Fascinující je nejen inteligence krkavcovitých ptáků, ale i vztahy ne nepodobné našim. Tvoří páry na celý život a ještě před samotným prvním hnízdění spolu nejméně rok randí. Tak to bylo i u jednoho páru z početné skupiny kavek, kterou volně na zahradě choval Konrád Lorenz. Jenže to nebyla ta pravá láska – samec se původně ucházel o jinou. Snad proto se další, po uši zamilované kavce po dlouhém svádění podařilo ho odloudit. Den poté, co podlehl, pár zmizel. Ačkoli se zde jinak kavky kvůli pohodlí a zdroji potravy držely dlouhá léta. Společenská situace a žárlivá bývalka si jednoduše vyžádaly společný útěk…

Schopnost spolupráce, výhoda pro přežití

Krkavci a straky jsou díky chytré spolupráci schopni ukrást ulovenou potravu i mnohonem většímu orlovi.

Havran, krkavec, vrána, kavka, straka, sojka a ořešník, to jsou naši ptáci patřící do čeledi krkavcovitých (Corvidae). Čeledi, která se díky své vynalézavosti a přizpůsobivosti rozšířila po celém světě. Nemají barevné peří a ani jejich zpěv nás, ačkoli patří do řádu pěvců, nijak neuchvátí (schopnost imitace již ano). Mají však inteligenci, která dostihuje i šimpanze. (Z ptačí říše se jim vyrovnají pouze velcí papoušci)

  • Často žijí v malých i velkých společenstvích a spolupracují spolu.
  • Vzájemně se informují, co kde zajímavého viděli, a žádný zdroj potravy tak neminou. Ale to neznamená, že by se dali snadno chytit třeba do pasti na nastražený rohlík. Vše prověřují, zkoumají, vzájemně se varují.

Když nestačí zobák, poslouží nářadí

Zajímavým příkladem vynalézavosti vran a krkavců je používání nástrojů. Nikoli vrozené, jaké můžeme spatřit například i u bezobratlých – jako u mravkolva, vrhajícího zrnka písku na mravence, kteří skončí v jeho pasti. Jedná se o promyšlené reakce na konkrétní situace.

Pokud si vrána či krkavec chtějí pochutnat na mlži, jehož silnou lasturu nemohou zobákem rozlousknout, vyletí s nimi vysoko do vzduchu a pustí na skály s jasným účelem – rozbít ji. Ostatně krkavci takto házeli kameny i na ornitology, kteří se k po skalách šplhali k jejich hnízdům – tato obrana soukromí před dotěry byla poměrně úspěšná. S něčím podobným se můžeme setkat již jen u primátů.

Vrány na přechodu chodí pouze na zelenou

Ještě promyšlenější jsou nápady japonského poddruhu vrány obecné, které ornitologové v Japonsku i nafilmovali. Tvrdé ořechy shazují na rušné ulice, aby jim je rozdrtila projíždějící auta. Ovšem – v rušném provozu pak není snadné vylouplá jádra sebrat. Jak to vrány vyřešily? Některé z nich začaly házet ořechy na bíle značené přechody, neboť si všimly, že zde bude čas od času snadné je sebrat! Procházející lidé jsou daleko bezpečnější, než smrtící kola aut.

HTML kód

Že nemáme ruce? Žádný problém!

Učenliví krkavci a kavky

U řady krkavcovitých bylo dokázáno, že mohou pochopit tak abstraktní pojmy, jako jsou čísla.

  • Kavky a krkavci byli postaveni před řadu přikrytých misek s různým počtem červů.
  • Etologové ptáky učili, aby sezobli takový počet červů, jaký odpovídá počtu značek na tabuli, nebo zábleskům světla.
  • Ukázalo se, že jsou schopni nejen zapamatovat si podle barvy víčka, ve které nádobě je kolik červů, ale i postupně odpočítávat, když víčka již barevná nebyla.
  • Úkolem ptáků bylo otevřít krabičky s různým počtem červů (4, 3, 1, žádný) a postupně z nich sebrat ukázané číslo. Činili tak neomylně v řadě opakování.

Krkavec takto došel až k číslu 8, kavka k sedmičce. Schopnost učit se mají po celý svůj dlouhý život. Moudrá ve skutečnosti není ani tak stará sova, jako stará vrána!