Toto velmi zajímavé plemeno psa bylo vyšlechtěno na našem území. Vzniklo v 50. letech křížením německého ovčáka a karpatského vlka. Vlčí krve má tento pes pouze kolem 10%, ale přesto se odolností, vytrvalostí, bystrostí smyslů a silou blíží vlku, také feny hárají pouze jednou do roka. Dovede bez problémů uběhnout sto kilometrů, vzdorovat jakémukoli počasí, čich, sluch i zrak má mnohem lepší nežli ostatní plemena psů. Není však tak nedůvěřivý a plachý jako vlk či poloviční kříženci vlka a psa, které je velmi obtížné chovat a málokdo je schopen jim plně porozumět. Plemeno bylo uznáno FCI byl v 80. letech minulého století. Zemí původu je bývalé Československo, dnes je považován za plemeno slovenské.

Věrný a aktivní přítel

Československý vlčák je krásný pes, jehož vzhled i ladnost pohybu ovlivnili vlčí předci. Je velmi temperamentní, vytrvalý a aktivní, miluje a potřebuje pohyb. Je odvážný a neohrožený. Po svém původci vlkovi si však uchoval nejen bystré smysly, skvělý orientační smysl a výborný čich, ale také sklon k nedůvěřivosti. Pánovi je bezmezně oddaný, ten ovšem musí při tvoření vzájemného vztahu investovat mnoho času a trpělivosti. Československý vlčák je psem jednoho pána, ostatní členy smečky pouze respektuje.

Náročná výchova přináší odměnu

Chovatele československého vlčáka sdružuje Klub chovatelů československého vlčáka ČR: www.cswolfdog.cz

Československý vlčák je učenlivý a inteligentní, potřebuje však kvalitní výcvik. Jeho výchova není, vzhledem k jeho nedůvěřivosti a citlivé povaze, jednoduchá. Zvláště v prvních letech vyžaduje mnoho času, důslednost ale i citlivý přístup. Někteří chovatelé československého vlčáka zastávají i názor, že nestačí klasický kynologický přístup jako například k německému ovčákovi. Člověk uvažující o tomto pozoruhodném plemeni by měl mít kromě zkušeností se psy i povědomí o zvycích jeho úctyhodných předků, původních vlků a fungovat jako skutečný vůdce vlčí smečky. Je třeba být vnímavý a otevřený a získat potřebné znalosti od chovatelů tohoto plemene. Odměnou je nejvěrnější přítel a výborný pracovní pes.

Život ve smečce

Obecně se o československém vlčákovi říká, že není vhodné chovat ho v bytě, protože potřebuje mnoho pohybu a výběh. To je samozřejmě pravda, ovšem relativní. Někteří chovatelé štěně raději dají nadšencům, kteří ač žijí v bytě, budou se psem trávit denně hodiny venku, všechny víkendy a dovolené v přírodě a budou s ním po většinu dne v kontaktu, než majiteli zahrady, kde bude pes téměř stále sám. Život v kotci či na zahradě v častém osamocení není vhodný pro žádného psa, protože je tvorem bytostně společenským, družným, smečkovým. (Ani hlídači by neměli být na zahradě osamělí, ovšem vlčák ani nepatří mezi klasické hlídače majetku). Československý vlčák bez intenzivního kontaktu s pánem bude nejen trpět, ale bude i neukotvený, nešťastný a proto i nespolehlivý a potenciálně nebezpečný. Samozřejmě že dostatek času páníčka i výletů s ním či pracovní náplně dne a zároveň možnost běhat po zahradě je ideální kombinací. Potřebuje vaši společnost i činnost, která zaměstná jeho skvěle fungující tělo a aktivní mysl.