Staří Slované i indiáni vlky uctívali a nazývali je svými bratry. Ostatně, které dravé zvíře, pro něž je malé dítě snadnou kořistí, je místo sežrání krmí a chrání? Podobných případů bylo doloženo několik. Ani dospělého člověka vlci nenapadají, pouze v nouzi loví jeho dobytek, čemuž však lze zabránit. V přírodě pak brání v přemnožení černé zvěři a populace divočáků i jelenů prokazatelně ozdravují. Vlci si zaslouží ochranu a prostor ke svobodnému životu, nikoli vyhubení, na jehož pokraji stále stojí.
Dokonalá souhra smečky
Kázeň a organizaci by vlčí smečce mohl závidět každý generál. Skvěle fungující spolupráce umožňuje všem členům žít tam, kde by sami přežít nemohli a ulovit kořist až desetkrát větší, než jsou sami. Vlčí smečku tvoří obvykle rodičovský pár a odrůstající vlčata, která dospívají až ve dvou či třech letech. Pak se obvykle vydají hledat druha a založit vlastní rodinu, do té doby jsou ovšem s rodiči sehraný tým.
Kázeň a organizaci by vlčí smečce mohl závidět každý generál
Pevné vazby uvnitř smečky jsou posilovány vzájemným otíráním se o sebe, olizováním, péčí o srst. Proto naši pejsci tak milují drbání a čumáčkování všeho druhu. (A není třeba se ho bát. Řada studií prokázala, že děti, které odmala vyrůstají se psem, méně často trpí alergií.)
Díky hluboce zakořeněné potřebě sounáležitosti psi rádi a ochotně poslouchají člověka, kterého uznali za svého vůdce. Tisíce let domestikace samozřejmě vlka v jistých ohledech proměnila. Pes netouží na rozdíl od vlka založit svou vlastní rodinu, když dospěje (i když za hárající fenou na čas rád uteče). Navždy zůstane věrný své lidské smečce.
Pes na samotku nepatří
obrázek z archivu ireceptar.cz
Pokud koupíte štěně od "chovatele", který vás nepustí domů, podpoříte nelegální množírny, kde psi žijí v otřesných podmínkách jako sotva přežívající stroje na výrobu štěňat!
Kvůli silné potřebě kontaktu a společnosti psi velmi trpí, pokud jsou často ponecháni o samotě. Pokud s nimi jejich majitel netráví dostatek času, jsou sami v kotci nejen hluboce nešťastní, ale ani svého pána dobře neznají. Pak ho třeba napadnou jen proto, že ho nezvykle oblečeného a vonícího nebo dokonce nahého nepoznají. Také pokud si člověk nedovede u svého psa získat přirozenou autoritu a dělá chyby ve výchově, cítí pes, že by měl převzít velení a nastává problém.
Psi velmi trpí, pokud jsou často ponecháni o samotě.
Proč psi tloustnou?
S vlčí přirozeností souvisí i sklon většiny psů k přejídání se. V přírodě vlci za den naběhají až 160 kilometrů. Když zcela vyhládlí konečně uloví kořist, dovedou najednou spořádat až 9 kg masa, kostí a kůží. Však se možná znovu nasytí až za několik týdnů! Nutnost nafutrovat se jak to jen jde, to si psi z vlčí minulosti pamatují. Jenže jakmile dostanou příliš velkou porci každý den, pamlsky navrch (v nejhorším dokonce sladkosti) a k tomu mají málo pohybu, je nadváha a s ní spojené nemoci a bolest na světě. Potravu proto musí psi dostávat pouze v dávkách přiměřených velikosti a výdeji energie, zato kvalitní.
Když vlci nezvládnou celou kořist spořádat, zbytky si zahrabou na horší časy. I tento zvyk psům zůstal a zvláště ti uvědomělejší si kosti s vervou ukrývají na zahradě. (Ti mlsnější si je vyhrabou, když pěkně „uzrají“.)
Ovšem po vlcích zdědili psi i stále užitečné zvyky. Stejně jako oni žerou trávu, aby se jim lépe trávilo, a okusováním kousku dřeva (nebo modernější dentální pochoutky) si čistí zuby jako párátkem.
První jí obvykle vůdce vlčí smečky, neboť musí být stále v kondici.
