Chovem čistokrevných slovenských čuvačů se zabývají chovatelé na Slovensku a v Čechách od 30. let minulého století, přičemž předchůdci plemene mají dlouhou historii a od bačů se šířili i do podhůří. První vrh do plemenné knihy zaregistroval prof. MVDr. Antonín Hrůza v roce 1929, chovatelský klub vznikl v roce 1933. FCI jej uznala za samostatné plemeno v roce 1965.
Slovenský čuvač patří ke skupině bílých horských a pasteveckých psů. Výška psa v kohoutku je až 70 cm, feny až 65 cm.
Odolný a bystrý pes
Tento horský pes je statnou postavou, silnou kostrou, huňatým bílým kožichem i povahou přizpůsoben drsnému podnebí. Zdatné tělo je neseno na silných, poměrně vysokých nohách. Povahu má živou, ostražitou, neohroženou a bystrou. Chová se vždy v bílé barvě, aby se i v noci dal rozpoznat od lovné zvěře i šelem.
Hlídač stád, stavení i rodiny
Slovenský čuvač je používán jako pastevecký pes na horských loukách a strážný pes na střežení příbytků. Dnes je chován často jako příjemný rodinný pes a oddaný hlídač v jednom. Neměl by však zůstávat často sám, i při původní „profesi“ mu vždy dělaly společnost alespoň ovce. Pokud však nemá svou lidskou smečku stále nablízku, spokojí se i s přátelstvím ostatních domácích zvířat.
Čuvač potřebuje společnost a dostatek pohybu
Dlouhou srst čuvače stačí občas přikartáčovat, v době línání mu prospěje vyčesávání častější.
Slovenský čuvač se pohybuje lehce, obratně a rychle v každém terénu a za každého počasí. Jeho vitalitu dokazuje to, že s oblibou kluše. Při svém prvotním úkolu, hlídání stád, měl vždy dostatek pohybu. Pokud je chován jako rodinný pes, potřebuje ke spokojenosti velmi dlouhé a časté procházky.