Chov papoušků přináší do našich domovů kousek živé přírody a radost z opeřeného kamaráda, s kterým se nebudeme nudit. Před jeho koupí však musíme zvážit klady a zápory společného soužití a také si uvědomit, že papoušek v naší domácnosti bude žít dlouhá léta, mnohdy i desetiletí. O radu jsme požádali zkušeného chovatele australských, latinskoamerických a afrických papoušků Václava Holuba z Klapý na Litoměřicku.

Začínající chovatelé, například akvarijních rybiček nebo hlodavců, zpravidla začínají s méně náročnými druhy. Platí to také pro papoušky?

To se jednoznačně nedá říct. Každý chovatel má odlišné názory a představy, co bude od ptáka požadovat. Někdo je okouzlen pestrostí barev, jiný se nechá ovlivnit jeho velikostí nebo předpoklady naučit se mluvit. Důležité je také to, zda bude papouška chovat v bytě, na terase či v zahradní voliéře. To si musí všechno rozmyslet. V chovu nevidím rozdíl mezi nenáročným a náročným ptákem, protože nároky jsou na všechny stejné. To, že je papoušek drahý ještě neznamená, že je náročnější. Drahý je proto, že je například vzácnější nebo barevnější. Chovatel se musí pečlivě věnovat jak andulce vlnkované, tak třeba papoušku královskému nebo amazoňanu žlutohlavému.

Jaký je rozdíl mezi papoušky světadílů, v nichž dodnes žijí v přírodě?

O australských papoušcích je možné říct, že to jsou voliéroví ptáci, kteří potřebují dostatek proletu. Papoušci, žijící v Jižní nebo Střední Americe lze snáze chovat v kleci, protože jsou víc fixovaní na člověka, stejně tak jako ptáci z Afriky. Pokud je chováme samotné, musíme jim však nahradit partnera, což je poměrně náročné. Zajímavými druhy jsou například pyrhury a senegalští papoušci. Jsou hraví a jejich povaha je předurčuje stát se domácími mazlíčky.

Když bychom ale připustili variantu koupi ptáka dítěti, byla by to asi andulka…

Může to být andulka, ale i některý pták z rodu agapornisů, například agapornis fišeri, škraboškový nebo růžovohrdlý. Z nich se můžou stát rovněž skvělí společníci, kteří se zpravidla naučí i pár slov. Ale někdo bude chtít třeba korelu, protože je větší, jiný klidnějšího alexandra. Roli tu určitě bude hrát i přítulnost ptáka, aby se s ním mohlo dítě pomazlit. Samozřejmě bude záležet i na finanční stránce. Těch možností je opravdu mnoho. Poradil bych, charakterizoval povahu ptáka a jeho nároky, ale výběr bych ponechal jen a jen na zájemci.

Říkáte, že si každý zájemce vybere. Ale kde jsou nejlepší možnosti papoušky si prohlédnout?

Doporučuji navštívit některou z výstav exotického ptactva, ptačí burzy nebo se podívat do obchodů se zvířaty, kde ptáky také prodávají. Všechny nejsou tak špatné, jak se mnohdy říká. Někteří majitelé zverimexů do ptáků „dělají“ a zákazníkům dobře poradí.

Je lepší jako mazlíček sameček nebo samička?

Moje zkušenost je, že u papoušků v tom není rozdíl. Po pravdě řečeno, u některých druhů se pohlaví špatně poznává, a určí jej až endoskopie. Zpravidla se sameček od samičky pozná u andulek, ovšem ne stoprocentně, protože se pták nakonec může vybarvit. U korel se to například pozná až podle zpěvu. Někdy se v rozlišení „sekne“ i zkušený chovatel, který si myslí, jak to nemá odkoukané, natož laik. Stává se, že papoušek, který žije dlouho sám, si vybere partnera z rodiny. Všeobecně se tvrdí, že se fixuje na opačné pohlaví. Samečkové si často vybírají ženy, kdežto samičky muže.

Ručně dokrmení papoušci se prý nejvíce fixují na lidi a jejich partnerství je někdy až dojemné...

Ano, to je pravda. Takoví ptáci jsou opravdovými mazlíky. Je to dneska móda, že lidé chtějí ručně dokrmeného papouška. I obchody se zvířátky takové ptáky nabízejí. Chovatelé odeberou páru vajíčka a prakticky mládě dolíhnou a dokrmí. Papoušek se pak na svého partnera tak fixuje, že na něho i žárlí. A dovede také dát najevo, kdo je mu protivný. Říká se, že ruční dokrmování papoušků má vliv i na jejich mluvení. Moje zkušenost je jiná, tvrdím, že mluvení papouška je spíš v lidech než v ptácích samotných.