Psík mývalovitý k nám přišel koncem padesátých let zřejmě ze Slovenska. Nebo z Polska. To už se dnes nedá zjistit. Neměl totiž u sebe pas. Jen se roztomile culil. To umí dokonale.
Obvykle obývá noru. Jelikož je ale pracné ji vyhrabat, použije raději nějakou stávající, odkud její obyvatele jednoduše vyžene. Většinou lišku nebo jezevce. Ti neprotestují a co nejrychleji zmizí. Je to diplomat. Ve své domovině na Dálném východě se nastěhoval už i do velkoměst. Běžně žije například v Tokiu. Jediné, na co si tam prý zatím nezvykl, je přestupování v metru.
psík mývalovitý, Nyctereutes procyonoides
Mývalova finta na myslivce
Psík mývalovitý, kterého - pokud máme štěstí - můžeme potkat u nás, je ale extrémně plachý. Někdy dovede vylekat i sám sebe. Většinu dne tráví (nyní už) ve své noře četbou Ibsena. Vylézá až za soumraku. Je tichý. Projevuje se decentním funěním, kvičením, čas od času si pro radost nehlučně zavrčí. Přestože patří mezi psovité šelmy, neumí štěkat. V dětství totiž zlobil a maminka ho to za trest nenaučila. Na druhou stranu zdatně šplhá po stromech, což s vaším Bobíkem raději nezkoušejte. A je poměrně mazaný. Když si ho vezme na mušku myslivec, rozhodí packy, praští s sebou o zem a předstírá, že je dočista po něm.
S alimenty by se nedoplatil
Od prosince do března se tento psík mývalovitý zabývá zimním spánkem. Ale ne moc hlubokým, aby se neřeklo. Pokud se jen trochu oteplí, vyžene ho to před barák, a když už tam je, shání se po něčem na zub. Přestože jich má čtyřiačtyřicet, je nenáročný. Vystačí si s kořínky nebo volně pohozenými zesnulými soukmenovci. A teď pozor, jedna zajímavost: v létě dosahuje psík zhruba pěti kilogramů, zatímco na zimu přibere až padesát procent své váhy. To samičky velice rmoutí, nutí je to od rána do večera plakat před zrcadlem a během zimy se jim zdá o nejrůznějších dietách a odtučňovacích cvičeních.
psík mývalovitý, Nyctereutes procyonoides
Jakmile pípne psíkovi v mobilu upozornění, že se blíží jaro, ulízne si pěšinku a začne ubíjet manželku nemravnými návrhy. Jelikož žije i několik let se stejnou paní, je jí už předem jasné, že se z toho pravděpodobně nevykroutí. Jinou krasavici si nehledá. Děsí ho totiž představa, že by musel po rozvodu platit na všechny své potomky alimenty. Šťastným manželům se jich totiž rodí až patnáct. Tatínek je, aby se neřeklo, alespoň krmí. Občas něco zbude i na maminku. Po čtyřech měsících se mladí osamostatní. Zůstávají jen lenoši, které z rodičovského obydlí vyženou až jarní pudy.
Tanuki rád saké
Chovat psíka mývalovitého ani mývala není dobrý nápad. Jednak je nenaučíte mazlit se, což člověka zamrzí, naopak je netřeba učit přenášet nemoci - to ovládají dokonale. Navíc musíte podepsat na úřadech spoustu lejster, kde se zavazujete k tomu, že vám neutečou, čemuž se budou ti vaši filutové jen škodolibě pochichtávat.
V Japonsku je psík mývalovitý nazýván tanuki neboli jezevec, jak se nesprávně překládá. Protože se ale zatím v japonské abecedě neorientuji zcela bezchybně, nevím, co to slovo doopravdy znamená. Každopádně je tanuki v japonském folklóru zlomyslný skřítek, který se umí různě přeměňovat, ovládá hru na hudební nástroje a často popíjí saké. Takže je to vlastně takový škodolibý ožrala.
Psík mývalovitý a jeho zajímavosti
- Jeho první český název byl pes kun, pak mývalovec kuní.
- Konzumuje lesní plody, miluje zrající kukuřici. Loví ale i živočichy do velikosti zajíce.
- Přenáší vzteklinu, svrab a jiné nemoci. Přestože není zařazen mezi lovnou zvěř, zastřelí jich myslivci ročně až tisíc. Pokud se netrefí, dožijí se psíci až patnácti let.
- Do Evropy pronikl rychlostí 300 km/rok z Ruska.
- Mýval severní se pozná podle pruhovaného ocasu.
