Sexualita je přirozenou vlastností všech živých bytostí, psy nevyjímaje. Ale doba, kdy se pejsek na venkově vydal za vhodnou fenkou a dali průchod své lásce, už dneska prakticky nepadá v úvahu. Psi se stali součástí lidské smečky, jejich možnosti jít za hlasem svého srdce jsou značně omezené, a navíc ze strany majitelů fen vnímány jako nežádoucí. Samozřejmě nemluvíme o krytí plánovaném. Přesto pes sexuální pud má a projevuje. Jak se s tím mají majitelé vypořádat?

Snahy o masturbaci se projevují často už u štěňat, která si tak vlastně nacvičují sexuální dovednost, která by se jim měla v budoucnu hodit. Pokud se tyto aktivity projevují jen v rámci skupiny štěňat a nejsou nijak úporné, není nutné to řešit. Problém nastává, pokud se zájem štěněte soustřeďuje prakticky jen na tuto činnost nebo se jeho apetit začne obracet směrem k dětem. To je sice způsobené tím, že štěně považuje dítě za přirozeného parťáka pro svoje hry, ale v tomhle směru to rozhodně není žádoucí. Je proto vhodné pejska ihned třeba zatleskáním nebo jinak zvučně odradit a nabídnout mu jinou aktivitu nebo hračku.

Dalším obdobím, které je z hormonálního hlediska poněkud bouřlivé, je stejně jako u lidí puberta. Tehdy pejsek může začít naplno projevovat svůj neukojený sexuální instinkt. Ten se možná překvapivě může silně projevovat u malých plemen, která mnozí vnímají spíš jako bezpohlavní plyšáky. O to větší a nepříjemnější překvapení může nastat, když psík začne projevovat svou náruživost. Častým cílem psích choutek se stávají polštáře nebo plyšové hračky. V takovém případě je potřeba být důsledný a polštář nebo hračku prostě odebrat, bez křiku a trestů. Rozhodně není dobré se tomu smát a nechávat to být, nebo takové chování dokonce jako zábavné povzbuzovat. Časem by se z toho mohla stát opravdu nepříjemná a těžko zvladatelná záležitost, která by majitele vedla k trestům, aniž by si uvědomil, že má na tomto návyku svůj podíl.

Stejně důsledně je třeba zarazit i psí pokusy o uspokojování se na lidech, například naskočením na jejich nohu, ať už majitele, nebo nedejbože třeba návštěvy. Někteří odborníci to považují za projev dominance, ale veterinářka MVDR. Hana Žertová cituje studii, jejíž výsledky tohle rozšířené tvrzení vyvracejí s tím, že se jedná o psy s obecně problémovým chováním. Doktorka Žertová k tomu dodává, že „majitelé problémových psů nedokážou dostat pod kontrolu ani jiné nežádoucí projevy svého psa“. Mezi důvody k takovému chování uvádí i snahu psa o pozornost, jeho nejistotu v kontaktu s cizími lidmi nebo snahu odreagovat se po rozrušení či konfliktu ať s jiným psem, nebo člověkem.

Ať už je takové chování vyvoláno jakkoliv, je nutné ho zarazit, psa okřiknout a nedovolit mu v aktivitě pokračovat. Když se uklidní, je dobré ho zabavit jinou aktivitou nebo hrou. Je také potřeba psíkovi věnovat dostatek pozornosti a vyžití, aby se unavil a vyřádil jinak, a na sexuální obtěžování už neměl pomyšlení. Pokud takové chování přes veškeré výchovné snahy přetrvává, je možné zvážit kastraci se všemi jejími důsledky. Je pravda, že tyto aktivity vyřeší, ale pokud má pes i jiné problémy s chováním, například agresivitu, tak na ty vliv mít nemusí. Kastrace zkrátka není řešení majitelovy nedůsledné, špatné, nebo dokonce absentující výchovy.

Poněkud v rozporu s teoriemi o výchově, která potlačí tyto nepříjemné psí projevy, je varianta, kterou vyvinuli kde jinde než v zemi lásce zaslíbené, Francii. Tam vyšli roztouženým psíkům vstříc a vymysleli obdobu sexuální panny, ovšem tvarově vyhovující právě psům. Ačkoliv reakce odborníků na tuto pomůcku jsou rozpačité, v domovské zemi se těší velké popularitě a dá se pořídit i u nás. Je tedy na vás, jak ke svému sexuálně aktivnímu psímu parťákovi přistoupíte. Obtěžovat vás, nebo dokonce cizí lidi by ale tímto způsobem rozhodně neměl.

Zdroje: dogsmagazin.cz, myanimals.com