Hrdlička zahradní (Streptopelia decaocto)

V koutě zahrady bychom měli ponechat kousek divočiny s trouchnivým dřevem, nesečenou stařinou, plevelem dávajícím semena.

Pokud na zahradě rostou košaté stromy, poskytnou náruč i něžně vrkajícím hrdličkám. Ty ale někdy vezmou zavděk i výklenkem ve zdi a postaví si v něm své ledabylé hnízdo z větviček. Ze své pravlasti Indie se postupně rozšířily až k nám, vyhledávají blízkost lidí a jejich zahrady. Živí se semeny a plody kulturních i planých rostlin a na rozdíl od většiny ostatních ptáků rostlinnou stravu předkládají i mláďatům. Předtím ji však pečlivě natráví ve voleti. Snůšku o dvou vajíčkách snesou a vychovají i několikrát do roka. Mnohem vzácnější je menší, krásně zbarvená, podobně hnízdící a na zahradách se občas vyskytující hrdlička divoká (Streptopelia turtur). Tato naše původní hrdlička je tažná a na jarních cestách zpět ji decimují – podobně jako mnohé další ptačí cestovatele – nelítostné lovy na jihu Evropy, Kypru, Maltě. Ani v rámci EU se tomuto barbarství stále nedaří zcela zabránit.

Špaček obecný (Sturnus vulgaris)

Ve svatebním šatě se šedočerný pták promění v téměř exotického krasavce, jehož kovově lesklé, kropenaté peří září barevnými odlesky. Své území označuje zvučným, vesele znějícím hlasem. I ve špačníku je neustále živo a plno hluku, mláďata švitoří, staří s chutí napodobují i hlasy jiných ptáků (špačci chovaní odmala lidmi vždy snadno napodobovali slova i melodie). Obří hejna špačků, která tvoří po hnízdění, mohou sklidit příliš mnoho ovoce (účinnou ochranou jsou sítě). Přesto naši předkové vyvěšovali na stromy v zahradě prostorné budky – špačníky. V době hnízdění špačci sbírají hmyz a jedna rodinka, která navíc strom brání před jinými špačky, moc úrody neují. Ptačí zahrada

Žluna zelená (Picus viridis)

Pokud zahrada poskytuje dostatek statných stromů (nejlépe starý sad), může se v ní usídlit žluna. Ve starých kmenech si tesá hnízdní dutiny a pod kůrou hledá hmyz stejně jako datel nebo strakapoud. Po kmenech snadno šplhá díky silným drápům a tuhým ocasním perům. Někdy však slídí i na zemi. Miluje mravence a jejich kukly a larvy a vůbec jí nevadí štiplavá kyselina mravenčí, kterou se někteří z nich brání, když je loví svým dlouhým lepkavým jazykem. Ozývá se zvučným hlasem, který jako by vycházel z hloubi pralesa.