Knírači patří mezi velmi stará psí plemena. Byli vyšlechtěni na dobytčích farmách v Německu v 15. století. Patří do rodiny pinčů a jejich hrubosrstý typ byl v roce 1917 přejmenován na knírače. Vyskytovali se nejvíce právě ve střední velikosti.

Střední, malý, velký

V novodobé historii se střední knírači používali jako služební psi, hlídači nebo jen jako společníci. Postupem času se cílenou miniaturizací vyvinuli malí knírači, kteří jsou stejně jako knírač velký samostatným plemenem. drsná srst nevyžaduje zádnou zvláštní údržbu, pře létem nechávají majitelé knírače často ostříhat. Dříve prováděné kupírování uší a ocasu je naštěstí již zakázané (není jediný rozumný důvod proč psa takto týrat a navíc kazit jeho pěkný přirozený vzhled).

Temperamentní a inteligentní psí osobnost

Pokud koupíte štěně od "chovatele", který vám svůj chov neukáže, podpoříte nelegální množírny, kde psi žijí v otřesných podmínkách jako sotva přežívající stroje na výrobu štěňat!

Střední knírač je nebojácný, velmi temperamentní pes s osobností. Vyniká značnou inteligencí a lze jej snadno vycvičit jako psa služebního, lavinového, asistenčního i obranáře. Bývá ovšem dosti tvrdohlavý a někdy může soupeřit o vůdčí místo ve smečce (v rodině). Je proto vhodné, aby jeho majitel měl již nějaké kynologické zkušenosti a dokázal svému psovi důsledně a trpělivě vymezovat hranice. Správně vedený knírač bude celý život veselým, ale i oddaným a hravým zvířetem. Svou rodinu miluje, skvěle vychází s dětmi i dalšími domácími zvířaty, k cizím si udržuje odstup.

Vzhledem ke svému temperamentu nesnáší knírač nečinnost. Potřebuje nejen společnost, ale i fyzické vyžití. Pokud není zaměstnán jako pracovní pes, prospějí mu psí sporty, aport, dlouhé procházky.