Tato na první pohled ztřeštěná otázka čas od času zcela vážně zaznívá na diskuzních fórech a setkávají se s ní i zkušení chovatelé. Podporuje ji argument, že ačkoli by se slepice musely smířit s malým prostorem a nemohly by ze země vyhrabávat červíky, životní podmínky by měly pořád relativně lepší než ve stísněných klecích velkochovů.

V praxi by však takový chov neobstál u sousedů, kteří mají právo stěžovat si na hluk a zápach. Obého slepice vyprodukují více než příliš. Nehledě na to, že v mnohých obcích může být chov hospodářských zvířat v bytových domech přímo zakázán vyhláškou nebo domovním řádem. Na zimu byste pak museli voliéru přestěhovat přímo do obýváku, aby vám slepičky nezmrzly.

Přesto se najdou lidé, kteří si na chov slepic v paneláku troufnou. Vybírají si ale malé druhy, jež se lépe přizpůsobí voliéře. "Jsou plemena, která jsou vysloveně malinká. Vousáčci váží kolem půl kilogramu," vysvětlila Iveta Prombergerová z Českého svazu chovatelů Bohdalov.
(Zdroj: https://vysocina.rozhlas.cz/i-mensi-chov-slepic-pokryje-prumernou-rodinnou-spotrebu-vajec-7115758)

Další alternativou jsou japonské křepelky. Snášejí drobná, avšak chutná vajíčka, přičemž jejich nosnost si v ničem nezadá se slepicemi. Každá křepelka obvykle snese denně jedno vejce, méně snáší jen v období zimy, kdy odpočívá.

Křepelky potřebují dostatečně velkou klec, přísun výživného krmiva, čistou vodu na pití a podestýlku, která se musí pravidelně, minimálně jednou týdně obměňovat. Uvítají kout s popelem či suchým pískem, kde se budou moci popelit. Pozor ale, křepelky jsou tvorové choulostiví, při teplotě pod 17°C přestanou snášet. Připravte se proto na to, že s výjimkou letních měsíců budou muset být v pokoji a nebudou zrovna vonět. Na druhé straně jim nesvědčí ani horko nad 25°C, v létě na balkóně jim hrozí úpal.

(Zdroj: https://www.lihneme.cz/blog/chov-krepelek/)

Ačkoli se na první pohled zdá, že chov křepelek v bytě není složitý, neustálé čištění klece si vyžádá určitý čas i námahu. Otázka je, zda to za tu hrstku maličkých vajíček stojí. Mnozí chovatelé ostatně přiznávají, že si křepelky pořídili spíš pro radost než pro snůšku.