Po Evropě se prohánějí dva druhy: tchoř světlý, myslivci přezdívaný mlynář, a tchoř tmavý – žabař (který nepohrdne ani ropuchou, nad níž se ostatní zvířata ošklíbají). Světlý je zbarven dožluta, tmavý je hnědý až černý. Mlynář se častěji než žabař ubytovává v norách. Ty většinou zdědí po syslech a křečcích, které předtím sežere. Své příbytky si vystýlá suchou trávou a listím, jež za hezkého počasí vynáší před dům, aby se – jako peřiny – vyvětraly a proschly. Opravdu. Jinak v noře přes den odpočívá a krátí si čas četbou a meditací. Za potravou vyráží až v noci. Tchoři se živí většinou hlodavci, někdy mnohonásobně většími, než jsou sami. Denně zakroutí krkem (a to doslova) až patnácti myším, takže bychom si je za to měli hýčkat. Nám ovšem vadí, že si k nedělnímu obědu dopřejí naši oblíbenou slípku, která slyšela na jméno Boženka, vypijí její vajíčka a ještě zasmradí kurník, takže kdo tam má pak vysedávat na hřadu?!
Domestikací tchoře vznikla fretka
Galantní tchoř
O mláďata se tchoří i fretčí mámy dobře starají
Tchoř je samotář. Pokud se ale mimo dobu páření potká s jiným tchořem, nebojují spolu. Naopak si hrají a vyprávějí si, kolik se letos urodilo žab a jak tchořice Mánička vyrostla do krásy. Samec je větší než samice, okupuje i rozsáhlejší teritorium (jež si značkuje páchnoucími výměšky podocasních žláz, které má „po ruce“ i pro případ nebezpečí), loví větší zvířata a ta menší přenechává (ovšem jen v době rozmnožování) galantně své potenciální nevěstě.
S ní se potkává každoročně od února do dubna. Při svatebním rituálu se samec asi hodinu zakusuje milostivé paní do šíje a do krku, což jí dělá mimořádně dobře a pak se s ní několikrát pomiluje, což se jí taky dost líbí.
Tchoříci v doupěti
Asi po čtyřiceti dnech přivede samice na svět pět až deset tchoříků, které starostlivě opatruje. Během prvních dní opouští hnízdo, jen aby se nažrala a zašla na WC. Díky tomu zůstává její byteček stále čistý. Tchoři už jsou takoví. Jakmile dětičky prohlédnou, začnou si hrát a maminka je učí lovit. Ve třech měsících jsou již soběstačné. Ani poté se ale nerozutečou a drží se pohromadě až do podzimu, kdy si hledají vlastní území.
Jak fretka ze tchoře vznikla
Před dvěma tisíci lety byl domestikován tchoř tmavý a jeho vyšlechtěním vznikla fretka. Ptáte se, v čem je tchoř jiný než fretka? Má hustší srst, je větší, čistotnější, tišší (pořád „nekvoká“), obratnější, silnější, vynalézavější, plašší a na neznámé podněty reaguje útěkem, zatímco fretka útočí. Ta je naopak komunikativnější a přítulnější. V okolí měst se objevují i zdivočelé fretky, které se s tchoři kříží, takže časem vlastně nevíte, kdo je kdo. Jen Šuperku poznáte spolehlivě, protože vás pozdraví hlasem Jiřiny Bohdalové.
fretky jsou přítulnými kamarády
Zajímavosti ze života tchořů a fretek
- Tchoři se dříve lovili, dnes jsou chráněni.
- Tchoř tmavý umí plavat, potápí se i šplhá, ale nejradši chodí po zemi.
- U nás se tchoři vyskytuje na Moravě, v Polabí a v okolí Prahy.
- První zprávy o fretce pocházejí z oblasti Španělska, Itálie a Řecka. Zmiňují se o ní Aristoteles a Strabón, jenž popisuje, jak římský císař Augustus poslal fretky na pomoc Španělsku devastovanému divokými králíky.
- Tchoř černonohý je nejvzácnější severoamerický savec.
- Na Balkánu, v Turecku a v Asii žije tchořík skvrnitý. Přestože je maličký, je to agresivní vztekloun.
