Sýkorek je na světě 45 druhů, a obývají Eurasii, Afriku a Severní Ameriku. U nás hnízdí 6 druhů. N jaře si jednotlivé páry hledají své soukromí, ale v zimě se sdružují do větších hejn. A to nejen v rámci jednoho druhu – hejnka čítají různé druhy sýkorek, a navíc často brhlíky. V partě se zima přečkává snáze. Společně hledají potravu a v noci, když silně mrzne, se ptáčci natěsnají do jednoho chumlu, aby se zahřáli.

Sýkora uhelníček (Parus ater)

Spolehlivým určovacím znakem jsou bílé líce a skvrnky na křídlech na jinak šedo-černém základě.

Tato čiperná a upovídaná sýkorka je méně barevná, než ostatní druhy.

Uhelníčci jsou obyvateli především jehličnatých, ale i smíšených a někdy listnatých lesů i zahrad.

  • Kromě nejkomfortnějších stromových dutin a budek vezme drobounký uhelníček zavděk i štěrbinou ve zdi, v pařezu, výjimečně i v zemi.
  • Samička klade nejčastěji 9 vajíček. Péče o potomstvo probíhá podobně, jako u ostatních druhů sýkorek.

Sýkora parukářka (Parus cristatus)

Vzácnější sýkorka, kterou poznáte okamžitě podle nápadné chocholky – paruky – na hlavě. Na severu Evropy obývá jehličnaté lesy, na jihu i listnaté.

  • Párek sýkor parukářek vyhledává nejraději mělké stromové dutiny, a v nouzi zahnízdí i ve starém hnízdě po strace či veverce.
  • Dutinu vystýlají oba, především mechem a zvířecí srstí.
  • Samička do měkké kotlinky snáší kolem deseti vajíček.
  • Stejně jako ostatní sýkorky hnízdí obvykle dvakrát do roka.

Sýkora babka (Parus palustris)

Sýkorka s typickou černou čepičkou na hlavě má ráda lužní a vlhčí listnaté lesy. Pobývá ale také v ovocných sadech a při okrajích polí, především ve vyšších nadmořských výškách. Po celý rok žije v párech, které se v zimě jen někdy přidávají do menších zimních hejn.

  • Babka nejraději hnízdí v užších dutinách stromů či silnějších větví.
  • Klasické hnízdní budky ji lákají méně, než ostatní druhy, ale výjimečně zahnízdí i v nich.
  • Samička dutinu vystýlá mechem, srstí, peřím i žíněmi.
  • Klade kolem osmi vajíček, hnízdí dvakrát do roka.

Sýkora lužní (Parus montanus)

Je téměř k nerozeznání od sýkory babky, ale zblízka si můžeme všimnout světlého až bílého pole na křídlech, kterým se od ní odlišuje.

Žije ve smíšených a jehličnatých lesích, nejraději v horských a vlhkých. (Jejím preferencím tedy odpovídá více latinské druhové jméno – montanus, horská, nežli české).

  • Hnízdní dutinu si párek dovede v dostatečně ztrouchnivělém dřevě i sám vysekat.
  • Poté ji vystele obvyklým materiálem.
  • Samička snáší kolem osmi vajíček a oba rodiče je krmí až 19 dní.
  • Protože je jejich hnízdění poměrně náročné, probíhá obvykle pouze jednou do roka.