Něžný mlynařík

Stane se, že celé hejnko půvabných mlynaříků dlouhoocasých (Aegithalos caudatus) zavítá na krmítko - a zase se potuluje krajinou dál. Ovšem tato nahodilá a poměrně vzácná návštěva je jedinečným zážitkem. Podle vzhledu ochmýřené bílé kuličky s dlouhým ocáskem poznáte mlynaříka na první pohled, a jen výjimečně přiletí sám. I v noci drží pospolu a v noci se navzájem zahřívají.

Nos jako hýl?

Zářivě zbarvený milovník javorových semen, hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula), na krmítko zavítá jen vzácně, spíše náhodou. Pokud však na něm objeví sušené jeřabiny – další svou oblíbenou laskominu, možná ho zlákáte k dalším návštěvám. Nebo spíše oba – hýli žijí ve věrných párech. A často je doprovázejí i jejich odrostlí potomci – oddělí se až na jaře, kdy nastane čas uplést si ve větvích stromů svoje vlastní hnízdo.

Stehlík je fešák

Stehlík obecný (Carduelis carduelis), který si zbarvením nezadá s exoty, zavítá na krmítka jen občas. Ostatně, na zimu u nás zůstává jen část stehlíků, zatímco kolegové si zaletí na jih Evropy. Pokud však máte štěstí, na krmítko, které si vyhlédne, létá pravidelně. Někdy mu stačí slunečnice, jindy je třeba zavděčit se jeho nejmilejší potravou – semeny bodláků. Pestrý je samec i samička, která má jen o trochu menší červenou masku.

Dlask s louskáčkem

Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) se svým silným zobákem a robustní stavbou budí dojem, že se hned tak něčeho nezalekne. Je však mnohem plašší než drobné sýkorky a obvykle zavítá jen na hostinu podávanou na opravdu klidném místě. Kromě slunečnic uvítají dlasci i bukvice, a v létě jim můžete nasušit a schovat i pecky z třešní a višní. V zimě poslouží třeba pecky z kompotu. Zatímco dužina plodů dlasky příliš nezajímá, pecky jsou pro ně pecka. Zobák dlasků je skvělý louskáček - jazykem si otočí pecku švem nahoru, stisknou, vyplivnou slupky a slupnou jadérko.

Návštěva strakapouda

Pokud se strakapoud velký (Dendrocopos major) jednou odváží, možná už tohoto nádherného ptáka spatříte na krmítku pravidelně. Neodolatelný je pro něj lůj, dokonalým servisem jsou špalíky s otvory vyplněnými lojovou směsí. Ale dovede šplhat i po lojové kouli, však patří do řádu šplhavců. (Bezpečnějí je však pořídit klícku na koule a plastový obal odstranit). Ani slunečnicí nepohrne – vsune ji do škvírky v kůře stromu a vyzobe chutný obsah. S rozpětím křídel téměř 40 cm je naším největším strakapoudem. Mnohem vzácněji na krmítko zaletí plašší strakapoudi prostřední a malý, na horách strakapoud bělohřbetý či datlík tříprstý, na jihu Moravy strakapoud jižní.

Miniaturní králíček

Pokud bydlíte blízko lesa, můžete na krmítku objevit nejmenšího ptáčka Evropy, který váží 5 gramů - králíčka obecného (Regulus regulus). Za tužších zim může své milované jehličnaté lesy opustit a hledat útočiště v zarostlých zahradách. Jeho drobný zobáček, uzpůsobený k obírání drobných bezobratlých z větví stromů, uvítá především měkký lůj a drobná nebo podrcená semena (konopná, lněná aj).

Čiperný střízlík

Další drobeček, střízlík obecný (Troglodytes troglodytes), i s ocáskem sotva 10 cm dlouhý, obývá přátelské lokality (tedy pesticidy nezamořené a na vegetaci bohaté) často, ale spatříme ho zřídka. Z hustých keřů, ve kterých se s oblibou skrývá, může zvědavý neposeda zavítat i na krmítko a zobnout si drobná semínka. Jen část střízlíků odlétá na jih Evropy. Sameček, který začne zpívat již v předjaří, má podivuhodný zvyk - uplete na zkoušku třeba deset hnízd z trávy, listí a mechu, než do jednoho naláká samičku. Ta ho už jen měkce vystele pírky.

Čížek z lesů

V zimě se u nás čížek lesní (Carduelis spinus) potuluje v hejnech, zavítá i do sadů a zahrad. Miluje semena bříz, olší, borovic, smrků a modřínů, ale do krmítka rádi zaletí i na slunečnice – zvláště pokud je vysoko umístěné. Na jaře část čížků odletí zpět na sever, část zahnízdí na našich horách.

Če-če-če

Celá hejnka čečetek zimních (Carduelis flammea), ptáků velikosti pěnkavy, v zimě poletují ze stromu na strom - živí se semeny bříz, olší, modřínů, potravu hledají i na zemi. Objeví se spíše pod krmítkem nežli na něm, zvláště pokud se ve vašem okolí vyskytují vhodné stromy. Hlučné štěbetání hejnka zní jako „če če če“, odtud jméno čečetka. Tento ptáček severských tajg a vřesovišť u nás hnízdí teprve v posledních letech, dříve pouze zimoval a protahoval.

Kvíčala miluje bobule

Při svém zimním tahu krajinou může hejno svérázných společenských drozdů kvíčal (Turdus pilaris) navštívit i krmítko, a pokud je v něm k mání ovoce, budete považováni za dobré hostitele. Kvíčala je 25 cm dlouhá a na první pohled podobná drozdu zpěvnému a brávníkovi, má však šedou hlavu a hřbet. Naše kvíčaly na zimu obvykle odlétají na jih Evropy, severské u nás naopak zimují.

Prosba na závěr

Vyhlížíme je, přikrmujeme, máme je rádi. Pak jim ale můžeme nevědomky ublížit silvestrovským veselím. Petardy je vyděsí, ptáci v panice narazí do stromu, do drátů, zraní se. Za tišší vstup do nového roku nám budou vděční, stejně jako ostatní zvířata.