Ptačí rozhovory

Na běžnou komunikaci ptákům stačí jednoduché zvuky. I ty jsou však zajímavější, než bychom možná čekali. Ochmýřená housátka používají takzvané osamělé volání, když se ocitnou sama a hledají matku. Když se zavrtají do jejího peří k odpočinku, vydávají spokojený trylek. Další „slova“ používají, když se leknou, nebo když se jim nechce z útulného hnízda do vody. Často se také ozývají voláním klidnějším, na které očekávají od matky okamžitou odpověď. Pouze se ujišťují o její přítomnosti, ale jakmile by se neozvala, začnou osaměle naříkat. Ještě složitější slovník pro běžnou komunikaci mají pěvci, zvláště ti nejchytřejší, krkavcovití. V jejich řeči můžeme rozlišit i výzvu ke hře, nebo naopak posílání kolegy kamsi. A dokonce dovedou lhát, když najdou něco dobrého a nechtějí se dělit.

Před koncertem je třeba cvičit

Většina ptáků dovede vykouzlit i libý zpěv, který se od běžných ptačích „slov“ velmi liší. Ptákům obvykle není vrozený, musí se jej učit. Trénují a pilují, až dosáhnou mistrovství, na které jednou nalákají samičku. Jiným zpěvem teritoriální ptáci vymezují své hnízdní území. To vše mnoho studií již doložilo, včetně toho, že samce na jaře ke zpěvu přiměje zvýšená hladina testosteronu. Ale dosud je záhadou, proč je ptačí zpěv tak podobný naší řeči i hudbě. Někteří vědci tvrdí, že se lidé kdysi naučili zpívat a mluvit po vzoru ptáků, nebo alespoň stejnou cestou jako oni!

Flétna v hrdle

Jak mohou drobní ptáčci vydávat tak silný zpěv? Hlasivky nemají v hrtanu jako my, ale až na konci průdušnice. Ústrojí, ve kterém se tvoří ptačí hlas, se nazývá syrinx, podle píšťaly božského Pana. Co do funkce se skutečně podobá píšťalce. Bubínek, který ji tvoří, ovládají speciální svaly. Ptáci z řádu pěvců, mistři zpěvu, jich mají nejvíc. Zvuk se tvoří díky soustavě vypnutých tenkých blanek uvnitř syrinxu (nejvíce jich mají opět pěvci), na které hraje proudící vzduch.

Opeřenci s amplionem

Kromě syrinxu příroda ptáky obdařila různými rezonátory. Prodloužená průdušnice, která ozvučuje hlas jeřábů a zpěvných labutí, často mnohonásobně přesahuje délku krku a je složená do kliček v prsní kosti. Rezonanční vak v jícnu mají holubi, pštrosi a také bukači, jejichž hluboký hlas se nese na kilometry daleko. Jako ozvučné nástroje fungují i samotné vzdušné vaky, které lehkým ptákům rozšiřují plíce a zasahují až do dutých kostí.

Umělec v černém

Mezi našimi opeřenými pěvci je mnoho mistrů s podmanivým hlasem, muzikanti si však obvykle nejvíc cení kosů, kteří předvádějí stále nové libozvučné melodie. Například hudebnice Joan Hall–Craggs po mnoho let poslouchala kosa, který žil na její zahradě, jeho zpěv zaznamenávala a vytvářela takzvané sonogramy, tedy vizuální podoby tohoto zpěvu, které je možné porovnávat. Předchozí studie tvrdily, že mladí kosi se melodické písně učí od otců v období dospívání. Jenže Joan Hall–Craggs se dočkala zajímavějších koncertů: ačkoli poslouchala stále stejného ptáka, každým jarem přišel s novou písničkou. A co víc, s postupem času zpíval stále rozmanitěji.

Brzy zjara začal s 26 základními motivy. Hudebnici se zdálo, že do melodických kousků se občas vkrade nelibozvučné zaskřehotání a disharmonie. Ovšem kos si toho byl vědom. Začal poctivě trénovat každý motiv zvlášť, a to po dobu několika týdnů! Teprve poté je spojoval do delších celků. Přitom některé vynalézavým způsobem měnil, až vybral tu nejlepší variantu a zařadil ji do své skladby. Zakomponoval do ní i zpěv sousedky sýkorky (kosi dovedou napodobit zpěv desítek druhů ptáků). Pokud kos udělal v již zavedeném motivu chybu, začal pěkně od začátku, jako když muzikant trénuje skladbu. V červnu byla jeho píseň zcela jiná než brzy na jaře. Zpěv zněl mnohem rozmanitěji, melodičtěji a harmoničtěji.

