Moskevský vodní pes - toto plemeno se pro záchranářské práce neosvědčilo a tak byl chov ukončen. (Ilustrační snímek)
Zdroj: Igor Stomakhin / Shutterstock.com

Psí plemena se smutným osudem: Vyšlechtěné rasy, ke kterým se lidé zachovali zle

Mnohá psí plemena jsou od svého vzniku obdivována, respektována a jejich obliba trvá do dnešních dnů, i když se třeba proměnily jejich role. Příslušníci jiných plemen však v souboji o místo na slunci prohráli a svou existenci v lidské společnosti nedokázali z různých důvodů uhájit. Která plemena patří mezi ta méně šťastná?

Turnspit

Toto drobné plemeno, které je poprvé zmiňováno v 16. století, bylo vyšlechtěno v Anglii za jediným účelem – otáčet rožněm, na kterém se peklo maso. Turnspiti byli nedílnou součástí kuchyní ve velkých domech a šlechtických sídlech, kde se neustále rožnilo, a proto se skutečně nezastavili. Pobíhali v dřevěných kolech, spojených soustavou řemenů, řetězů a provazů s rožněm, a svou silou celý tento mechanismus poháněli. Psi se ve službě střídali, ale pokud měl sluha na ně dohlížející pocit, že zvířecí síla umdlévá poněkud předčasně, neváhal za nebohého psíka do kola nasypat trošku žhavých uhlíků. Obzvlášť v létě bylo v blízkosti ohnišť k nesnesení, odpočinout si přitom turnspiti mohli jen v neděli. Tehdy doprovázeli své pány do kostela, ale ani tam neměli zahálet, v zimních měsících pro změnu zahřívali svým pánům ve studeném prostoru nohy.

Pes plemene turnspit při práci v kole (u stropu). Z publikace Remarks on a Tour to North and South Wales (1800). Pes plemene turnspit při práci v kole (u stropu). Z publikace Remarks on a Tour to North and South Wales (1800). Zdroj: Henry Wigstead, Public domain, via Wikimedia Commons

Jejich těžkou službu trochu zpříjemňovalo jen to, že netrpěli hlady, protože v kuchyni u pečeného masa byli přímo u zdroje, a v zimě nemrzli někde ve venkovním kotci. Za svoje služby se ale plemeno vděku nedočkalo. Jak šel technologický vývoj kupředu, psí pohon byl postupně nahrazen párou a elektřinou. Společnost o psa, trošku připomínajícího corgiho, ztratila zájem, a plemeno postupně zaniklo. Již v roce 1900 bylo pokládáno za vymřelé. Jeho jediný dochovaný exemplář je k vidění v muzeu ve velšském Abergavenny, vycpaná ryšavá fenka Whiskey tam dodneška připomíná smutný osud těchto psíků.

Moskevský vodní pes

Mohutný černý pes byl vyšlechtěn v chovatelské stanici Rudá hvězda, která spadala pod sovětskou armádu. Vznikl zkřížením novofundlandského psa, kavkazského pasteveckého psa a východoevropského ovčáka a měl sloužit jako záchranný pes pro potřeby sovětského námořnictva. Ačkoliv byl pro práci ve studené vodě skvěle vybavený hustou dvojitou srstí, jako záchranář se naprosto neosvědčil.

Šlechtění se totiž poněkud nezdařilo – oproti očekávání nebyl „moskevský potápěč“ disciplinovaný, poslušný ani učenlivý, ale naopak velmi dominantní, nezávislý a téměř nevychovatelný. Na oběti, které měl zachránit, útočil a měl snahu je topit. S jeho agresivitou nic nesvedli ani zkušení a ostřílení námořníci. Bylo jasné, že tento projekt selhal, a proto ho sovětské ministerstvo zemědělství v roce 1979 zastavilo. Psi se již dále nemnožili a nechali se postupně vymřít, poslední exempláře žily v 80. letech.

Beskydský bundáš

Mezi plemena se smutným osudem patří i jedno československé, beskydský bundáš. Tento středně velký horský pastevecký pes z oblasti Slezska se vyznačoval hustou bílou srstí, ostatně díky té vzniklo jeho jméno. V maďarštině „bundász“ znamená kožich, a kožich měl bundáš opravdu pořádný, skvěle se hodil i do drsných horských podmínek. K jeho dalším typickým znakům patřily našpicované uši. Byl věrným průvodcem bačů a jako pastevecký pes se velmi osvědčil.

Dlouho se vedly spory o to, zda se jedná skutečně o samostatné plemeno, nebo jen variantu slovenského čuvače. Ale ve chvíli, kdy bundáš začal být považován za tradiční, samostatné plemeno, bylo pro něj již pozdě. Ačkoliv ho některé zdroje ještě v 80. letech 20. století uváděly jako existující, byť kriticky ohrožené plemeno, realita je taková, že bundáš, ještě v 50. letech v Beskydech rozšířený, zřejmě zmizel za relativního nezájmu odborníků již v 70. letech 20. století spolu se zánikem tradičního pastevectví. Snaha o regeneraci tohoto plemene, která se povedla například u slovenského čuvače, již nebyla úspěšná, a tento krásný pes se stal definitivně minulostí.

Zdroje: www.idnes.czwww.webfordog.cz www.moulik.cz 

Akční letáky