Chov okrasných vodních ptáků

Svět okrasného vodního ptactva je rozmanitý a krásný. O chovu černých labutí, indických hus, kachniček mandarínských a dalších exotických krasavic vypráví chovatel Ludvík Musílek ze Sadské na Nymbursku.

Vybudovat okrasným vodním ptákům zázemí z jezírek, rybníčků i bazénků stálo jejich chovatele Ludvíka Musílka ze Sadské na Nymbursku mnoho studia, času, úsilí i peněz. Dnes, po třiceti pěti letech chovatelské činnosti, má dvacet druhů okrasného vodního ptactva o celkovém počtu šedesáti kusů. Daří se zde černým labutím, čírkám amazónským, červenoramenným i skořicovým, liščím husicím, husám indickým, kachničkám karolínským, mandarínským a dalším opeřeným krasavicím.

„Chov okrasného vodního ptactva je závislý především na rozhodnutí, jaké druhy chovat. Například kachny mají velký nárok na vodu (na vodě se i páří), husy a husice potřebují zase větší prostor na pastvu a na vodě tolik nelpí. Labutě se rády pasou, ale zároveň potřebují prostornou vodní hladinu, protože z vody vystupují jen nerady." vysvětluje Ludvík Musílek základy chovu.

Pro chovatele začátečníky

Začátečníkům bych však doporučil k chovu pestrobarevné okrasné kachničky karolínské a mandarínské, které na chov nejsou náročné ani v zimním období. Jsou krásné a pořídíte je za přijatelnou cenu“ radí pan Musílek.

Nádrž pro chov ptáků

Založení vodní nádrže se odvíjí od druhu a počtu ptáků, které chceme chovat:

Dno nádrže se musí svažovat k výpustnímu otvoru, aby při vypouštění jezírka proud vody odnesl všechnu nečistotu do jímky nebo do odpadní kanalizace. Při čištění a výměně vody si tak chovatel ušetří spoustu práce.
Nejčastěji to bývá tůňka nebo jezírko o hloubce 30 až 50 cm.
Větší ptáci, jako například labutě nebo nilské husice, potřebují hloubku alespoň 1 m.
Čím větší hloubka, tím lépe, protože vodní drůbež nebude tolik vířit kal usazený na dně.

Chovatel by měl v zimních měsících co nejdéle udržet v jezírkách a rybníčcích nezamrzlou vodu, aby se ptáci mohli koupat (s výjimkou těch, kteří byli přeneseni do zimoviště).

Odchov vodních ptáků

Labutě a husice si zachovávají věrnost, i když druhý z páru uhynul. Zbylý pták si již nového partnera obvykle nevyhledává a žije po zbytek života sám.
Pro některé druhy, zvláště kachny, je podzim nebo začátek zimy dobou zásnub.
Při chovu vodní drůbeže je důležité sestavovat do páru nepříbuzné jedince.
Samičky kachen, hus a dalších vodních ptáků snášejí vejce obvykle na přelomu dubna a května (mandarínky jich kupříkladu snesou 8 až 14), a sedí na nich 20 až 28 dní.
Když se první snáška nepovede, nebo když se ptákům mláďata kvůli špatnému počasí odeberou, tak mívají někdy i druhou snášku, takzvanou náhradní.
Některé vzácnější druhy, jejichž domovinou jsou teplé krajiny, snášejí vejce později. „Tato pozdní mláďata v příštím roce ještě do chovu nedáváme, nejsou ještě dostatečně dospělá.“ Upozorňuje chovatel.

Budky a hnízda

Pokud existuje pro chov větší vodní plocha, je vhodné vytvořit uprostřed ostrůvek, na který budky umístíme. Ptáci se tam cítí bezpečně, rádi na ostrůvku hnízdí a často se na něj uchylují i před škodnou.

„Důležité je vytvořit vodním ptákům podmínky pro hnízdění. Pro druhy, které hnízdí v dutinách, stromů, je vhodné už na podzim připravit různé budky, aby si na ně ptáci zvykli." Vysvětluje Ludvík Musílek.

Budky mohou být vyrobeny z dostatečně velkých dutých kmenů, nebo z prken.
Jako přístup ke vstupnímu otvoru posloužísilná větev nebo prkénko.
Vstupní otvor musí směřovat k vodní hladině.“

Husice většinou hnízdí v norách a husy v kotlinkách. I ty chovatel připravuje uměle, z betonových či kameninových rour, z dřevěných soudků, rákosí a podobně.

„Podestýlku v budkách tvořím ze staré trávy, hrabanky, mechu a z rašeliny, která udržuje vlhko a vytváří tak lepší podmínky pro dobré líhnutí vajec.“ vysvětluje sadský chovatel.

Odchov kachňat

Pokud chováte malá kachňata odděleně, nejdůležitější je naučit je přijímat potravu. Když se začnou sama krmit, máte vyhráno. I v přírodě se ihned po vylíhnutí krmí sama, matky jim potravu nenosí. Ale poradí jim a jdou příkladem, stále na svá mláďata dohlížejí.

Odchov mladých závisí na druhu a domovině ptáků. Ptáci pocházející z teplých krajin vyžadují péči větší, ale o běžné druhy, pokud se kachňátka vylíhnou do tepla, se chovatel příliš starat nemusí, kachna si mladé ohlídá. Je-li však chladné počasí, je dobré dát kachňata alespoň na 14 dní do teplé a suché odchovny, aby neprostydla a neuhynula (kachna je totiž hned po narození vyvede na vodu).„Záleží na chovateli, zda umístí mladé do odchovny s matkou nebo bez ní. Tady je každá rada drahá a záleží vždy na konkrétní situaci i zkušenosti“.

A čím kachňata krmit? Nejlevnější krmivo plné živin, minerálních látek a stopových prvků je okřehek. „Snado ho nalovíte na rybníčku, sušením si můžete připravit zásobu i na zimu. Použít lze i jakékoli další vodní rostliny. Předložím je kachňatům do misky s vodou, a tak je naučím přijímat přirozeně potravu. Můžete zkusit i krmení pro býložravé rybičky,“ radí Ludvík Musílek.