Plemeno bylo vyšlechtěno v 18. století na Shetlandských ostrovech, které se nacházejí severně od Skotska, a tak se mu také dříve říkalo shetlandský ovčák. Později se uchytil zkrácený název sheltie, česky šeltie. Původně to byli psi farmářů, kteří je chovali ne kvůli kráse, ale pro pomoc se stády ovcí.

V jejich původu tedy hráli významnou roli různí malí pracovití kříženci, ale i border kolie. Až později se přikřížila dlouhosrstá kolie, které šeltie vděčí za svůj elegantní vzhled. Dodnes však můžeme zaznamenat velké odchylky, především ve velikosti a celkové robustnosti.

Inteligentní, milá a učenlivá

Odlišné jsou i dvě známé linie, tedy anglická a americká. Jisté odlišnosti někdy vidíme i u jedinců chovaných na výstavy a na sport, ale není tomu tak vždy. Šeltie je velmi inteligentní, milá, učenlivá a citlivá. Díky tomu často plní roli nejen sportovního psa, ale i rodinného kamaráda.

Šeltie je aktivní společník

Většina šeltií miluje jakoukoli akci. Často je potkáme na různých sportovních kláních, protože díky mrštnosti, odhodlanosti a inteligenci mají skvělé předpoklady k dosahování výborných výsledků. Velmi dobře jim jde agility, dog puller, hoopers, nosework i klasická poslušnost.

Šikovné jsou šeltie i na dogdancing, ale jelikož bývají často uštěkané, ne vždy se jim na soutěžích podaří probojovat se na přední příčky. Nepohrdnou dlouhou procházkou, a tak s nimi můžete směle vyrazit i na dogtrekingové závody (samozřejmě po předchozím tréninku). Zároveň jsou však velmi přizpůsobivé.

K cizím lidem nedůvěřivá

Oproti některým jiným aktivním plemenům dokonce i lépe snášejí samotu, když je jejich majitel v zaměstnání. Samozřejmě pak ale očekávají, že se jim bude dostatečně věnovat. Šeltie bývá skvělým rodinným společníkem, ale k cizím lidem se může chovat rezervovaně až plaše. Ke své rodině je velmi něžná a empatická. Většinou jí nedělá problém soužití s více psy (ani jinými zvířaty), proto je často chována ve smečkách.

Výcvik jedině po dobrém

Šeltie jsou velmi citlivé (obzvlášť feny), a tak bychom je měli vždy cvičit pouze po dobrém a s klidným přístupem. Milují pochvalu a většina z nich nepohrdne jakoukoli psí laskominou. Ne vždy však dokážou ustát nátlak, což může být někdy problém při trénincích pasení, takže je laskomina někdy zapotřebí.

Jejich sháněcí instinkt ovčáckého psa se může projevit i v jiných situacích – některé šeltie mají tendenci pást rychle se pohybující objekty (auta, cyklisty), což může být velmi nebezpečné a je třeba to co nejdříve řešit. S pozitivním přístupem se však učí velmi rychle a cviky ochotně plní. Obvykle je zvládne i šikovný začátečník, když si v počátku nechá poradit od zkušeného chovatele.

A uštěkanost?

Ta se nejčastěji projevuje při hlídání (hlášení podezřelých osob a věcí), ale někdy i při vítání svých lidí, jiných psů nebo při projevech radosti či nervozity. Do jisté míry se dá krotit – ideální je, když si to pohlídáte už od prvního dne, kdy si šeltii pořídíte –, ale často je to nerovný boj. Tito psi jsou inteligentní, občas je těžké udržet jejich pozornost, proto by pro ně měl být výcvik stále zábavou. Výhodou je, že obvykle postrádají lovecký pud, a tak se nemusíte bát, že by venku utekli za zvěří. Samozřejmě, výjimka potvrzující pravidlo se vždycky najde.

Nelekejte se dlouhé srsti

I když by se mohlo zdát, že srst šeltie bude potřebovat zvýšenou péči, není tomu tak vždy, navíc je samočistící, to znamená, že z ní špína po uschnutí sama opadá. Srst by měla být velmi hustá, vrchní vrstva je hladká, zatímco vnitřní měkká, huňatá a nepropustná. Okolo krku se tvoří bohatý límec a hříva. Kartáčovat by se měla přibližně dvakrát týdně, výstavním jedincům ideálně vícekrát. Nedoporučuje se časté koupání (spíše naopak), tím méně pravidelné používání šamponu, stačí občas.

Vitální pes

Šeltie jsou poměrně zdravé plemeno. Podobně jako u kolií se však mohou vyskytnout oční vady – například PRA (progresivní retinální atrofie), také CEA (anomálie oka kolií – dědičné onemocnění způsobující defekt zadní stěny oka). Chovatelé také nechávají svým psům dělat testy na MDR1 (maulti-drug resistance gene – postižení jedinci jsou více citliví k negativním účinkům některých léků) a hlídají i dysplazie kyčelních kloubů a patel.

Šeltie jsou poměrně dlouhověké

Některé šeltie jsou také náchylné k lámavosti kostí, neboť mají tenké nohy. Proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost přehnané manipulaci a dětem dostatečně vysvětlit, že šeltie je poměrně křehký pes. Potřebuje také péči o zvukovody a kontrolu zubů, zda se na nich netvoří zubní kámen. Šeltie bývají vitální do vysokého věku, v průměru se dožívají třinácti let. Stejně jako u jiných plemen se doporučuje pořídit si štěně z registrované chovatelské stanice.

Související články

V KOSTCE

  • Původ: Velká Británie
  • Velikost feny: ideálně 35,5 cm (odchylka více než ± 2,5 cm je vysoce nežádoucí)
  • Velikost psa: ideálně 37 cm (odchylka více než ± 2,5 cm je vysoce nežádoucí)
  • Hmotnost feny: 5–8 kg
  • Hmotnost psa: 5–10 kg
  • Barva: sobolí (zlatá), trikolorní, blue merle, černo-bílá, černo-tříslová
  • Skupina FCI 1: ovčáčtí a honáčtí psi

Pěkné a autentické shrnutí vlastností tohoto psího plemene shrnuje autorka tohoto videa:

Zdroj: Youtube

Chovatelské kluby:

Klub chovatelů collií a sheltií (www.collie-sheltie-club.cz)

Sheltie club CZ, z. s. (www.sheltie.cz)

Moravskoslezský klub chovatelů collií a sheltií, z. s. (www.collie-sheltie.com)

Zdroj: Časopis Receptář, youtube.com