Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) je roztoč a obtížný vnější parazit, který může slepice velmi trápit. Saje jim krev a tím je citelně oslabuje. Ptáci méně snášejí, hubnou, jsou unavení. V nejzazším případě , při silném napadení, může dojít až k úhynu napadené slepičky či kohouta. Stejně škodí i podobný čmelíkovec ptačí (Ornithonyssus sylviarum) a oba paraziti mohou pokousat i člověka.

Čmelíci se přes den ukrývají v podestýlce nebo různých škvírách, kam i kladou svá vajíčka. Ptáky pak napadají především v noci. Přes den je proto na drůbeži až na výjimečné případy nespatříme. A vidět je pohým okem stejně není snadné – pouze napité a proto až 1,5mm velké červenohnědé čmelíky lze rozeznat. Čmelíkovec je pak, na rozdíl od čmelíka a jeho larev, na oběti přisát trvale. Objevíme ho nejspíše v okolí kloaky, kde oběť mívá i poškozené peří. Slepici napadení velmi svědí a je neklidná.

Popelení pomáhá

Většina u nás žijících ptáků své peří čistí při koupeli – proto jsou pro ptáky tak užitečná napajedla, koupadla či jezírka s pozvolným břehem. Ovšem ptáci pocházející ze suchých stepí, kde je voda vzácná, to vyřešili jinak. Očistu provádějí v jemném prachu, který funguje podobně jako suchý šampón. Peří zbaví nečistot, přebytečné mastnoty a pokud je prach kvalitní a jemný, zahubí i obtížné vnější parazity. A právě ze suchých stepí naše slepice původně pocházejí. Proto se s požitkem denně popelí, pokud jim to umožníme.

A popeliště bychom jim poskytnout rozhodně měli. Kromě očisty a uspokojení přirozených instinktů slouží pravidelné popelení jako spolehlivá prevence před napadení čmelíky. Slepice je mohou chytit od volně žijících ptáků – kontaktu s nimi při chovu ve výběhu, který drůbeži jinak jedině prospívá, sotva zamezíme. Ale čmelík se vůbec nemusí dostat do kurníku, pokud se ho slepice rychle zbaví. Důkladné popelení ho zadusí, a nejlepší materiál k tomu je vskutku jemňoučký dřevěný popel (dostatečně jemný a suchý prach seženeme obtížněji). Prevence bude ještě účinnější, pokud do popela přimícháme křemelinu a práškovou síru.

Popel musíme nasypat do popeliště, které umožní pohodlnou koupel a ve kterém materiál nenavlhne. Na místě krytém stříškou nebo přesahem střechy, který ho ochrání před deštěm i sněhem, vyhloubíme čtvercovou jamku o stranách dlouhých přibližně metr a s hloubkou kolem 40 cm. Můžeme ji vyložit fólií, aby do popela nevzlínala vlhkost, a na povrchu obložit obrubou, která zabrání vyhrabávání popela ven. Pokud máme velmi prostorný kurník, můžeme popeliště umístit i do jeho rohu (pak do něj však nepřidáváme křemelinu ani síru), přesto je vhodné mít další i venku.

Slepičky si často samy nacházejí příhodná místa a v suchu pod stromy a keři hloubí dolíky pro popelení. Ovšem silnější déšť je zmáčí. Do nového, trvanlivějšího popeliště je nalákáme snadno, stačí vedle něj položit misku s oblíbenou pochoutkou, například slunečnicovými semínky. Ta, stejně jako popelení, přispívají ke krásnému, lesklému peří.

Podestýlka a čistota

Pokud dojde k napadení čmelíky, schovávají se tito nejen v peří nebohých slepic, ale i v kurníku. Proto je důležité často (alespoň týdně, v případě problémů denně) měnit podestýlku a obydlí pro slepice uchovávat v čistotě. Velkou výhodou je vnitřek kurníku beze spár a škvír, kam by se mohli roztoči schovávat. Pokud máme kurník dřevěný a v prknech jsou škvíry, můžeme ho zevnitř vyložit například sololitovými deskami a zbylé spáry zatmelit. Takový vnitřek, stejně jako kulaté hřady, pak snadno omyjeme octovou vodou a necháme oschnout. Zděný kurník je zase vhodné natřít vápnem.

V létě, kdy slepice tráví veškerý čas venku, není podestýlka v kurníku (až na hnízdo pro snášení vajec) nutná a o to snáze se nám čistota udržuje. Ovšem v zimě je potřebná – přispívá k tepelnému komfortu a slepice zabaví. Nejčastěji používáme čistou, suchou slámu, kterou obohacenou o trus přidáváme do kompostu. Využít však můžeme i usušené listí, a výsadní postavení má v tomto ohledu listí z ořešáku. Díky obsaženým dezinfekčně působícím látkám se v něm čmelíci schovávají neradi, proto samo o sobě přispívá k prevenci proti napadení. Využít můžeme i dřevěný popel: Pokud jím dno kurníku posypeme, jako spodní vrstva dovede absorbovat přebytečnou vlhkost (vlhký vzduch roztočům svědčí) i zápach. I kdybychom měnili podestýlku denně, určitému zápachu se nevyhneme, protože výživný drůbeží trus je cítit amoniakem. Díky vrstvičce popela dno kurníku snáze vyčistíme, trus se ho nepřichytí.

Jak proti čmelíkům zakročit?

Paraziti se velmi rychle množí, a pokud byla prevence nedostatečná a dojde k napadení slepic a zamoření kurníku, je třeba celý prostor dokonale vyčistit. U kurníků, které neposkytují škvíry, se čmelíci přes den často zdržují na spodu hřad a v podestýlce, proto je snadno odstraníme. Zahubí je i horká pára, a to mnohdy spolehlivěji než akaricidy, na něž mohou mít rezistenci. Roztoče může zahubit i lněný olej nebo olejové přípravky určené pro ochranu rostlin, kterými hřady i stěny potřeme. Zděný kurník zase můžeme opálit vypalovačem plevele a natřít vápnem. Silně zamořený kurník, kde čmelíci prolezli do spár či izolace, je však obtížné vydezinfikovat. Jednodušší bývá zamořený příbytek, který je pro drůbež zdrojem utrpení, zlikvidovat a přichystat jim nový, který již nebude roztočům skýtat tolik úkrytů. Křemelinou, která se však musí dostat až na kůži, či insekticidními přípravky k tomu určenými je pak třeba ošetřit i drůbež – u chemických přípravků je pak nutno dodržet ochrannou lhůtu, po kterou nesmíme konzumovat vejce.