Později do těchto oblastí přivezli Evropané i různé chrty, mastify a dogovitá plemena, která tamější lid začal křížit se svými původními psy. Používali je převážně k ochraně svých stád, ale také k lovu antilop a jako společníky. Lovili obvykle ve skupinách tří i více psů a díky své obratnosti byli velmi účinní.
Tito psi byli dostatečně odolní, aby zvládli celodenní práci v africkém horku a s minimem vody. Zároveň byli stateční a pomáhali lovcům vystopovat a zadržet lvy na místě do doby, než je lovec dohnal. Slovo ridgeback je odvozeno od jeho zvláštního pruhu srsti, který se táhne po hřbetu psa od lopatek až ke kyčelním kloubům a srst v něm roste opačným směrem. Tento ridge měli již původní psi domorodců. Původní standard plemene byl vypracován v roce 1922 a v roce 1926 ho uznala jihoafrická kynologická organizace Kennel Union of South Africa.
Nemá problém s disciplínou
Rhodéský ridgeback má rád zaměstnání, a i když se jedná o velké plemeno, je hbitý a mrštný. V současné době je nejčastěji pořizován jako společník. Ke své rodině má velmi úzký vztah a neváhá ji bránit před případným nebezpečím, jinak však nebývá agresivní. K cizím lidem je obvykle zdrženlivý, ale samozřejmě i v tomto plemeni najdete výjimky.
Ridgeback je velmi inteligentní, ale na vše má dostatek času. Nečekejte tedy od něj přehnaně rychlé reakce. To může být ovšem i výhoda, protože oproti jiným aktivním plemenům se mu obvykle nestane, že by jednal bezmyšlenkovitě a unáhleně, ani v takzvaném přetočeném stavu. Jelikož miluje běhání i lov, je pro něj skvělou aktivitou například coursing, sport založený právě na jeho loveckém pudu.
Uvítá i další akční disciplíny, jako je třeba canicross – běhání se psem i jiné individuální musherské disciplíny, například tah kola nebo koloběžky. Najdeme ho ale i v dalších psích sportech, například v agility, dogdancingu, kdy pes pod vedením svého pána provádí pár cviků v rytmu hudby a také v záchranářském výcviku a myslivosti.
Samozřejmě se s ním lze věnovat i klasické poslušnosti podle národního či mezinárodního zkušebního řádu, kde nemívá problém s žádnou disciplínou, ať už jde o poslušnost, stopy či obrany.
pes, rhodéský ridgeback, kořist
Jen pro zkušené chovatele?
Ridgeback není na výchovu úplně jednoduchý pes. Někteří chovatelé jej proto doporučují jen zkušenějším majitelům. Jiní zase zastávají názor, že empatický začátečník je mnohdy naopak lepší, protože jej nesrovnává s jinými plemeny a buduje si s ním čistý a ničím nezatížený vztah. Tento pes má velmi dobrý vztah k jídlu, čehož lze ve výcviku skvěle využít. Je věrný, dobrotivý, temperamentní a vynalézavý, ale také silný a občas tvrdohlavý.
Pokud se delší dobu nudí, začne si zábavu hledat sám. Při výcviku je důležité jít na něj po dobrém a nevyvíjet na něj přehnaně velký tlak – mohl by se totiž zaseknout a přestat chtít spolupracovat. Umět vyvážit hru, pozitivní posilování i nastavení základních pravidel, bývá někdy pro páníčky tím nejtěžším při společném soužití. Zároveň je třeba brát v úvahu, že ridgeback dospívá až kolem druhého roku života, a tak i jeho pubertální období bývá delší.
pes, rhodéský ridgeback, štěně
Jaký nos, takové oči
Rhodéský ridgeback může mít tmavý či hnědě zbarvený nos. Standard plemen přitom uvádí, že černý nos by měl ladit s tmavýma očima, zatímco hnědý nos s jantarově zbarvenýma očima. Srst má být krátká a hustá, také hladká a lesklá. Pokud je vlnitá nebo hedvábná, je to považováno za chybu. Obvykle nevyžaduje příliš velkou údržbu – stačí ji jednou týdně vykartáčovat a otřít psa hadříkem. V období línání je třeba se připravit na to, že krátké chlupy se snadnou zapíchají do potahů i oblečení.
Pozor na vrozené vady
Ridge na hřbetu psa dodává dojem, jako kdyby byl pes trvale naježený. Kvůli tomu někdy vznikají při setkání s jinými psy konflikty, protože ti to často vyhodnotí jako projev blížícího se útoku.
Majitelé také doporučují brát si psa z ověřených chovatelských stanic, protože tam mohou již u štěňat vypozorovat, zda netrpí vrozenou vadou dermoid sinus, což je dermodiální cysta – objevují se úzké niťovité kanálky, které jsou tvořeny kůží s chlupy a také obsahují póry a mazové žlázky.
Z těchto kanálků, které připomínají nálevky, se může později vyvinout i velmi bolestivý a nebezpečný nádor. Tato vada se dá obvykle operativně řešit, ale případný nádor se léčí už velmi špatně. Štěňata s touto vadou by měla být vyřazována z dalšího chovu.
pes, rhodéský ridgeback, záda
Nepatří do kotce!
Nejen vzhledem k jeho krátké srsti, ale také kvůli tomu, že ridgeback je hodně fixovaný na svého páníčka, se nedoporučuje držet jej v kotci. Jelikož jde o robustní plemeno, mohou se u něj vyskytnout problémy s kyčelními i loketními klouby. Někdy také dojde k přetočení (torzi) žaludku, což je bez rychlého operativního zákroku smrtelné.
Proto byste měli ridgebacka před jídlem i po něm udržovat minimálně hodinu v klidu. Bohužel, i přes toto opatření může k torzi dojít, někdy dokonce i ve spánku. Dále je vhodné kontrolovat vnitřek uší, protože kvůli jejich klopenému tvaru se v nich snadno drží špína a bakterie, které mohou zvukovod zanítit. Vyskytnout se mohou i kožní problémy a nádorová onemocnění. Jinak se řadí mezi vitální a zdravá plemena. V dobré kondici se dožívá v průměru deseti až dvanácti let.
V kostce
Původ: jižní Afrika
Velikost feny: 61–66 centimetrů
Velikost psa: 63–69 centimetrů
Váha feny: přibližně 32 kilogramů
Váha psa: přibližně 36,5 kilogramů
Barva: Světle pšeničná až červená pšeničná. Trocha bílé na hrudi a na prstech je přípustná, velké bílé skvrny na těchto místech nebo na břiše jsou nežádoucí. Tmavá tlama a tmavé uši jsou přípustné. Příliš mnoho černých chlupů v srsti je nežádoucí.
Skupina FCI 6: Honiči, barváři a příbuzná plemena.
Chovatelské kluby:
Klub chovatelů rhodéských ridgebacků, z. s. (www.kchrr.com)
Český klub rhodéských ridgebacků (ckrr.cz)
Nejnovější epizodu podcastu iReceptář do ucha si poslechněte přímo ZDE:
Související články
titulka, časopis, Receptář
Zdroj: časopis Receptář, pesweb.cz, spokojenypes.cz
