Venkovní psi, nebo takoví, kteří tráví venku poměrně hodně času, s přerůstáním drápků většinou problémy nemají. Zvlášť ve městech, kde se pohybují po tvrdém povrchu, po dlažbě nebo asfaltu – tedy po površích, které samy o sobě působí jako brusný materiál. Horší je to ale samozřejmě v případě starších a řekněme to kulantně, pohodlnějších, zvířat. Psům, kteří většinu dne prožijí na kanapi, rostou drápky stejně rychle jako těm aktivním, ale nemají příležitost se obrousit. Pak musí přijít na řadu důkladná pedikúra.
Jak se postarat o psa doma? Podívejte se na youtube, na video od Dogs That:
Je to "o zvyku"
Se zastřihováním drápků, lépe řečeno s jeho tréninkem, je dobré začít už u štěněte. Jakmile si pejsek na tuto proceduru zvykne jako mladý, bude mu připadat docela běžná a normální a nebudeme s ním mít v jeho dospělosti žádné velké problémy. Zpočátku je dobré volit místo nůžek jen pilník, aby si zvíře zvyklo na kontakt s drápkem. Zároveň se o drápy postaráme šetrně a opatrně, přičemž si budeme jisti, že to štěně nebude bolet.
Pravidelnost je důležitá
Důležité je, abychom se o drápky starali pravidelně. Jakmile je totiž necháme přerůst, prodlouží se i jejich živá část a bude těžší dostat ji zpět k pacce. Jednoduše řečeno, pokud péči o drápky zanedbáme, nebudeme moci zvířeti odstřihnout potřebný kus najednou, abychom mu nezpůsobili bolest a případné problémy se zanesenou infekcí do těla. I při pravidelném stříhání se ale zvláště v domácích podmínkách nebudeme pouštět do většího zkracování, než o pár milimetrů. Dva až tři budou docela stačit. Ani to by ale nemělo být najednou, raději si práci rozdělte do několika menších úseků, abyste si byli jisti, že se zvířeti nic nestane.
Kdo si na stříhání drápků netroufne, může zajít k veterináři
Jemně, ale bez diskusí
Při stříhání drápků je důležitá jemnost a opatrnost, ale zároveň jistá nekompromisnost. Jen tak můžeme docílit toho, že se psí packa při zákroku nepohne a my nestřihneme “do živého”. Důležité je také postarat se o to, abychom docílili co největšího prodloužení viditelné části drápku. To by se mělo podařit mírným tlakem na polštářek psího prstu. Pak je důležité drápek dobře držet, aby se nepohnul. Jen tak se může trochu dobrodružná mise podařit. Věřte ale, že po několika podařených stříháních už budete mít vše společně s vaším psem natrénováno tak dokonale, že vás ani nenapadne chodit kvůli tomu třeba k veterináři.
Něco dobrého za odměnu
Kdyby si pejsek přece jen na takový zákrok nechtěl zvyknout, bude potřeba dobrá motivace. Tou většinou bývá nějaká chutná odměna, kterou dostane po každém úspěšně zvládnutém drápku. Brzy bude dobře vědět, co bude následovat po chviličce trpělivosti a jednom nebo dvou cvaknutích.
Nešetřete na nůžkách
Zastavme se ještě u nástroje, kterým budeme psí pedikúru provádět. Nikdy nesmí jít o tupé nůžky, které by mohly drápek poškodit nebo roztřepit. Je samozřejmě možné pořídit si speciální nůžky, které pro tyto účely používají veterináři nebo psí kadeřníci, ale postačí i skutečně ostré nůžky.
Zkoušeli jste už někdy péči o psí packy? Pokud se stále ještě obáváte možného problému, klidně se obraťte na veterináře. Jistota a klid jsou zkrátka i v tomto případě nejdůležitější.
Související články
Zdroje: hospital.vetmed.wsu.edu, www.krmimkvalitne.cz, www.puppydu.cz
