V jazyce šelem znamená upřený pohled výzvu k boji, k porovnání sil. Se svým psem si páníček může vyměňovat laskavé pohledy z oka do oka dle libosti. Tisíciletí domestikace udělaly své. I když ani dlouhý a nepřetržitý oční kontakt, který je po psech vyžadován při některých výcvicích, pro všechny chlupáče nemusí být příjemný. Pokud jej majitelé vyžadují, měli by jej nacvičovat velmi trpělivě.

Ovšem od cizího člověka si takovou drzost jako delší upřený pohled nemusí pes, zvláště ostřejší a dominantní, nechat líbit. A vůbec nejhorší je, když člověk navíc mimoděk odhalí zuby. Náš úsměv může cizí pes vyhodnotit stejně, jako ohrnutí pysků a vycenění zubů, tedy výraz nejvyšší agrese, který můžeme vidět na fotografii konfliktu dvou psů. „Chceš se prát? Tak dobře,“ řekne si domněle vyzvaný pes. A neví, že člověk má zuby směšně slabé a souboj s ním nemá žádný smysl, zato neblahé následky pro všechny zúčastněné.

Šelmy a naše sebejistota

Při hrozícím konfliktu s cizím psem je vhodné dívat se kamkoli jinam, klidně promluvit a pokud je to jen trochu možné, ovládnout svůj strach. Psi ho vycítí a vše jen zhorší. (Proto se lidé se špatnou zkušeností se psem ocitají v bludném kruhu. Již předem se, zcela pochopitelně, bojí, pročež se na ně psi vyloženě zaměřují. Jejich strach jim připadá podezřelý – a že ho cítí i na dálku, o tom není pochyb.)

Stejný postup je vhodný, pokud potkáme divoce žijící šelmu, například medvěda – klidně mluvit, pomalu couvat, nedívat se mu do očí. Máme velkou výhodou, že v Evropě nežijí šelmy, které by nás hodlaly lovit a pokud nám ublíží, tak pouze ze strachu, při obraně území nebo mláďat. Stejné jako u medvěda je to v případě ještě mnohem plašších vlků. Jediný, komu hrozí při setkání s nimi nebezpečí, je náš pes, pokud se od nás příliš vzdálí.