Péče o uši našich čtyřnohých přátel by měla být šetrná a zároveň pravidelná. Někteří naši čtyřnozí mazlíčci trpí ušními problémy a nemocemi více než jiní. Někdy by se mohla zdát naše péče o psí uši zbytečná a jindy zase nadměrná. Ovšem stejné škody může napáchat i nesprávná péče. Proto je třeba zvolit kompromis a uši kontrolovat pravidelně, nejlépe 1x týdně a nepoužívat k čištění zvukovodu vatové tyčinky.

Pravidelné kontroly uší jako dobrá prevence

Potřásání hlavou a škrábání psa v uchu není nijak neobvyklý jev, ale je třeba mít jistotu, že psí uši jsou v pořádku a nehrozí nebezpečí akutního nebo chronického zánětu vnějšího zvukovodu (otitis externa). Zánět může v některých případech postihnout také boltec ucha. Čím dříve odhalíme příznaky zánětu a začneme s léčbou, tím snáze zabráníme tomu, aby se zánět rozšířil do středního ucha (otitis media). Zánět středního ucha může být způsoben protržením bubínku častěji, než bychom si mohli myslet. Léčba zánětu středního ucha je mnohem zdlouhavější a obtížnější než u zánětu vnějšího zvukovodu.

Nechejte si čištění ucha ukázat

Nejste-li si jisti, jak psí uši čistit, nechejte si to předvést veterinárním lékařem. Nepoužívejte vatové tyčinky, ty spíše posouvají nečistoty dovnitř ucha a navíc mohou způsobovat v uchu drobná poranění. Při čištění je vhodné ucho nejprve povytáhnout směrem vzhůru, čímž narovnáme zvukovod. Poté do ucha kápneme čisticí roztok a vmasírujeme jej směrem k ušnímu bubínku. Provádíme-li tuto masáž jemně, psi ji obvykle snášejí dobře, někteří si ji přímo zamilují. A když opravdu dojde k nějakému ušnímu onemocnění u psa, není pak tolik obtížné tuto proceduru absolvovat.

Faktory vyvolávající zánět ucha

Poměrně stálými pacienty s ušními problémy bývají psi, kteří rádi a často plavou. Přidá-li se k tomu dispozice v podobě velmi úzkého zvukovodu nebo příliš vysoká hustota vlasových váčků v uchu, znamená to zvýšené riziko ušních infekcí. Proto se u častěji nemocných psů doporučuje vytrhávat chloupky z uší, aby do ucha proudilo více vzduchu. U psů milujících koupání můžeme problémům předcházet ošetřením uší před koupáním a po něm vysušujícím ušním přípravkem zaměřeným na tyto problémy. Vlhkost pronikající při plavání do zvukovodu psa může porušit ochrannou bariéru pokožky a následně mají bakterie a viry snadnější cestu k pokožce. Usadí se v prostředí vnějšího zvukovodu a vyvolají zánět.

Plemena náchylnější k problémům s ušima

S problémy uší se setkáváme častěji u plemen psů se zavěšenýma ušima. Je u nich prokazatelně větší riziko zánětu vnějšího zvukovodu. Je to způsobeno vyšší teplotou a vlhčím prostředím než u psů s postavenýma ušima. Ovšem svou roli při ušních onemocněních hraje u celé řady plemen také anatomické uspořádání zvukovodu. Například ucho šarpejů je na vnitřní straně mimořádně zvrásněné a navíc mají šarpejové poměrně malý zvukovod. Výraznější sklony k ušním nemocem mají i kokršpanělé a zlatí retrívři. Ti mají v uších vyšší hustotu vlasových váčků a také vyšší počet specifických žláz. V důsledku toho se u těchto plemen tvoří větší množství ušního mazu.

Nejčastější ušní problémy psů

  • Alergické ucho - přibližně u poloviny alergických psů vzniká oboustranný zánět ucha. Bohužel ani náročná terapie ještě nemusí vést k odstranění těchto potíží. V některých případech je totiž zánět ucha jediným ukazatelem toho, že pes trpí nějakou alergií. Vnitřní strana psova ucha je načervenalá a svědí. V počátečním stádiu jsou to veškeré existující příznaky alergie. V dalším stádiu přechází onemocnění v chronickou záležitost a projevují se již i sekundární infekce. Dokud jsou alergií postiženy pouze uši, je možné léčbu zaměřit pouze na uši. Obvykle se používají masti tlumící svědění a záněty.
  • Krvavé ucho - pod tímto označením můžeme obvykle zaznamenat krevní hematom. Dochází k němu zcela nečekaně. Bývá následkem prasknutí některé z malých cév ucha. Výron krve vznikne mezi kůží a ušní chrupavkou. Nejčastější příčinou výronu krve do ucha bývá silné potřásání hlavou anebo škrábání uší. Dalším důvodem může být poranění ucha tupým předmětem. Výron do ucha bývá také častou komplikací neléčených ušních zánětů u psů. Hematom nepatří k bolestivým ale spíše obtížným záležitostem. Obvykle se během několika dnů až týdnů vstřebá. Je však třeba věnovat mu pozornost, aby se nevyvinul v takzvané květákovité ucho, které zanechává trvalou deformaci ušního boltce. Veterinární lékař provede řez nad horním okrajem hematomu a ucho od krve vyprázdní. Důležité je ucho po zákroku znehybnit.
  • Ušní roztoči mohou být jednou z příčin vzniku krvavého ucha. Pokud by se tento problém nevyřešil, může nastat častá recidiva. K přenosu ušních parazitů dochází mezi psy poměrně často. Paraziti žijící hluboko v psím zvukovodu vyvolávají svědění. Pes si neustále drbe ucho, a tak může dojít až k zánětu vnějšího zvukovodu. Ucho napadené parazity poznáte podle tmavě hnědých voskovitých krust v uchu. Trpí-li pes invazí roztočů delší dobu, může u něj dojít i k bakteriální infekci. Je třeba nechat psovi odborně vyčistit zvukovod a následně po dobu několika týdnů zvukovod ošetřovat ušním roztokem. Ten roztoče zabije.
  • Cizí předmět v uchu - co se týče cizích těles v uchu, mohou to být například nečistoty, písek, strupy, zaschlé zbytky léků anebo větší či menší části rostlin. Protože tato tělíska neustále dráždí psův zvukovod, mohou způsobit akutní zánět vnějšího zvukovodu. Pokud tato cizí tělesa způsobí prasknutí bubínku, bývá zánět velmi bolestivý, neboť dojde zároveň i k zánětu středního ucha. Veterinární lékař se může pokusit vyjmout psovi cizí těleso z ucha, ale obvykle je k tomu potřeba celková narkóza pacienta. Cizí těleso se odstraňuje speciálními kleštěmi a následně se ucho musí řádně vypláchnout a vyčistit.

Nikdy nepodceňujte ušní onemocnění u svého psa, aby se třeba i z menšího problému nevyvinuly chronické obtíže.