Sojka obecná (Garrulus glandarius) obývá celý mírný pás Evropy a Asie mimo severní a východní okraj, a také severní Afriku, Japonsko a Čínu. Patří do čeledi krkavcovitých (Corvidae), ve které si spíše představíme krkavce, vránu, kavku, havrana. Ale i pestrobarevná sojka patří k této mimořádně úspěšné čeledi, která díky své nesporné inteligenci a přizpůsobivosti osídlila prakticky celý svět. Krkavcovití ptáci jsou zvídaví, chytří a dlouhověcí. I sojka se může dožít až 17 let.

Sojka v lese i ve městě

  • Nejraději obývá doubravy, habrové nebo bukové lesy, ale spokojí se i s jinými typy porostů.
  • Hnízdí i v horských smrčinách až do horní hranice lesa.
  • Poslední dobou si sojka oblíbila i městské parky, a zvláště v zimě přilétá blíže do měst a vesnic, spatřit ji můžeme i na krmítku.
  • Přibližně necelá polovina sojčí populace, především mladí ptáci, odlétá na zimu do jižní Evropy. Ale druhá část zůstává u nás.

Pestrý jídelníček z lesů, zahrad a polí

Sojka je schopná účinně regulovat přemnožené druhy hmyzu, který sbírá na zemi i na stromech.

Pouze doubravy sojce poskytují oblíbenou potravu – žaludy. Ale kromě nich sezobne i nejrůznější lesní i zahradní plody, či trošku obilí či kukuřice. Rostlinnou stravou se živí především na podzim a v zimě. Na jaře a v létě dává přednost hmyzu – larvám i broukům, plošticím i pavoukům. Ale když krmí svá mláďata, přilepší si někdy i cizím ptačím vejcem či dokonce mládětem. Je také schopná ulovit drobného hlodavce, například myšici, nebo dokonce žábu.

Sojka si schovává žaludy na zimu

Sojky si dovedou vytvářet zásoby na zimu. K tomu se nejlépe hodí právě žaludy – a i v dubovém lese přímo nežijí, v době zrání žaludů pořádají celá hejna sojek výpravy na sběr žaludů. V hrdelním vaku jich dovedou uschovat až 9. Potom je schovávají na různá místa v lese, především na zemi pod polštáře mechu. Jedna sojka takto může ukrýt až 3000 žaludů! Všechny pak samozřejmě nenajde ani nesní, a díky tomu seje duby na nová místa.

Volání jara

Velmi zajímavé jsou sojčí námluvy. Na jaře, v březnu a dubnu, se na vysokých stromech slétne hejno, které může čítat až třicet sojek. Poté vždy jedna sojka vzlétne vzhůru a ostatní ji postupně následují, a zase usedají na větve stromu.

Sojčí hnízdo

  • Sojka hnízdí ráda při okraji lesa, nebo v porostech rozvolněných. Hnízdo má průměr přes 20 cm a bývá vysoko ve větvích.
  • Samec i samička jej společně splétají ze suchých větviček, které slouží jako základ. Na ně nakladou stébla trav a kotlinku ještě pečlivě vystelou jemnými kořínky rostlin.
  • Do hnízda snáší samička obvykle kolem šesti vajec a sedí na nich střídavě se samcem dva až tři týdny.
  • Poté rodiče mladé další tři týdny krmí a dohlížejí na ně i chvíli poté, co vylétnou z hnízda.

Sojka je mistrem v imitaci

Kromě svých vlastních typických skřeků dovede sojka výborně imitovat jakýkoli zvuk, který zaslechne. Může nás tedy zmást zpěvem naprosto jiného ptačího druhu, ale klidně bude mečet jako koza, pokud poletovala blízko pastviny. I ve skutečnosti by tedy dokázala to samé, co známá sojka z Krakonošových pohádek, která bezchybně říkala „Trautenberk, Trautenberk“, když žalovala Krakonoši.