Při výchově psů bychom měli být důslední.
Zdroj: Pixel-Shot / Shutterstock.com

Psí plemena, která vám udělají při špatné výchově ze života peklo

Výchovu potřebuje každé plemeno, včetně těch nejmenších a nejroztomilejších, kde mají majitelé často tendenci psíka spíš rozmazlovat, a takový rozmazlený drobeček pak dokáže se svou rodinou pořádně „cvičit“.  Obecně ale existují plemena, která se sžijí s člověkem opravdu lehce a svou klidnou, mírnou povahou se hodí i pro chovatele začátečníky. U jiných však může nedůsledná či nesprávná výchova vést ke skutečným problémům, které navíc bývají umocněny i velikostí a silou psa. Přinášíme výběr z těch, kteří potřebují zkušené chovatele, protože při špatně vedené výchově je zaděláno na malér.

Slovenský čuvač

Velký ostražitý hlídač s typicky bílou srstí je výborným parťákem, je ale nutné brát ohled na jeho potřeby. Tento vyrovnaný a přizpůsobivý pes, který si velmi oblíbí svou rodinu včetně dětí a dobře vychází i s ostatními domácími zvířaty, je přímo stvořen k pobytu venku. Život v malém bytě nebo těsném kotci bude nepříznivě působit na jeho psychickou pohodu, a tím i chování.

Slovenský čuvač patří ke skupině bílých horských a pasteveckých psů.

Je také nutné počítat s tím, že ačkoliv se jedná o poměrně samostatné plemeno, výrazný nedostatek pánovy pozornosti umocní jeho svéhlavost. Čuvač bude nejspokojenější, pokud bude mít dostatek prostoru a fyzické aktivity, na opakované činnosti typu aportování ho ovšem neužije. Stejně tak na něj nefunguje agresivní nebo neurotická výchova, výsledkem by byl psychicky labilní jedinec. Vůči jiným psům se projevuje dominantně, a proto zapomeňte, že byste si pořídili čuvače dva. Jejich soužití v jedné domácnosti prostě není reálné.

Šarpej

Toto starobylé čínské plemeno se do Evropy sice dostalo až zhruba před 40 lety, ale rychle se stalo oblíbeným, především pro svůj charakteristický zvrásněný vzhled. Potřebuje ale klidnou a trpělivou výchovu, protože nepatří k plemenům, která by se rychle a ochotně učila. Šarpejové jsou dost tvrdohlaví a u každého povelu vyhodnotí, jestli jim to stojí za to.

Šarpejové jsou typičtí městští psi, milují své pohodlí a životní stereotyp.

K cizím lidem i zvířatům jsou nedůvěřiví, nejsou ani vhodní společníci k malým dětem, na to mají příliš rádi svůj klid. Vůči cizím psům jsou dominantní, bez řádné socializace rádi provokují a vyvolávají potyčky, a ani s důslednou socializací se z nich přátelští pejsci nestanou. Svého pána ale velmi milují, ostatně jsou to spíš psi vhodní právě pro jednoho majitele, většinou nejsou ochotní poslouchat víc lidí. Nejvíce jim vyhovuje život v bytě, nejsou příliš nadšení sportovci, zato jsou velmi čistotní.

Erdelteriér

Toto plemeno bylo vyšlechtěno v 19. století ve Velké Británii k lovu vyder, ale také jako hlídací. Je to největší teriér, dospělí psi dosahují v kohoutku výšky až 60 cm. Dnes se však využívá hlavně jako společník, i když se osvědčil i jako pracovní plemeno, například záchranářský pes. Pro všechny tyto funkce ho předurčuje jeho vysoká inteligence, učenlivost a oddanost svému pánovi.

Erdelteriér, také známý jako airedale teriér, potřebuje dostatečné vyžití.

Erdelteriéři (airedale teriér, anglicky Airedale Terrier) jsou nesmírně aktivní a potřebují v tomto směru dostatečné vyžití. Také nemají rádi samotu, a pokud by jim jejich člověk nevěnoval dostatečnou pozornost nebo je nechával dlouho samotné, trápil by je stesk a nuda, a v takovém případě by se mohli začít chovat destruktivně. Vzhledem k jejich loveckému instinktu se nesnáší nejlépe s ostatními zvířaty, malá zvířata jako morčata, křečky a podobně je lepší v domácnosti s erdelteriérem nechovat. Hlavně v dospělosti jsou hodně dominantní, pán si musí u psa zjednat respekt, aby ho poslouchal. Výcvik je tedy nutný, ale musí být kromě důslednosti i citlivý – hrubé zacházení erdelteriéři nesnášejí a rychle se u nich objeví nechuť jakkoliv spolupracovat i nedůvěra k takovému pánovi, která může vyústit až v agresivitu.

Anglický bulteriér

Toto plemeno, vyšlechtěné v 19. století v Anglii jako společenské, je výrazné jak svým vzhledem, tak povahou. Statný a udatný pes s charakteristickou vejčitou hlavou a trojúhelníkovýma očima je velmi energický, veselý a milující. Je ale také hodně tvrdohlavý, proto jeho výchova musí být důsledná, ale i citlivá a motivační. Důležité je bulteriéra dostatečně zabavit, jinak si může přemíru energie začít vybíjet třeba na zařízení bytu.

Bullteriér

Děti miluje, i když se kvůli své značné síle a energičnosti nehodí pro ty nejmenší, ale starším dětem bude skvělým parťákem. Vyžaduje blízkost svých pánů, takže se nehodí do kotce ani boudy, což by ostatně špatně snášel už kvůli své krátké srsti, která ho příliš nechrání před chladem. Vůči jiným psům se projevuje dominantně, až agresivně, a ačkoliv nebyl šlechtěn jako lovecké plemeno, jeho geny teriéra se nezapřou a může mít chuť lovit menší zvířata.

Stafordširský bulteriér

Respekt budící pes, který v sobě kříží buldoka a anglického teriéra, je znám v Anglii již téměř 200 let, ale jako samostatné plemeno byl uznán až ve 20. století. Byl vyšlechtěn dělníky a horníky ve Staffordshiru, kteří si přivydělávali účastí svých psů v zápasech. Pro ně byl stafordširský bulteriér disponován svou statečnou, sebevědomou, houževnatou a temperamentní povahou a také dobře osvaleným tělem a velkou silou.

Stafordširský bulteriér miluje svou rodinu, hlavně děti.

Je ale také tvrdohlavý a vzhledem ke svému původu v hloubi duše bojechtivý, příliš se nesnese s ostatními zvířaty. Zároveň je to pes velmi milující svou rodinu, hlavně děti – ostatně v zemi jeho původu se mu přezdívá nanny dog neboli psí chůva –, své rodině chce být neustále nablízku. Potřebuje však při výchově velkou důslednost. Jeho nejvhodnějším majitelem je již zkušený „pejskař“, který si umí neagresivním způsobem u psa vybudovat autoritu.

Akční letáky