Vrabec domácí (Passer domesticus) je průvodcem člověka odedávna. Pochází z Asie nebo ze Středomoří a postupně se šířil po celé Evropě (zavlečen byl i na ostatní kontinenty). Kdysi na pole nalétala obrovská hejna vrabců a zemědělcům často způsobovala citelné škody. Vrabci byli chytáni a pojídáni, lidé vybírali jejich hnízda, ale početnost stále štěbetajících opeřenců přesto neklesala. Co však nedokázalo přímé pronásledování, učinila časem potichu proměna krajiny, vesnic i měst.

Hnízda pod střechou

Vrabci nejraději hnízdí v naší blízkosti. Usadí se na trámech pod střechou, ve větracích otvorech, v puklinách zdí i v porostech popínavých rostlin. Někdy dokonce osídlí spodní spleť větví obřího čapího hnízda nebo opuštěné hnízdo po vlaštovkách, vzácně najdou dutinu ve stromě. Hnízdo si splétají ze stébel trav a slámy, použijí i nalezené provázky, kousky papírů, vlasy, peří. Čtyři až šest mláďat vyvedou v období od jara do podzimu až třikrát, výjimečně i čtyřikrát. Vrabečci dospějí v druhém roce života, dožít se mohou až 20 let.

Po celý rok žijí vrabci v početných hejnech, i hnízdní páry bydlí rády blízko sebe. Vrabci jsou blízkými příbuznými afrických snovačů, kteří si dokonce staví obří společná hnízda. V jedné stavbě typu panelák má každá rodina svou komůrku.

Semena i hmyz

Dospělí vrabci se živí semeny kulturních rostlin i plevelů, občas slupnou bobuli. Na jaře ovšem mláďatům nosí hmyz, který sbírají na stromech i na zemi a dovedou jej ulovit i v letu. Byli dokonce spatřeni, jak vybírají sítě pavoukům. Nejprve vrabčatům dávají do zobáčků drobné mšice, později i větší hmyz, ze kterého však předem pečlivě odstraní krovky a další tvrdé části.

Toulaví opeřenci

Vrabci jsou věrni oblasti, ve které hnízdí, téměř po celý rok (jen ze severní Evropy někdy táhnou v zimě na jih). V zimě se při hledání potravy potulují v hejnech, ale obvykle nikterak daleko. Jen mladí ptáci si hledají nová hnízdiště, proto přelétají delší vzdálenosti. Někdy je svezou i nákladní vlaky, v jejichž vagonech hledali potravu.

Proč zmizeli vrabci z měst?

Dříve pro ně byla města rájem. V časech, kdy po ulicích jezdili koně, živili se vrabci i nestráveným zrním z koňských koblížků. Ale i po nahrazení drožek auty jich ve městech bývalo mnoho. Nyní štěbetající hejna nespatříme ani na místech, kde bývala běžná. Jedním z důvodů je moderní styl upravování parků a veškeré zeleně. Chybí zde trocha plevele na obživu, prašné půdy na popelení, loužičky dešťové vody na pití.

Nedostatkový je také hmyz pro mladé, spolu s opravami zástavby navíc mizí i vhodná místa pro hnízda. Početné poštolky a krahujci mají snazší lov, neboť vrabci nacházejí méně úkrytů a za potravou musí přelétávat mnohem větší vzdálenosti než dříve. Dílo zkázy dokonává množství prosklených ploch a několikanásobné zvýšení počtu aut.

Štěbetání na vesnicích

Velká hejna vrabců zmizela i z vesnic. Již je netráví jedy typu DDT, ale kulturní krajina, ve které se jim dříve tak dařilo, se příliš proměnila. Mezi poli je stále nedostatek remízků. Chybí také strniště, na kterých mohli vrabci sbírat zbytky potravy přes zimu – dnes jsou pole obvykle zorána již na podzim. Zahrady jsou podobně jako pole často ošetřovány herbicidy a pesticidy a jsou příliš dokonale „uklizeny“, poskytují proto málo úkrytů ptákům i hmyzu (na podobné změny doplácí například i ježek). Ovšem drobné chovy zvířectva, které vrabcům prospívají, se na venkov pomalu vracejí, a zrovna tak stoupá obliba přírodních zahrad. Snad i proto se na mnohá místa náš starý dobrý známý, upovídaný vrabčák vrací.

Polní, nebo domácí?

Vrabec polní (Passer montanus) je o něco menší příbuzný vrabce domácího. Má podobný vzhled a téměř stejný způsob života, vývoj početnosti i příčiny úbytku. Samičky vrabce domácího jsou poměrně nenápadné, samečci se na jaře vyšňoří do černohnědobílého zbarvení, v zimě jsou barvy zastřenější. U vrabců polních jsou sameček i samička zbarveni stejně (na rozdíl od vrabce domácího mají hnědý celý vršek hlavy). Výjimečně se vyskytují i vrabci celí černí nebo bílí.

Co můžeme pro vrabce udělat?

Vrabci rádi zahnízdí v budkách s oválným vletovým otvorem o rozměrech 20x15x20 cm. Ideální je široká budka pro více rodin, které v ní mohou hnízdit těsně vedle sebe (podobné budky lze i zakoupit). Útočiště vrabečkům poskytne zahrada s dostatkem dřevin, květinovou loučkou, volným kompostem, hromadou dříví pro hmyz a s napajedly. V zimě je pro ně záchranou přikrmování rozmanitými semeny včetně výživné slunečnice.