Předpokládá se, že mezi jeho předky byli psi z dob starověkého Říma, kde je vojáci využívali v legiích pro boj na otevřeném poli, ale sloužili i jako arénoví psi. V roce 1910 se rotvajler stal policejním plemenem, což přispělo k rozšíření chovu, dnes se využívá jako pes hlídací, sportovní i rodinný.
Sportovec i společník
I když má rotvajler silnou konstituci, pohybuje se velmi čile. Je sebejistý, klidný a vyrovnaný, proto se stále častěji stává vyhledávaným rodinným psem a společníkem. Má rád děti ve své lidské rodině a ostatních si obvykle příliš nevšímá. Pokud je potřeba, je připraven svou rodinu nekompromisně bránit. Dokáže rychle přejít ze vzruchu do útlumu, což lze skvěle využít při výcviku.
Hodí se jak pro klasickou poslušnost, tak i pro policejní práci, záchranářský výcvik i psí sporty – zde mu jde například agility, dogdancing a canicross. Hodí se především k aktivnějším lidem, kteří mu nabídnou dostatek zaměstnání.
Díky tomu, že je všestranný, si s ním společnou aktivitu najde snad každý. Oproti jiným služebním plemenům je s ním potřeba cvičit o něco pomaleji a vše mu dostatečně vysvětlit. Jakmile cvik pochopí a má ho tréninkem upevněný, pamatuje si ho celý život a podává stabilní výkony. Nezbytností je však důsledná a férová výchova, bez které by se mohl stát velmi dominantním. Jelikož bývá velmi žravý, můžete toho dobře využít při společném tréninku.
Rotvajler patří k velmi silným plemenům.
Může žít v bytě i venku
Jelikož má rotvajler krátkou a přilehlou srst, je potřeba ho ochránit před přílišnou zimou. Pokud chcete, aby byl celoročně ubytovaný venku, měl by mít k dispozici zateplenou boudu, do které netáhne. I když je poměrně velký, může žít v bytě, ale přes den potřebuje dostatek aktivit.
Počítejte s tím, že minimálně dvakrát ročně líná, takže ho musíte pravidelně vyčesávat, jinak jeho chlupy najdete opravdu všude. Na běžnou péči není náročný – stačí ho otřít hadříkem, případně omýt vodou. Nedoporučuje se používat příliš často šampon, který by mu mohl poničit strukturu srsti. Jeho srst se skládá z krycí srsti a podsady, mluvíme tedy o patrové srsti. Krycí srst je středně dlouhá, hrubá, hustá a pevně přiléhající. Podsada nesmí krycí srst přerůstat. Na pánevních končetinách bývá osrstění o něco delší.
Štěňata rotvajlerů jsou stejně rozkošná jako každá jiná mláďata.
Selekce v chovu
Jestliže chcete mít větší pravděpodobnost, že si koupíte povahově vyrovnané a zdravé zvíře, určitě se poohlédněte po oficiálně uznaných chovatelských stanicích, které odchovávají štěňata s průkazem původu FCI. Aby byl rotvajler zařazen do českého chovu, musí splnit podmínky Rottweiler klubu ČR.
Vedle toho, že má odpovídající věk a je čistokrevný, je rovněž nutné, aby splnil takzvaný svod dorostu, získal stanovená výstavní ocenění a bonitaci, absolvoval povahové testy a dosáhl požadované zkoušky z výkonu, majitel musí předložit vyhodnocení stupně dysplazie kyčelních a loketních kloubů s výsledkem maximálně 2/2 a nově také test na juvenilní laryngální paralýzu a polyneuropatii.
To je dědičné onemocnění, které psu způsobuje dýchací potíže při vzrušení nebo fyzické námaze, později také problémy s koordinací a polykáním, a změní se mu štěkání, je tu i riziko, že se bude dusit a objeví se pneumonie. Polyneuropatie se často diagnostikuje už ve věku tří měsíců a je neléčitelná, pes během několika dalších měsíců uhyne. Důrazně se dbá také na to, aby rotvajleři určení k chovu nebyli bázliví či agresivní.
Co ho nejčastěji trápí?
Pokud se zaměříme na nejčastější zdravotní neduhy tohoto plemene, jak už jsme zmiňovali, patří sem dysplazie loketních a kyčelních kloubů, dále alergie, oční choroby (např. entropium, což je porucha postavení okrajů očního víčka, při které jeho okraj s řasami směřuje proti povrchu bulbu, a ektropium – odchlípení očního víčka od očního bulbu), nádory, problémy se srdcem, juvenilní idiopatická artritida (chronické onemocnění charakterizované přetrvávajícím zánětem kloubů) a torze žaludku.
Tam, kde je to možné, se chovatelé testováním snaží možným rizikům předcházet. Vedle těchto chorob se také rotvajleři poměrně často potýkají s obezitou, jelikož mají velmi dobrý vztah k jídlu. Krmná dávka se proto musí pečlivě kontrolovat. Při dobré kondici se rotvajler obvykle dožívá v průměru deseti let. V té ho udržíte kvalitní stravou a pravidelným pohybem. Jelikož většina rotvajlerů má ráda vodu, můžete v teplejších měsících zařadit i plavání.
Rotvajler je nebojácný, velmi chápavý pes věrný svému pánovi.
Pro koho se hodí?
Majitel by měl být stejně sebejistý a klidný jako rotvajler. Měl by být dobrým vůdcem, ale ne diktátorem. Je potřeba nechat psa psychicky dozrát (to někdy trvá i do pěti let věku) a na výcvik tolik nespěchat. Důležité je udělat si základ pro dobrou spolupráci a nastolit hned od počátku srozumitelná pravidla, jejichž dodržování budete vyžadovat.
Člověk se musí naučit svého rotvajlera číst, aby poznal, zda je jeho reakce ještě v normě, nebo ne. Občas totiž mívají na situace vlastní názor. Rotvajler je výborným společníkem, který je nerad dlouho sám. Proto by si ho měl pořídit jen člověk, který má dostatek času, aby se mu věnoval. Má silné teritoriální pudy, a není tedy nutné učit ho hlídat. Zároveň patří spíš k tichým hlídačům – štěká, jen když má opravdu důvod. Rotvajler potěší nejen aktivní jednotlivce, ale i rodiny s dětmi, kterým bude oddanou chůvou a parťákem.
V KOSTCE
- Původ: Německo
- Velikost feny: 56–63 cm
- Velikost psa: 61–68 cm
- Hmotnost feny: asi 40 kg
- Hmotnost psa: asi 50 kg
- Barva: černá s dobře ohraničenými znaky syté červenohnědé barvy v předepsaných partiích
- Skupina FCI 2: pinčové, knírači, plemena molossoidní a švýcarští salašničtí psi
Chovatelské kluby: Rottweiler klub (www.rkcr.cz)
Zdroj: časopis Receptář
