Psí plemena, která byla smutným omylem šlechtitelů

Šlechtění je činnost, která by měla vést k rozvoji daného plemene, zlepšení jeho vlastností, eliminaci zdravotních vad. Ne vždy se to ale podaří, někdy jsou šlechtitelské snahy naopak příčinou zdravotního či povahového úpadku konkrétního plemene. U kterých psích plemen se šlechtění poněkud vymklo z rukou?

Šlechtění je podle definice zákona „cílevědomý výběr zvířat vedoucí ke genetické fixaci vlastností, které jsou součástí chovatelského cíle“. A to může být zároveň jádro problému, neboť ne všechny chovatelské cíle jsou vždy ušlechtilé. V dnešní době se například mnoho nezodpovědných chovatelů psů nechá zlákat poptávkou a záměrně množí zvířata za účelem získání jedinců co nejmenších, nezvykle vybarvených nebo s co nejplošším čenichem.

Výsledkem křížení jedinců, kteří by měli být spíš z chovu vyřazeni, je záplava zvířat s požadovaným vzhledem, ale také množstvím zdravotních problémů, které jim někdy prakticky znemožňují běžný život.

Typickým příkladem je třeba francouzský buldoček, u něhož majitelé upřednostňují co nejplošší čenich, protože jim to připadá roztomilé. Roztomilé na pohled to skutečně je, ale výsledkem je zvíře, které není schopné normálně dýchat, jen chroptí.

Už tak malé čivavy se chovatelé snaží stále zmenšovat křížením těch nejmenších a pochopitelně nejslabších jedinců. Majitelé takových chudinek pak tráví se svými miláčky většinu času u veterináře, který často přes veškerou snahu (a se značnými finančními náklady) nedokáže nemocným tvorům pomoct.

Někdy ovšem mají šlechtitelé dobré úmysly, jejichž výsledek se ale nečekaně zvrtne. To je případ následující trojice, kde šlechtění přineslo velmi nežádoucí vedlejší účinky.

Labradoodle

Kříženec pudla a labradorského retrívra, jehož název bychom mohli přeložit jako labrapudl, vznikl v 80. letech v Austrálii původně se zcela bohulibým záměrem – vytvořit vodicího psa pro slepou ženu, jejíž manžel trpěl alergií na psí srst. To se skutečně podařilo, nicméně pes se zalíbil, a lidé začali labrapudly požadovat a chovatelé jim vycházeli vstříc.

Nebylo divu, labrapudl si rychle získal pověst chytrého a učenlivého, ale také hravého a veselého zvířete, přátelského k lidem i jiným psům. Bohužel ale v důsledku nevhodného křížení trpí mnoha genetickými vadami a dědičnými onemocněními. Ostatně kynolog Wally Conron, který byl součástí týmu, jenž tohoto psa původně vyšlechtil pro konkrétní majitelku, toho později litoval s tím, že vydláždil cestu pro neetické, bezohledné lidi, kteří šlechtí psy bez ohledu na to, jaké to bude mít důsledky pro zdraví psů nebo jejich potomků. I samotní labradoodlové jsou podle Conrona „buď šílení, nebo mají dědičný problém“.

Rottie-Poo

Další z novodobých kříženců, tentokrát pudla a rotvajlera, vznikl po roce 2000. Rychle si získal oblibu nejen pro svůj vzhled velkého plyšového médi, ale také pro svou neustále veselou povahu, snahu zalíbit se svému majiteli a nekonfliktnost jak vůči lidem, tak jiným zvířatům. Jeho kučeravá srst je navíc hypoalergenní a nelíná. Rottie-Poo je plný energie, ale zároveň se rád mazlí.

To zní báječně, že? Bohužel je stejně jako labrapudl zatížen množstvím dědičných vad, které se projevují často až v pozdějších generacích. Po své zkušenosti s nešťastným labrapudlem ostatně Rottieho-Poo zmiňoval v souvislosti s negativními zdravotními důsledky šlechtění i Wally Conron s tím, že v něm tento kříženec rotvajlera a pudla vyvolává značné obavy a znepokojení.

Zkřížením rotvajlera a pudla vzniklo plemeno 'Rottie-Poo' Zkřížením rotvajlera a pudla vzniklo plemeno 'Rottie-Poo' Zdroj: profimedia.cz

Moskevský vodní pes

Důkazem, že ani v minulosti nedopadly šlechtitelské snahy vždy úspěšně, je moskevský vodní pes, který byl šlechtěn v chovatelské stanici Rudá hvězda pod patronací Rudé armády. Výsledkem měl být záchranářský pes, který bude ve vodě jako doma. Proto se k tvorbě nového plemene použil novofundlandský pes, kavkazský pastevecký pes a východoevropský ovčák. Po fyzické stránce dopadlo šlechtění výborně – velký silný pes s hustou dvojitou srstí odolávající vodě i chladu byl pro vodní záchranářství více než vhodný.

Bohužel ale zklamal po povahové stránce, místo mírumilovného ochránce se ve vodě choval spíš jako predátor, který na lidi místo záchrany ještě útočil. Byl velmi dominantní, agresivní a prakticky nevychovatelný. Z toho důvodu byl šlechtitelský program v roce 1979 zastaven a v průběhu 80. let tito nepovedení záchranáři vymřeli.

Moskevský vodní pes byl šlechtěn v chovatelské stanici Rudá hvězda pod patronací Rudé armády Moskevský vodní pes byl šlechtěn v chovatelské stanici Rudá hvězda pod patronací Rudé armády Zdroj: profimedia.cz