„Agapornis fišeri, ale také růžohrdlý a škraboškový jsou po andulkách nejrozšířenějšími druhy chovanými v zajetí. K jejich oblíbenosti přispívá, že jsou inteligentní, malí postavou a nenároční na potravu i prostor. Výhodou je, že se mohou chovat jednotlivě (takový pták se silně upne na chovatele), v párech i v hejnu. Ale musím přiznat, že jsou velmi aktivní, skotačiví, štěbetaví a tedy hluční,“ upozorňuje pan Holub.

Ptáček jako vymalovaný

Agapornis fišeri svou barevností upoutá pozornost každého milovníka exotů. Dospělý pták je v přírodním zbarvení celkově zelený, ale na spodní části těla barva přechází do žlutých odstínů. Hlava je olivově zelená, vzadu s červenavým nádechem. Čelo, líce a tváře jsou oranžové až červené. Hlavě dominuje tmavě hnědé oko, které je orámováno bílým neopeřeným prstencem, a výrazně červený zobák. Kromě tohoto zbarvení existuje mnoho vyšlechtěných mutací. Známé jsou hráškově zelená, světle modrá, žlutá, skořicová, bílá, lutino, vyskytují se i straky. Právě šlechtění agapornisů má za následek, že je složité sehnat přírodní typ ptáka, který není štěpitelný. V současnosti je velmi vzácný.

Jídelníček

Protože v přírodě se tento papoušek živí především semeny a zemědělskými plodinami, musí tomuto složení odpovídat i strava ptáků chovaných v zajetí. Mají rádi lesknici, různé druhy prosa či slunečnicová semínka.

„Agapornisům se nesmí dávat příliš tučných semen, i když je mají nejraději. Tloustnou po nich a nejsou pak v dobré kondici. Dnes se vyrábějí krmné směsi přímo pro tyto papoušky, ale já se spíše přikláním k přírodním produktům. Raději jim zajdu na bezinky nebo jeřabiny, dávám jim oždibovat pupeny z větviček ovocných stromů a krmím je prosem a bezpluchým i obyčejným ovsem nebo také ovocem a zeleninou. V zimě je trochu šidím, to jsou pouze na suchém krmení. V přírodě to není jinak. Doba hojnosti přichází až s jarem. Když se oteplí, začnu jim dávat máčené zrní a různé míchanice. Ptáci naberou rychle kondici a začnou tokat.“

Otužilí a zdraví

„V hnízdění ptáky nijak neomezuji. Pouze jim po zimě vyčistím hnízdní budky a nasypu do nich trochu pilin a do voliér vkládám proutky z vrby. Z nich si papoušci loupou proužky kůry a stavějí hnízdo. Nejvíc se na stavbě podílí sameček a samička hnízdo upravuje. Ptákům nechávám budky ve voliérách celoročně. Rádi v nich nocují, zvláště v zimě. V budce mají málo prostoru, a tak se k sobě tulí a zahřívají se. Zvládnou zimu bez újmy na zdraví i za větších mrazů. Někdo takový chov odsuzuje, ale mně se osvědčuje. Papoušci jsou otužilí a zdraví. Ve voliéře však nesmí být lichý pták. Toho do budky nepustí a on zmrzne,“ vysvětluje Václav Holub.

Pohlaví lze poznat i bez endoskopie

A jak se u agapornisů fišeri pozná pohlaví? Pan Holub tvrdí, že využívat endoskopii nebo DNA je zbytečné. Tyto metody jsou finančně náročné a vyjdou na víc, než je cena samotného papouška. Zkušený chovatel rozezná pohlaví podle různých ukazatelů. Například samička se pozná podle agresivního štípání. Když ji vezmete do ruky, hned štípe. V postavě je oproti samečkovi větší, má však jemnější a štíhlejší hlavu. Zpravidla sedí na bidle s rozkročenýma nohama, kdežto sameček je má u sebe. Rozdíly jsou také ve velikosti zobáčků a pánevních kostí, u samečka se téměř dotýkají, samička má mezi nimi mezeru. Důležité je, aby chovatel byl s ptáky v častém kontaktu. Jen tak odchylky vypozoruje.