Šéf žere první
Zákony vlčí smečky je dobré dodržovat i doma. Například první jí obvykle vůdce vlčí smečky, neboť musí být stále v kondici, a tak si z kořisti bere nejlepší části včetně vnitřností, které mu také zaručují vysoce žádoucí pach. Proto je dobré se nejprve navečeřet a poté dát misku s kvalitní potravou svému kamarádovi, i když lidský bonton velí jinak. (Pamlsky za odměnu jsou něco jiného.) Ovšem touha být významný dřímá v každém vlku potažmo psovi – proto se tak rádi parfémují například rybí mršinou. Získají tak podobně jako vůdčí vlci zajímavou vůni, kterou páníček bohužel neocení…
Proč Alík kropí patník?
Každá vlčí smečka, rodina, si zabere a hájí své domovské teritorium. Značí si ho vytím a čichovými značkami. Vlci v rámci jedné smečky, rozptýlení v terénu, se spolu značkováním často domlouvají i o loveckých záležitostech. Neviditelné značky napsané močí umisťují na význačná místa, nápadné stromy, pařezy – a k tomu je třeba zvednout nohu.
Neviditelné značky napsané močí umisťují psi na význačná místa.
Značkovací tělocvik provádějí pouze vlci, nikoli vlčice. A tak i polovina pejskařů musí čekat u všech patníků a nároží, protože psům nutkání zanechat za sebou značku zůstalo. Fenka svou potřebu vykoná třebas na zahradě v pohodlném podřepu. Pes však nelení, své území si oběhne a hranice pečlivě označí. A pokud Alík zahradu nemá, zkouší si zabrat alespoň obvyklou procházkovou trasu – značku umisťuje po vzoru předků na význačná, dobře viditelná místa (patníky, kandelábry, nároží). Ale jako naschvál mu cestu za chvíli přeznačkuje Azor odvedle. Alík vzkaz očichá, zamračí se a přestříkne ho zase svou značkou.
Také lejno slouží jako pachová značka, proto je psi rádi odkládají co nejdále od domova. Kolem bobku ještě usilovně hrabou packami, aby informaci zdůraznili pachovými žlázami na tlapkách.
Tklivé vytí na měsíc
Sborové vytí vlků, kteří tak vzájemně rozmlouvají a prohlubují si pocit sounáležitosti, je pro posluchače silný zážitek. Vlčata se dlouhému, melodickému a sytému tónu učí od dospělých. I pejsci někdy vyjí na měsíc, ale jejich hlas již postrádá onu pěvecou výchovu. Ovšem obliba jasných nocí jim zůstala – vlci jsou za úplňku mimořádně aktivní, protože jim skýtají dobré podmínky pro lov.
Sborové vytí vlků, kteří tak vzájemně rozmlouvají a prohlubují si pocit sounáležitosti.
Až na severské psy, jako jsou husky, vytí povětšinou nahradilo štěkání. Vlci také dovedou štěkat, ale používají tento zvuk méně často, například když mladý vlk láká druhé ke hře, nebo když se navzájem varují. Zato psi štěkací repertoár rozvinuli do dokonalosti, je to jejich řeč, kterou s námi mluví. Každému srozumitelné výhružné vrčení pak mají vlci i psi společné.
Škola hrou
Štěňata tráví hrou každou chvilku, pokud zrovna nejí nebo nespí přitulená jedno k druhému. Zápasy a honičky však neslouží k pouhé zábavě, štěňata se při hře učí vše, co by v dospělosti mohla potřebovat při lovu. Chovají se tedy úplně stejně jako vlčata, která se hrou odmala trénují ve všech dovednostech hodných šelmy.
I když spolu štěňata stejně jako vlčata při tréninku pořádají přímo řeckořímské zápasy, skáčí po sobě, koušou se do krku a vrčí o sto šest, neublíží si. Díky vrozené ohleduplnosti vůči druhům stiskají pouze nepatrnou silou.
Psi mají oproti vlkům bezstarostnější život a prodloužené dětství.
Psi mají oproti vlkům bezstarostnější život a prodloužené dětství. Proto si tak rádi hrají i v dospělosti, a to nejen se štěňaty, ale i se svými psími kolegy, s hračkami a především s námi.
