Psi jsou sice od narození přitahováni k lidem víc, než ke svým psím soukmenovcům, ale zcela jistě neopovrhnou ani společností v podobě druhého psa v domácnosti. Spousta majitelů psů s PP (průkazem původu) si jako druhého mazlíčka domů přivádí nejčastěji štěně nebo mladého psa z útulku, aby si jejich mazlíček měl doma s kým hrát, když odejdou do práce. Ale žádnou výjimkou není ani pořízení štěněte k již stárnoucímu psovi, který potřebuje dodat novou energii do života.

Odpovědnost na vašich bedrech

Ať už je vaše volba jakákoli, pokud jste se rozhodli přivést svému psovi dalšího psího kamaráda, jejich soužití bude na vás. Vy jste tím, kdo oběma psům dá mantinely a pomůže jim překonat počáteční rozpaky. Na vás bude naučit vaše psy spolu dobře komunikovat. Zcela jistě chcete, aby se psi vyhnuli vzájemným rvačkám a jeden druhému neubližoval, pak je třeba usilovat o to, aby se postupně stali nerozlučnými kamarády. A to je úkolem majitele.

Nestačí jen podělit psy o stravu a hračky, důležité je psy trénovat ke správným návykům, cvičit s oběma psy střídavě, dohlížet, aby byli spolu v klidu a nově příchozí pes aby se naučil vypořádat s nástrahami nového prostředí. Atraktivní hračky psům schovejte, až budou na sebe zvyklí.

Několik hlavních zásad seznamování

1.

Psy spolu seznamte na neutrálním území. Ideální plocha je volné klidné venkovní hřiště, nebo jiné místo, kde budete mít přehled a nebudou se tam pohybovat další psi. Pokud se vám podaří ve vašem prvním psovi vyvolat dojem, že se k vám váš druhý pes přidal náhodou, je to to nejlepší řešení.

2. Od teď už vždy dohlížejte na vzájemné kontakty svých dvou psů, dokud si na sebe vzájemně nezvyknou.

3. Doma byste se měli k nově příchozímu štěněti chovat s určitým odstupem a nevěnovat mu rozhodně více pozornosti, než vašemu starému psovi. To bude pravděpodobně ten nejtěžší úkol. Neměli byste ho před starším psem přehnaně chválit, ale ani trestat.

4. Atraktivní hračky psům schovejte, až budou na sebe zvyklí.

Situace, kdy je třeba být mimořádně ostražití

  • Sestěhování osob, z nichž každý má svého psa nebo psy může být problém. Tehdy je třeba dbát velké opatrnosti a vždy dobře vyhodnotit povahu i žebříček hodnot každého ze psů. Psi si obvykle sami vymezí pozice ve smečce, není třeba do nich nijak zasahovat. Ještě důležitější je nezavdat žádnou příčinu k jejich vzájemným potyčkám. Zpočátku nabízejte psům krmení odděleně, nehrajte si s oběma psy zároveň, nemazlete se s jedním před zraky druhého a hlavně nepouštějte psy do své postele nebo na pohovku. Nedopouštějte se ani trestání jednoho psa před druhým. Ze začátku jim nedávejte žádné hračky nebo kosti k okusování.
  • Pokud si chcete pořídit dalšího psa ke psu, jemuž právě zamřel dlouholetý psí kamarád, musíte být rovněž velmi opatrní. Váš původní pes nesmí v žádném směru strádat. Nesmíte mu upírat svou pozornost, ani mu věnovat o poznání méně času než dřív, měli byste ho brát na samostatné procházky, bez nového psa.
  • Pozor na soužití dvou psů extrémně ostrých, rázných a takových, mezi nimiž se vyskytují často potyčky. Je známo, že hůře se snášejí teriéři, kteří mají rychle narůstající adrenalin a jsou hodně temperamentní navíc e silnými loveckými pudy.
  • Potyčky se ale vyskytují i u psů s příbuzenskou vazbou. Nejčastěji k nim dochází mezi matkou a dcerou nebo mezi otcem a synem.
  • Rozdílnost ve velikosti plemen může být také překážkou. Hodláte-li si k velkému psu nebo psu obřího plemene pořídit psa malého vzrůstu, vybírejte jen z takového psa, který bude stejně klidný, jako váš první pes. Pozor také na opačnou situaci, kdy si pořizujete velké štěně ke staršímu psovi malého plemene. Štěně může být nemotorné a v záchvatu hry skokem nebo neopatrným trhnutím hračkou malého psa třeba i poškodit na zdraví nebo dokonce ohrozit na životě.

Situace, kdy není dobré pořizovat si dalšího psa

  • Někteří chovatelé se domnívají, že nově příchozí pes za ně vyřeší problémy, které mají se stávajícím psem. Takhle to ale opravdu nefunguje! Druhého psa si pořiďte až v momentě, kdy první pes je dostatečně vychovaný, reaguje dobře na všechny vaše povely a nevykazuje žádné psychické problémy. Neměl by být majetnický, agresivní a s výrazným loveckým pudem, měl by být schopen snášet samotu a hlavně další psy.
  • Psa, který se k dalším psům chová nenávistně, nezmění ani příchod malého štěněte do rodiny (smečky). Vždy myslete na to, že vaše nové štěně se bude učit nové kousky od vašeho staršího psa. A taky na to, že nezbednosti se naučí snáz, než cokoli jiného.
  • Je-li váš mazlíček již spíše vetchý psí stařeček, který potřebuje hodně vaší péče, pozornosti, a také mnoho spánku a klidu, pořídit domů štěně není nejlepší nápad. S pořízením štěněte počkejte na dobu, až se se stařečkem rozloučíte.

Hierarchie v rodině a ve smečce je jiná

Nemůžete se ke psům chovat jako ke svým dětem. Psi, kteří vědí jednoznačně, kde je jejich místo v rodinném postavení se obvykle umějí chovat i jeden k druhému. Štěně do hierarchie nevstupuje. Držení těla štěněte vám napoví, že vůči staršímu psovi zaujímá submisivní postavení. Pomalu se přikrčeně blíží až plazí k dominantnímu (tedy vašemu staršímu psovi) a jeho čenich přitom směřuje vzhůru, zatímco uši má naopak sklopené dozadu, to jsou hlavní znaky podřízeného chování. Oči jsou přivřené a pohled spíše odvrácený. Možná bude vydávat i jemné kňučení. Váš starší a rozumnější pes by měl takový akt poslušnosti citlivě vnímat, a tak se uklidní.

Při výběru druhého psa do rodiny vám přejeme šťastnou ruku.