Na zahradu k rodinnému domku patří pes, řekla si po nastěhování Šárka Křepčíková z Peruce na Lounsku a s rodinou začala hledat vhodné plemeno. Shodou okolností si jejich sousedé pořídili štěně bernského salašnického psa - a bylo rozhodnuto. Paní domu s dcerou Šárkou se do trojbarevného médi okamžitě zamilovaly a v roce 2002 si koupily první štěně.
Od kamaráda k chovu plemene
„Původně jsme chtěly pouze kamaráda na procházky, ale později jsme zatoužily po vlastních štěňatech, takže jsme se začaly o chov zajímat hlouběji. Vstoupily jsme do Klubu švýcarských salašnických psů a zjišťovaly, jak tu naši fenku Bessy z Kolínského Polabí uchovnit, aby i její štěňata měla průkaz původu. Podmínkou bylo absolvování dvou výstav. A jak to tak v životě bývá, tam, kde je jeden pes, je jich později více.
bernský salašnický pes - štěně
Založily jsme chovatelskou stanici Z Peruckých lesů a z prvního vrhu si ponechaly první štěně. Byla to Ambra, která nám stejně jako její matka po celý svůj život dělala radost, a to nejen výstavními úspěchy, ale především láskou k rodině. Na její hnědé oči plné přátelství a něhy se nedá zapomenout. Byla nositelkou mnoha titulů, například Český šampion nebo Český Grand šampion, ale nejvíce si vážíme titulu Český veterán šampion, který lze získat až od osmi let stáří psa. To byl pro nás obrovský chovatelský úspěch. Od Ambry jsme získaly i skvělá štěňata. Některá z nich se už také pyšní tituly.
Dokonalí společníci pro celou rodinu
„Berňáci, jak se jim zkráceně říká, jsou krásní exteriérem i povahou. Jsou to rodinní psi s krásným vztahem k dětem. Být neustále se svým pánem je pro ně největší odměna. Proto se absolutně nehodí pro život v kotci a neměl by si ho pořizovat člověk, který ráno odejde do práce a vrátí se až večer. Psi špatně snášejí samotu. Milují dlouhé procházky s člověkem, na kterých se formuje a utužuje jejich vztah. Není to vyhraněné plemeno pro mladého nebo starého. Je to pes pro trpělivého chovatele, který bude mít o něho zájem a bude s ním trávit hodně času.
bernský salašnický pes
Bernský salašnický pes nepatří ke služebním ani loveckým psům, takže není zapotřebí s ním intenzivně pracovat. Ale musí zvládat základní povely. Je to pes všestranný. Mnozí jedinci tohoto plemena složili základní zkoušky z poslušnosti, využívají se jako záchranářští psi ve sněhových lavinách i v canisterapii, což je rehabilitace nemocných lidí prostřednictvím psů.
V čem je méďa náročný?
Stejně jako je tomu i u ostatních plemen, i koupě trikolorního medvídka přináší budoucím majitelům spoustu starostí a zodpovědnosti. Důležité je neopomenout finanční náklady na kvalitní krmení, kloubní výživu, veterinární ošetření a léky. Bernští salašničtí psi vzhledem k velikosti často trpí na dysplazii kyčelních a loketních kloubů, dále pak na selhání ledvin a různé druhy rakoviny. Jedním z úkolů Klubu švýcarských salašnických psů je výběr a zařazení exteriérově kvalitních a zdravých jedinců do chovu tak, aby se co nejvíce omezila dědičná onemocnění. I přesto je průměrná délka života bernského salašnického psa poměrně nízká, pohybuje se v rozmezí 8-10 let. Hlavním zájmem chovatelů by proto měla být především snaha o prodlužování dlouhověkosti. Do chovu se tak nezařazují psi a feny s hodnocením dysplazie kyčlí a loktů horším než druhý stupeň, svěřuje se Šárka Křepčíková.
bernský salašnický pes
Pes, který svážel mléko
Salašnický pes hlídal selské dvory a stáda dobytka, která se popásala na horských stráních. V Bernu byl v roce 1907 vydán jeho první chovatelský standard. Postupem času se však tito silní, učenliví a oddaní psi stali rodinnými společníky. I u nás je třeba na vesnických lidových slavnostech k vidění, jak velký pes v důmyslném postroji táhne malý vozík s dětmi. Nic divného, bernský salašnický pes kdysi z alpských strání svážel mléko do vesnic v údolí, plemeno je na práci zvyklé.
