Můžete s nimi sdílet celou zahradu, má to však svá úskalí. Neublíží trávníku, květinové louce ani robustním trvalkám. Dokonce ani vzrostlé zelenině, pokud se nejedná o křehké saláty a lákavé červené plody. Mohou však zcela zlikvidovat mladé výsevy a malé sazeničky. Můžete chránit buď jednotlivé záhony, nebo slepičkám vymezit výběh, alespoň na jaře a v létě. Elektrický ohradník pro drůbež nebo plot vysoký 1,5 m pohodlnější plemena nepřeletí.
Každá slepice v hejnu má jasně vymezené postavení
Čilejší se rozhodně pokusí – pak nezbývá než jim na jednom křídle opatrně zastřihnout letky. Anebo postavit plot přes 2 m vysoký – v horní části nemusí být tak odolný jako při základně, poslouží například i síť na okurky. V oblastech, kde na drůbež často útočí létající dravci, může posloužit jako ochrana i shora. Pomůže však i dostatek hustých keřů, kam se slepice schovají. Stačí, když si nebezpečí všimne jedna – okamžitě ostatní varuje. Někdy i před rogalem či vrtulníkem. Navíc v létě je ve výběhu nezbytný i stín, a listoví poskytuje ten nejchladivější.
Kromě výběhu potřebují slepice bezpečný kurník, do kterého se nedostanou lišky ani kuny. Do pohodlného suchého kurníku večer chodí dobrovolně a rády. Pro čtyři slepičky potřebujete kurník nejméně 2 x 1,5 x 2 m velký. Myslete i na přístup pro sebe, kvůli čištění.
Prostor musí být větraný, ale bez průvanu. Izolace je užitečná nejen v zimě, ale i v létě, stejně jako okno. Vchod musíte večer zavírat, ven si mohou slepice speciální dvířka otevřít samy. Nebo obsluhu ponechejte na fotobuňce, která otevře při rozbřesku a zavře při stmívání. Nocovat budou na bidýlku (viz dále), vejce budou snášet do připravené poličky či kukaně s podestýlkou ze sena či slámy – navnadíte je sádrovým podkladkem.
K dispozici musejí mít neustále pitnou vodu, ideálně v napáječce, kde se neznečistí. Tradičním krmivem je pšenice, veškeré živiny zajistí granule a směsi pro nosnice, doplňovat je třeba vápník.
O slepičí přirozenosti
Proč neustále hrabou, potřebují se popelit a v noci chtějí hřadovat? Pokud víte, co dala příroda slepicím do vínku, budete lépe rozumět i jejich potřebám.
Kur domácí vzešel, a to již před mnoha tisíci lety, z divokých kurů obývajících stepní oblasti Asie. Zvyky stepního ptáka si nese stále v sobě. Peří si čistí v prachu, v jemné suché zemině – tím se zbaví nečistot a obtížných vnějších parazitů. Když jim do popeliště přidáte ještě dřevěný popel a křemelinu, bude ozdravná koupel dokonalá. Stačí důlek v zemi, ale pokud je krytý před deštěm, poslouží lépe.
V noci, kdy se po zemi plíží hladové šelmy, je bezpečněji na větvi. Na bidýlku proto touží odpočívat a spát i dnes. V kurníku nesmí chybět, ideální pro pohodlí i zdraví pařátků jsou bidýlka připravená z celých větví o průměru 3–6 cm, které jen zbavíte kůry kvůli snazšímu čištění.
Slepicím se nejlépe odpočívá na bidýlku
A proč neustále hrabou? Je to jejich přirozený způsob hledání potravy. Sezobnou kdejaké zrno, ale ještě raději brouka, housenku, stínku, malého slimáka, klíště a klidně i drobnou myš – představují výživné sousto plné bílkovin. A i když mají misku plnou krmení, stále budou část dne trávit usilovným hrabáním, mají to zkrátka v genech.
A zda slepice potřebují i kohouta? Výběh, krmení a popelení je důležitější než sex. Ale některé si o tom myslí své. Dobrý kohout slepičky hlídá a opatruje, dvoří se jim tanečky, předkládá jim to nejlepší, řeší rozepře... ale pozor, měl by jich mít na starosti nejméně šest, aby jim samou láskou příliš necupoval záda. Slepice bez kohouta si před svými lidmi často přičapnou a nechají se právě po zádech hladit. Inu, alespoň nějaká náhrada za kohouta.
