Ptačí svět je neuvěřitelně rozmanitý. I naše příroda ukrývá nespočet krásných a zajímavých ptačích druhů. A dokonce i zimní příroda, protože mnozí z nich neodlétají a vzdorují od podzimu do jara sněhu i mrazu. Pokud zimující ptáčky přikrmujete, pomůžete ji ve zdraví přežít zimu. Oni se vám na oplátku předvedou v celé své kráse pěkně zblízka – za oknem je spatříte tak, jak byste je v lese, třebas s dalekohledem, těžko hledali.

Zvonek zelený (Carduelis chloris)

Tip: Všechny druhy si můžete detailně prohlédnout kliknutím na fotografii

Hojný pták velikosti koňadry či větší, který na krmítka přilétá v hlučných hejnech. Semena obratně drtí v zobáku, protože je zrnožravý specialista nejen v zimě, ale i v létě. Daří se mu proto v kulturní krajině, parcích i zahradách. Kromě slunečnice miluje i bukvice, vyjídá i semínka ze šípků.

Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula)

Pestrobarevného hýla nelze přehlédnout ani zaměnit za jiného ptáčka. Žije v celoživotních párech, které obývají lesy, parky i zahrady. Živí se především semeny stromů i trav, bobulemi, potravu si ale zpestří i hmyzem. (A jako i ostatní zrnožraví ptáci, hmyz předkládá i svým mláďatům).

Stehlík obecný (Carduelis carduelis)

Ještě pestřejší než hýl je stehlík. Pestrobarevní jsou samci i samičky, které mají červenou masku o trochu menší. Rád pobývá ve světlých lesích, v parcích, na zahradách a okrajích polí. Podobně jako hýl často hoduje i na bodlácích.

Pěnkava obecná (Fringilla coelebs)

V zimě u nás zůstávají pouze samci pěnkavy, které poznáme podle typického, oranžovo-červeného bříška. Samice s mláďaty se vydávají na jih. Tento zrnožravý pták je na krmítkách častým hostem.

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes)

Impozantní zobák dlasků je dokonalým nástrojem k rozlousknutí tvrdých skořápek jakýchkoli semen. Funguje jako louskáček – jazykem si dlaskové v zobáku otočí pecku švem nahoru a stisknou. Živí se peckami nejrůznějších bobulí, bukvicemi, ale nepohrdnou ani broukem, kterého také snadno rozlousknou. Zobák je i mocná zbraň – v ohrožení života mohou tito malí ptáci klovnout až tlakem, rovnajícím se tíze 45 kg!

Vrabec domácí (Passer domesticus)

Kdysi hojný vrabec nedávno z naší krajiny téměř vymizel, ale naštěstí se zase vrací. Na krmítku je vděčný za jakákoli semínka, kterými se živí po celý rok. Je to velmi společenský opeřenec, jehož štěbetající hejna nelze přeslechnout.

Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Tento druh potkáme ze všech našich strakapoudů na krmítku nejpravděpodobněji. Ostatní druhy, jako strakapoud prostřední a malý, jsou plašší. Je velký přibližně jako kos, obratně šplhá a hledá hmyz ve starých kmenech. V zimě ale nepohrdne ani olejnatými semeny a lojem.

Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus)

Hejnko půvabných mlynaříků zavítá na krmítka jen občas. V zimě se drží pospolu a v noci se navzájem zahřívají. Obývají lužní a listnaté lesy, zahrady a sady. Hnízdo si staví vysoko na stromech z větviček, trav a kořínků, mechů a lišejníků. Podle vzhledu bělavé kuličky s velmi dlouhým ocasem poznáte mlynaříka na první pohled.

Brhlík lesní (Sitta europaea)

Tohoto obratného šplhouna často uvidíte, jak nakukuje do krmítka hlavou dolů. Poznáme jej podle typické kresby přes oko, šedomodrého hřbetu a narůžovělé hrudi. Obývá nejrůznější lesy, vyhledává staré stromy a vybírá z nich obratným zobákem hmyz.