Žluna zelená léčí sady, loví mravence a bubnuje na větve i tyče
29. 7. 2015

Žluna zelená léčí sady, loví mravence a bubnuje na větve i tyče

Žluna je krásný pták se zajímavým způsobem života. V lecčems se podobá ostatním šplhavcům, jako je datel a strakapoud. Ovšem vášeň pro mravence je pouze její specialitou.

Žluna zelená (Picus viridis) je vlastně menší datel, ovšem velmi krásně a pestře zbarvený. I týl má žluna podobně jasně červený, jinak je ale na rozdíl od černého bratrance vskutku zelená, s bříškem světlejším a kropenatým, žlutým kostřecem a černými (u samičky) či červenočernými (u samečka) tvářemi. Patří mezi šplhavce a po kmenech díky silným drápům a tuhým ocasním perům, o něž se opírá, šplhá vskutku bravurně.

Žluna zelená (Picus viridis)

Bubenice a lovkyně mravenců

Žluna zelená obývá nejraději staré sady, parky a aleje vzrostlých stromů, přirozené lesy vyhledává pouze otevřené, smíšené. Mezi stromy poletuje v ladných vlnách. Potravu ale nehledá pouze na větvích, kmenech a pod jejich kůrou, ale často i na zemi. Miluje mravence, jejich kukly a larvy a vůbec jí nevadí štiplavá kyselina mravenčí, kterou se někteří z nich brání, když je loví svým dlouhým lepkavým jazykem. Často si do mraveniště prohrabe až půlmetrovou chodbu, aby se k oblíbené potravě dostala. I při prohledávání stromů používá častěji než ostrý zobák obratný jazyk, kterým prozkoumává nejrůznější škvíry.

Hranice svého území žluna ostatním sděluje bubnováním na znělou větev, i když to nedělá tak často, jako třeba strakapoudi. Pokud na zahradě najde žluna znělou kovovou tyč nebo plech, bubnuje s radostí na tyto ozvučné nástroje.

Žluna zelená (Picus viridis)

Kde se žluna zabydlí, tam již zůstane

Odrostlá mláďata se po rozletu z hnízda, které si rodiče tesají v kmenech odumírajících stromů, ještě chvíli drží s rodiči pohromadě. S příchodem podzimu si pak mladé žluny postupně hledají svůj vlastní domov, kterému budou po celý život věrné. Žluny zelené na zimu do teplých krajů neodlétají. Někdy se však stahují do vesnic a měst, kde mají větší šanci najít něco k snědku, než jim skýtá nabídka volné přírody, jež je na staré stromy stále chudší.

Žlunu zelenou, velkou jako kavka, můžeme v naší přírodě při troše štěstí spařit na vlastní oči na stromech či na zemi, protože je celkem hojná (naši republiku obývá asi 10–18 000 párů a celoevropský pokles početnosti, jež žluny postihnul před rokem 2000, je naštěstí víceméně minul). Tento pták dává přednost spíše nižším polohám, vysoko do hor se nevydává.

Autor Jana Bucharová.

Vložte nový komentář jako nepřihlášený uživatel nebo se přihlaste.
Povinné položky jsou označeny *

Napište číslicí výsledek příkladu: dvaplusčtyři = 

Pokud jste již registrováni na iReceptáři, přihlaste se svým uživatelským jménem a heslem.
Povinné položky jsou označeny *

Diskuse

vložit dotaz »
PředchozíDalší
Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2018. Autorská práva vykonává vydavatel.
Jakékoli užití části nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoli způsobem (mechanickým nebo elektronickým)
i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno. ISSN: 1805-9465.

© 2018 VIZUS | Používáme redakční systém Vizus CMS