Sýkorek je na světě 45 druhů, a obývají Eurasii, Afriku a Severní Ameriku. U nás hnízdí 6 druhů. N jaře si jednotlivé páry hledají své soukromí, ale v zimě se sdružují do větších hejn. A to nejen v rámci jednoho druhu – hejnka čítají různé druhy sýkorek, a navíc často brhlíky. Ve skupince se zima přečkává snáze. Společně hledají potravu a v noci, když silně mrzne, se ptáčci natěsnají do jednoho chumlu, aby se zahřáli.

V zimě na krmítka přilétají jak naše domácí sýkorky, tak návštěvnice ze severnějších či východnějších oblastí. Sýkory patří k potulným ptákům, kteří jsou sice stálí a neodlétají na daleké zimní cesty, ale pohybují se různým způsobem v rámci Evropy (či dalších světadílů, kde žijí). V zimě od nás kousek na jih či jihozápad odlétají především mladé sýkorky, na jaře se opět vrací.

Sýkorky, lovci hmyzu

Za rok je jedna rodinka sýkorek schopna posbírat až 150 kilogramů hmyzu, sýkorky jsou proto nejlepší biologickou ochranou zahrad. Dvakrát do roka totiž vysedí kolem deseti mláďat. Krmí je průměrně 380 krát denně, a každé vždy dostane nejméně jednu housenku. Při druhém hnízdění často pomáhají i odrostlá mláďata. A celá početná rodinka se pak ještě snaží vykrmit na zimu.

Všechny naše sýkory se živí pavouky, hmyzem a všemi jeho přezimujícími stadii (vajíčky, kuklami), mláďata krmí především měkkými housenkami. Hmyz důkladně sbírají z větví stromů i keřů, v letu loví výjimečně. Nepohrdnou ani zbytky z úlovků větších predátorů.

V zimě, kdy se ztuhlý hmyz schová do hlubokých škvír či pod zem, musí sýkorky energii čerpat i z olejnatých, výživných semen.

  • Nejraději mají slunečnice a ořechy.
  • V přírodě sbírají bukvice, semena habrů, jehličnanů a nejrůznějších rostlin, jako jsou bodláky či hluchavky.

V zasněžené zimě však o potravu bývá nouze. Přikrmování proto sýkorky mnohdy zachrání pře smrtí hladem. Do krmítek je pro ně nejvhodnější lůj a slunečnice.

Sýkora koňadra (Parus major)

Koňadra je největší z našich sýkorek, i s ocasem dosahuje délky 14cm. Žije v lesích, nejraději světlých, ale i na zahradách a v parcích.

Hlasem dovede napodobovat nejrůznější jiné ptačí druhy. Schopnost imitace a změny hlasu vedly dokonce k tomu, že ve městech, kde se koňadry naučily úspěšně žít, volají samečci na samičku vyššími tóny, než populace lesní. Vysoké tóny jsou hlučném městě efektivnější. Koňadry jsou vůbec vynalézavé ve všech směrech. V Anglii, kde mlékaři brzo zrána stavěli lahve s mlékem před dveře domů, se naučily chodit na snídani. Proklovaly se hliníkovými víčky a pochutnávaly si na smetaně.

Koňadry hnízdí stejně jako ostatní druhy v dutinách stromů. Samy si je drobným zobáčkem nevyklovají (i když i to některé jiné druhy sýkor dovedou). Proto jsou odkázány na dutiny vytvořené datly a strakapoudy. Starých stromů však ubývá – proto je tolik důležité vyvěšování hnízdních budek. Ovšem koňadry nezapřou svou vynalézavost ani v této oblasti, a tak si často pomohou samy. Zahnízdí i v dutině ve zdi či dokonce zemi nebo v trubce, uprostřed hromady klestí, ve opuštěném, kulovitém hnízdě po veverce.

  • Samička dutinu vystele mechem, lišejníky a kořínky, vnitřní část pak hebkými travinami, zvířecími chlupy i peřím.
  • Snáší nejčastěji 10 vajíček, sedí na nich kolem dvou týdnů, zatímco ji sameček oddaně krmí.
  • Odrostlá mláďata z prvního hnízdění často pomáhají rodičům při hnízdění druhém, které probíhá v průběhu léta.
  • Rodinka spolu může zůstat pohromadě až do zimy.

Koňadry a sýkorky vůbec jsou vhledem ke svým drobným rozměrům poměrně dlouhověké - nejvyšší zjištěný věk u koňadry je přibližně 15 let.