotek a svými oušky připomíná malého medvídka. Pomeranian je však poměrně akční pejsek, který rád vyrazí na procházku a bude svého páníčka doprovázet, kam jen to půjde. Je ostražitý, živý, oddaný a soustředěný. Obvykle bývá k cizím lidem přirozeně nedůvěřivý, ale není bázlivý ani agresivní. Lovecký pud postrádá. Bývá také odolný vůči vlivům počasí a dlouhověký – často se dožívá i šestnácti let. Díky těmto vlastnostem není divu, že se stává čím dál oblíbenějším společenským a rodinným psem.
Hlídač, do kterého byste to neřekli
I přes svou roztomilost umí být pomeranian velmi dobrým hlídačem. Minimálně tak, že každého neznámého člověka spolehlivě ohlásí. Oproti svému vzrůstu má poměrně hluboký hlas, což může nejednoho člověka zastrašit (tím spíš, pokud psa za plotem nevidí).
Pomeranian připomíná chundelatého medvídka.
Nemá rád samotu
Výchova a výcvik pomeraniana nebývají nijak výrazně složité. Obvykle stačí použít zdravý rozum, trpělivost a odměny. Na co by si však měl dát nový majitel pozor, je závislost tohoto plemene na člověku. Nejčastěji proto majitelé řeší separační úzkost, když odejdou z domu bez něj, začne hystericky štěkat, běhat, nebo dokonce ničit věci. Už odmala bychom ho proto měli zvykat na krátké odluky a následně i na delší časové úseky od svého pána.
Pokud si s tím nebudete vědět rady, obraťte se na nějakou osvědčenou psí školu, kde vám poradí. Nejhorší je, když se tento problém podcení. Dále by si měl nový majitel dát pozor na to, jak jeho pes vychází s cizími psy a zda není příliš a nezdravě dominantní. I s tím vám může pomoct zkušený trenér. Obvykle však tito psi dobře vycházejí v rodině s dalšími zvířaty včetně psů, a tak i v situaci, kdy jeho majitel odejde do práce, mu může pomoci přítomnost dalšího psa (nebo třeba kočky).
Zvládne kdeco
Pomeranian je přizpůsobivý psík. Rád s vámi půjde na výlet, do města, do práce, bude se s vámi válet na gauči nebo trénovat různé triky i psí sporty. Zkrátka je to parťák pro každou zábavu. Díky jeho inteligenci, mrštnosti a obratnosti se s ním můžete směle věnovat například agility, tanci se psem, obedienci nebo i pachovým pracím.
Určitě je však vhodné přidávat aktivity postupně a mladého psa nepřetěžovat – to platí i o počtu kilometrů při procházkách. Výhodou však je, že pokud se váš pes unaví, snadno ho můžete vzít do batůžku nebo náručí a poponést ho domů. Obvykle totiž váží do tří a půl kilogramů, a je tak lehčí než třeba většina koček. Pokud máme pomeraniana v domácnosti s dětmi, měli bychom dbát na to, aby mu děti nechtěně neublížily. Přece jen je to psík s muší váhou, a tím pádem i slabší tělesnou konstitucí.
Pomeranian
Chcete šampiona, nebo domácího kamaráda?
Štěňata i dospělí jedinci určení na výstavy vyžadují v rámci přípravy na takové akce zvýšenou péči o srst. Tu je potřeba udržovat čistou a vyčesanou. Srst pomeraniana je dvojitá. Má dlouhou rovnou krycí srst s odstávajícími pesíky a krátkou, hustou a vatovitou podsadu. Po případném koupání nějakou dobu trvá, než psa fénem dostatečně vysušíte. Psi určení na chov a výstavy bývají obvykle také dražší než ti, kteří jsou prodávání jako „pet psi“ – tedy hlavně jako domácí kamarádi. Rozdíl mezi nimi může být třeba jen ve struktuře srsti, barevnosti či absenci některého ze zubů. Ovšem i u takových psíků si oproti jiným plemenům značně připlatíte. Na druhou stranu dostanete kamaráda s ověřeným původem a po rodičích s vyšetřenými čéškami – patellami.
Pomeranian a kočka tvoří dobrou dvojku.
Není to hračka ani módní doplněk
I když je toto plemeno malé a roztomilé, stále bychom se k němu měli chovat jako k normálnímu psovi a neubírat mu možnost prožívat normální psí život. Není to plyšák pro děti, které ho budou oblékat do vtipných kostýmků a vozit v kočárku. I pomeranian si rád pohraje s jiným psem, rád bude pečlivě zkoumat své okolí svým vnímavým nosem, rád vás (po svých) doprovodí, kam bude potřeba, a ochotně bude cvičit, když k tomu bude mít důvod. Vyžaduje zkrátka stejně pozornosti jako jeho větší příbuzní. Na druhou stranu vám dokáže být oddaným a poměrně nenáročným přítelem, na kterého se můžete spolehnout.
V KOSTCE
- Původ: Německo
- Velikost feny: 21 cm ±3 cm
- Velikost psa: 21 cm ±3 cm
- Váha feny: Má mít hmotnost odpovídající její výšce. Maximálně však do 3,5 kilogramu.
- Váha psa: Má mít hmotnost odpovídající jeho výšce. Maximálně však do 3,5 kg.
- Barva: bílý, černý, hnědý, oranžový, vlkošedý, jinak zbarvený
- Skupina FCI 5: špicové a primitivní plemena
Chovatelské kluby:
Klub chovatelů špiců, z. s. (Spic.cz)
Klub chovatelů německých špiců (https://kchns.cz)
Související články
Zdroj: Časopis Receptář