Zpěv pro radost?

Zatímco v době hnízdění tento kos své území vůči sokovi obhajoval jednodušší formou zpěvu, důraznou a úsečnou, největšího mistrovství dosáhl, když mláďata vylétla z hnízda. V době, kdy již zpívat vůbec nemusel, byly jeho skladby nejlahodnější a z muzikantské stránky skutečně vytříbené. Když některé úryvky kosova zpěvu Joan Hall–Craggs přepsala do not a porovnala je s úryvkem hudby J. S. Bacha, byl cit pro stavbu hudebního motivu velmi podobný.

U rákosníků bylo dokázáno, že rozmanitější a pestřejší zpěv láká samičky více. Touha přilákat, nebo naopak stále obměňovaným zpěvem zastrašit soka, ale nevysvětluje oblibu ve zpěvu, která i u rákosníků přetrvává po hnízdní sezoně. K pohledu na ptáky jako na muzikanty se někteří vědci staví skepticky. Ale i náš uznávaný zoolog Zdeněk Veselovský se domníval, že si mnohdy s hlasem a různými motivy doslova hrají. Je jim též dán absolutní sluch, u lidí vzácný. Proto když se chocholouš obecný naučil melodii pískanou člověkem falešně, zpíval ji na rozdíl od něj čistě.

Opeřený orchestr

Díky čemu odlišíme tón stejné výšky, pokud je zahrán na housle, klavír nebo flétnu? Zabarvení, které dává charakteristický zvuk hudebním nástrojům a stejně tak i ptačím hlasům, vzniká díky doprovodným harmonickým kmitům tónu. Zpěv ptáků se skutečně velmi podobá hře na hudební nástroje. Například drozd slavíkový jakoby hrál na klarinet, ostatně tuto shodu dokázaly i sonogramy zvuku klarinetu a drozdího zpěvu. Jemnější rozdíly najdeme i mezi jednotlivci téhož druhu. Ptáci se podle hlasu navzájem poznají, což platí i pro tučňáky v hejnu o 10 000 párech.

Ptačí nářečí

Posluchači ptáků si již dávno všimli, že opeřenci stejného druhu zpívají v odlišných oblastech jinak. I v rámci jedné země se najdou regiony s různým nářečím, podobně jako u lidí. Mladí se dialekt učí od otce (u mnoha ptačích druhů se zpěv z generace na generaci skutečně přenáší v téměř nezměněné podobě). I Česká republika je na dialekty bohatá. Nářečí českých strnadů mapuje zajímavý projekt našich zoologů. Zapojit se do něj může každý, kdo nahraje a pošle hlas strnada obecného – zpěv kvalitně zaznamenají mnohé telefony, kamery, fotoaparáty a diktafony. Více o projektu je na webových stránkách: www.strnadi.cz

Mistři imitace

Pokud se díky zkušenému průvodci nebo nahrávkám naučíme poznávat ptáky podle hlasu, budeme vědět mnohem víc, než by nám prozradily oči. Určování pravda občas trochu ztíží ptáci, kteří si libují v dokonalé imitaci jiných druhů. Například americký drozd mnohohlasý dovede napodobit až 150 různých ptačích druhů! Naši rákosníci zpěvní si zase po návratu ze zimoviště prozpěvují melodie, které pochytili od afrických opeřenců. Nádherný slavík modráček si také propůjčuje nejrůznější hlasy z okolí, imituje dokonce i žáby. A v okolí studentské koleje, kde měli všichni první mobilní telefony s jedinou melodií, začali kosi vyzvánět úplně stejně…

Proč ranní ptáče zpívá s rozedněním?

Tato vlastnost ptáků některé lidské spáče příliš netěší. Brzy zrána se lesy i zahrady rozezní jako skutečný orchestr. Vlhčí vzduch hlas lépe nese do dáli. Navíc, na jaře ptáci prozpívají až pět hodin denně, musí ale stihnout i spoustu jiných věcí. Ráno je hmyz ještě schovaný, na koupel je chladno… A tak se zpěvák usadí na nejvyšší větev a spustí. Mnozí ptáci (včetně kosa na anténě) nás však zpěvem potěší i zvečera. Skřivánek polní zpívá v pravé poledne nad loukami, rorýsi křičí ve vysokých kruzích nad městy, slavík něžně „tluče“ do hluboké letní noci.