Proč je výběh slepic zcela bez zeleně, jen plný děr? Protože je pro ně příliš malý. Omezený prostor neodolá jejich usilovnému hrabání a působení trusu. Větší výběh znamená spokojenější slepice i chovatele, který jim nemusí sekat a nosit zelené. I když nejraději červíky a zrní, travičkou a listy si jídelníček zpestřují také.
Co se slepičím trusem?
Slepičí trus je výtečným hnojivem především na plodovou zeleninu, drobné ovoce a květiny – dočkáte se díky němu skutečně skvělé úrody. Ale je nutné ho nejprve nechat tři týdny zkvasit ve vodě a při zálivce ještě ředit. Čerstvý může rostliny zahubit.
Slepice potřebují ke spokojenosti hodně prostoru
Složité vztahy
Slepice jsou společenské, měli byste chovat nejméně čtyři. Ale to, že jsou to tvorové hejnoví, neznamená, že se k sobě navzájem chovají vždy pěkně. Přidávání nových dospívajících slepic k stávajícímu hejnu s již ustálenou hierarchií je problematické, na malém prostoru může vést i k vážnému poranění nováčků! Proto mnozí chovatelé raději starý chov ukončí a pořídí si novou omladinu. Stejně stará kuřata i kuřice si mezi sebou vytvoří hierarchii bez život ohrožujících potyček.
Existuje ale i jiný způsob. Pokud slepičkám pořídíte kohouta (nebo kvočně podstrčíte oplodněná násadová vejce), můžete se dočkat kuřat. A kuřata, která v hejnu vyrostou, žádné problémy se začleněním nemají – nejdříve je chrání kvočna. Odrostlá vědí, jak se chovat, na rozdíl od jelimánků, které místo upovídané kvočny odchovala mlčící lampa.
Kohout by měl mít na starosti nejméně šest slepic
U dospívajících kohoutů pak záleží na povaze, zda budou otce provokovat – s hejnem by v dospělosti každopádně zůstat neměli, už kvůli příbuzenskému křížení. Ačkoli je (nejen) ve velkochovech většina kuřat odchována uměle, stále existuje i cesta přirozená. Pohled na kvočnu, která vodí kuřátka, neustále s nimi rozmlouvá, zahřívá je pod peřím a hlídá je jako lvice, je odměnou – a navíc za vás udělá většinu práce.
Pravda, u hybridních slepic je pud sezení na vejcích silně potlačen. Zato u původnějších plemen se slepice ochotné kvokat, tedy zasednout na vejcích, vždy najdou. Někdy jich je až příliš – pak je můžete nechat sedět na podkladcích, aby kuřátek nebylo více, než si přejete. Ono je to časem přejde. (Ano, někteří chovatelé je raději zavřou na samotku bez jídla, aby je kvokání přešlo rychleji, neboť slepice, která kvoká, nesnáší vejce). Některá plemena jsou dobrými matkami, kvočnami, vyhlášená a vysedí vejce všeho druhu.
Kuřata, která v hejnu vyrostou, nemají žádné problémy se začleněním
Na chovatele si slepice zvyknou, je snadné se s ním spřátelit. Novým každopádně dopřejte čas, chovejte se klidně. A počítejte s s jejich rozdílnými povahami – jedna bude odvážnější a učenlivější, druhá plašší, jedna mlsnější a slunečnicovými semínky si ji získáte hned, druhá si zachová odstup.
Kde je koupit?
Umělé líhně dodávkami rozváží kuřice, mladé slepice, které za pár týdnů ponesou. Rozvoz v natěsnaných klecích má k pohodě daleko, ale u vás už bude jen dobře. Pokud však máte zájem o některé z mnoha krásných plemen, poptejte se soukromých chovatelů. Poté se budete moci pustit i do přirozeného odchovu. Poskytnout druhý život můžete vyřazeným slepicím z velkochovů. V domácí péči se většina z nich vzpamatuje, opět snáší a užívá si života.
O správném krmení, prevenci nemocí či péči v období zimy se dočtete v dalších dílech našeho slepičího seriálu.
O autorce
Jana Bucharová vystudovala biologii na PřF UK. Zákonitosti přírody se již 20 let snaží využívat i na své zahradě, o kterou se dělí i s hejnem tuze chytrých slípek a úctyhodným kohoutem.
Sledujte nás v Google Zprávách