Somálské kočky jsou vlastně dlouhosrsté variety koček habešských. Za jejich vznik může náhoda a chovatelské úsilí nadšenců. Jak je to běžné i u jiných krátkosrstých plemen koček, čas od času se v určitých chovných liniích narodí jedinec s delší srstí. To platilo i u koček habešských. První snahy o vyšlechtění dlouhosrstých habešanek se objevily v Austrálii již v roce 1965; v té době byla ustálena podobná chovná linie v Kanadě. O tyto kočky se začala zajímat Evelyn Mague, chovatelka z New Jersey, která jim dala jméno. Od roku 1972 šlechtění zaštítil Somali Cat Club of America, v roce 1979 byla somálská kočka uznána jako samostatné plemeno organizací CFA. FIFe (Fédération Internationale Féline) ji zařadila mezi uznaná plemena v roce 1982. Jméno somálská kočka je odrazem příbuznosti plemene s kočkami habešskými. Africký kontinent nemá s jejich původem ani šlechtěním nic společného.
Koťata somálské kočky
Standard půvabné somálské kočky
- Hlava somálských koček je klínovitá, se středními proporcemi, široká v čele, s měkkými a půvabnými obrysy.
- Nos je středně dlouhý, z profilu tvoří jemnou křivku, není rovný ani prolomený.
- Poměrně velké uši jsou široké v nasazení, dobře odsazené, pozorně vzpřímené, na špičkách lehce zakulacené. Štětičky jsou žádoucí.
- Velké mandlovité oči musí být výrazné a zářivé, jejich jantarová, zelená nebo žlutá barva musí být čistá, jasná a intenzivní. Jejich orámování je v barvě tikingu.
- Středně dlouhé tělo je pevné, pružné a svalnaté. Somálské kočky se jeví díky mimořádně jemné a velmi husté srsti jako plemeno poněkud robustnější.
- Srst je na omak měkká, plná, hedvábná a s jemnou texturou. Nejvýrazněji jsou osrstěny límec a kalhotky, střední délka je vyžadována po celém těle mimo oblast plecí. Výrazné osrstění je vyžadováno též na ocasu.
Unikátní zbarvení
somálská kočka
Somálské kočky patří k poměrně mladým plemenům a od ostatních se výrazně liší – především zbarvením srsti. Divoké a zároveň jemně civilizované aguti zbarvení (stejné jako u koček habešských) je podmíněno dominantním genem. Abyssinian tabby nebo také ticked tabby spočívá v tikingu – proužkování každého jednotlivého chlupu po celé jeho délce. Kroužkování, střídání světlých a tmavých úseků na chlupu, se také nazývá zonální zbarvení. Na chlupu každé somálské kočky by se měly nacházet dva až tři tmavé prstence.
FIFe i další světové organizace uznávají u tohoto plemena čtyři základní barvy – divokou, modrou, skořicovou a plavou; totéž platí pro stříbřité variety:
Divoce zbarvená somálská kočka (ruddy).
Divoce zbarvená (ruddy) kočka má teple rezavohnědou barvu s výrazným černým tikingem na těle i končetinách. Podél páteře se táhne tmavé stínování (úhoří pruh), které pokračuje po celém ocasu a je zakončeno černou špičkou. Spodní strana těla, hruď a vnitřní strana končetin je zbarvena tmavě meruňkově bez jakéhokoli tikingu a proužků, náhrdelníků nebo kresby. Bílá barva je povolena nad pysky, kolem nozder a na bradě. Uši mají černé nebo tmavě hnědé štětičky, též srst mezi prsty vykazuje stejné zbarvení. Polštářky tlapek jsou černé nebo hnědé, nosní zrcátko je cihlově červené s černým lemováním.
Červenohnědá (sorrel) kočka se pyšní zářivě teplou, měděně červenou barvou s čokoládově hnědým tikingem. Základní barva na spodní straně mezi nohama a na hrudi je tmavě meruňková. Tato červená nebo červenohnědá barva nemá žádnou spojitost s červenou barvou koček vázanou na pohlaví. Srst mezi prsty je čokoládově hnědá, polštářky tlapek a nosní zrcátko jsou růžové.
Červenohnědá stříbřitá somálská kočka.
Modrá (blau) kočka má srst v barvě teple pískové s tmavým, ocelově až břidlicově modrým tikingem. Špičky uší a konec ocasu jsou tmavě modré. Toto elegantní zbarvení vzniká modrým ředěním z divokého zbarvení. Základní zbarvení a podsada mají slonovinový odstín.
Plavá (beige fawn) kočka je charakteristická matně béžovou barvou s teple krémovým tikingem a světle krémovou základní barvou. Chov této barevné variety je poněkud složitější, neboť výsledná barva je tvořena kombinací dvou recesivních genů. FIFe uznává i stříbřité variety. Habešské kočky těchto variet se u nás nechovají, ale ve světě dosahují vysoké kvality.
Povaha plemene
Somálské kočky nejsou plemenem, které by bylo celosvětově masově rozšířené. Také v České republice (i když se zde objevili velmi kvalitní jedinci z USA, Nizozemí či Skandinávie) se jejich chov nikdy nerozšířil a ani dnes není nijak mezi chovateli preferován. Přesto je jejich chovatelé obdivují a milují.
Somálské kočky jsou velmi komunikativní a přátelské, zvídavé a inteligentní, doma jim nic neujde. Svého člověka doprovázejí při každé činnosti a dobře se snášejí i s dětmi. Nemají však rády samotu, chovat jednu samotnou somálskou kočku se nedoporučuje, pokud s ní člověk není celý den doma. Mají jemný, tichý hlas, kterým svého člověka upozorní, že je čas k jídlu nebo na hraní. Za láskyplnou péči se odvděčí velkou mazlivostí.
