Konipas bílý (Motacilla alba)

Půvabného konipáska můžeme vídat na zahradě, kterak se na dlouhých nožkách prochází po trávníku a při hledání hmyzu potřásá dlouhým ocáskem (i s ním měří až 18 cm). Nízce střižený trávník a čerstvě posečenou louku „třasichvosti“ milují. Pokud však porost ošetříme pesticidy, ohrozíme konipásky na zdraví i životě. Vyhledávají otevřenou krajinu a vodu, proto je láká i zahradní jezírko a ptačí napajedlo. Zimu tráví v jižní Evropě nebo severní Africe, vracejí se často již v předjaří.
Potrava: Nejrůznější bezobratlé hledají na zemi, na střechách, nebo je lapají v letu nízko nad zemí.
Hnízdění: Hnízdo si pár staví ve výklencích, za trámem i v keři, rád osídlí polobudky. Mezi dubnem a srpnem vyvede až tři snůšky.

Konipas luční (Motacilla flava)

Žlutý, kolem 17 cm dlouhý konipas je ptákem vlhkých nížinných luk, travnatých břehů rybníků a extenzivních pastvin. Většina luk je však vysušena a příliš intenzivně sečena, ke ztrátě vhodného prostředí se přidává neblahý vliv pesticidů a žlutý konipásek se ocitl mezi silně ohroženými druhy ptáků. Na zimu odlétá do tropické a jižní Afriky.
Potrava: Bezobratlé hledá na zemi nebo je chytá nízko nad ní. Rád doprovází pasoucí se dobytek a lapá hmyz, který odskakuje od kopyt skotu, ovcí, koní či buvolů. V létě takto loví na evropských pastvinách, v zimě na afrických planinách.
Hnízdění: Hnízdo, misku spletenou z trávy, ukrývá mezi trsy na zemi. Mezi květnem a červencem může párek odchovat i dvě snůšky.

Konipas horský (Motacilla cinerea)

Je podobný konipasu lučnímu, hrdlo však nemá žluté, ale tmavé (samec v létě) nebo bělavé (samička a samec v zimě, kdy připomínají i konipasa bílého). Ptáček 19 cm dlouhý má ocásek nejdelší z našich konipasů. Je obyvatelem horských luk a podhůří, v blízkosti potůčků se však zdržuje i v nižších polohách. Na zimu odlétá do Itálie a Španělska, poslední dobou někteří zůstávají i u našich nezamrzajících vod.
Potrava: Drobné bezobratlé živočichy hbitě chytá na zemi i ve vzduchu.
Hnízdění: Košíkovité hnízdečko splétá z trávy a ukrývá ho pod kořeny, které vymlela voda, ale i ve výklencích náhonů i zídek u domů. Uvítá i polobudky, pokud jsou pověšeny na zdech. Mezi dubnem a srpnem pár odchová až dvě snůšky.