Historie krvavých psích zápasů je velmi dlouhá a sahá až do antického Říma. Tehdy v arénách psi bojovali nejen s jinými psy, ale také třeba s vlky, medvědy, nebo dokonce tygry a lvy. I ve středověku byly v Evropě tyto aktivity velmi populární, například anglická královna Alžběta I., která vládla v letech 1558–1603, byla velkou příznivkyní psích zápasů s býky a medvědy a pro tyto účely chovala mastify. V USA se začala historie psích zápasů psát na začátku 19. století, kdy tam byl poprvé přivezen stafordširský bulteriér a psí zápasy se staly oblíbenou součástí místní kultury. Ve 20. století postupně docházelo k zákazům tohoto kontroverzního druhu sportu, ale stále ještě ho lze legálně provozovat například v Japonsku, některých částech Ruska nebo Albánii.

Nelegálně ovšem tento byznys kvete v mnoha zemích, především právě v USA, ale i v Evropě, a to nejen například v Rumunsku nebo na Ukrajině, ale i na Slovensku, kde bylo odhalení nelegálních psích zápasů před pár lety velkou kauzou. Na organizaci se často podílejí zločinecké skupiny, které vydělávají značné sumy na příjmech ze vstupného, sázkách nebo prodeji štěňat bojových šampionů, která jsou velmi lukrativním zbožím. Nelegální zápasy se konají na utajovaných místech, například na venkově ve stodolách, ve městech v opuštěných halách, skladech, garážích, a dozvědí se o nich jen zasvěcení.

U bojujícího psa se cení hlavně udatnost, nemusí tedy vždy vyhrát, ale musí bojovat takřka do posledního dechu. Zranění jsou naprosto běžná, proto u těchto aktivit často nechybí veterináři s poněkud pochybným morálním standardem, kteří nejenom psy ošetřují po zápase, ale často se podílejí i na jejich přípravě k boji podáváním různých léků podporujících růst svalstva, utlumujících pocit bolesti a naopak zvyšujících agresi. Agresi má zvyšovat i příprava zahrnující fyzické násilí, ponižování a hladovění.

Účastní se většinou psi tzv. bojových plemen. To je ovšem poněkud zavádějící výraz, bojová plemena jako taková neexistují, podle odborníků existují jen psi s určitými vlastnostmi, jak je lidé vyšlechtili k různým účelům. Žádní psi se nenarodí jako zabijáci, to z nich udělá pouze špatné vedení a výchova, případně jejich absence. Dá se proto říct, že psi určitých ras jsou pro své vlastnosti k psím zápasům záměrně vedeni a de facto zneužíváni. Mezi nejčastěji využívané psy patří americký stafordširský teriér, americký buldok, americký pitbul nebo brazilská fila. Často se využívají i kříženci. Pro všechny tyto psy platí, že potřebují důsledné vedení zkušených chovatelů, pak jejich povahy nepředstavují žádné nebezpečí, naopak. Ovšem pod vedením nezodpovědných hazardérů, kteří se z nich snaží vychovat bojovníky, z nich skutečně mohou být smrticí zbraně.

Americký stafordširský teriér pochází z anglických buldoků a teriérů. Tento menší, ale statný a zavalitý krátkosrstý pes, který může dosahovat výšky v kohoutku kolem 48 cm a váhy až 40 kg, byl vyšlechtěn právě k psím zápasům. Vyniká silným krkem a mohutnými plecemi. Je čilý, ale i tvrdohlavý a také velmi odvážný, ochranitelský a obranářský, což může při špatně zaměřené výchově vést k agresivitě.

Americký buldok je mohutný hladkosrstý pes, který může dosahovat v kohoutku až 70 cm a vážit až 60 kg. Původně byl vyšlechtěn pro býčí zápasy, proto je nebojácný, dynamický a hbitý. Vzhledem ke své síle a sebevědomí také potřebuje důsledné vedení. Se správnou výchovou je to však přátelský pes vhodný i do rodiny se staršími dětmi.

Americký pitbul je statný, ostražitý a sebevědomý krátkosrstý pes. Dosahuje výšky až 56 cm v kohoutku a váží až 30 kg. Je to rychlý, vytrvalý a energický pes, vyšlechtěný původně také k psím zápasům. Vzhledem ke geneticky zakódovanému pocitu nadřazenosti vůči ostatním psům nepatří do rukou začátečníka.

Brazilská fila je velký statný pes charakteristický laloky volné kůže na krku. Má mohutnou, dobře osvalenou stavbu těla, psi váží minimálně 50 kg a dosahují v kohoutku až 75 cm výšky. Má krátkou, většinou plavě nebo kaštanově zbarvenou srst s černým žíháním. Povahou je fila sebevědomá a odvážná obranářka, oddaná svému pánovi. Je ale nutné vědět, že v případě, že má pocit, že ji nebo její rodinu někdo ohrožuje, je schopná razantně a bez varování i povelu zasáhnout.