Už se sršeň asijská u nás objevila?
Na našem území zatím nemáme žádné prokazatelné doklady o jejím výskytu, jen údajná a nedoložená pozorování bez fotografie. A jedině z té by se dalo s jistotou poznat, zdali se skutečně jednalo o sršeň asijskou (Vespa velutina). Stačilo by ji vyfotit i z dálky, pokud by byl snímek ostrý. Nejblíže je tato sršeň v Bavorsku, kde se však jedná o jednotlivé nálezy, žádné masivní rozšíření.
Můžeme si ji splést s naší domácí sršní?
Ne, naše sršeň obecná je větší a má při pohledu shora červenou hlavu. Sršeň asijská je asi o 20 % menší a černožlutá. Dala by se splést spíše s královnou vosy, ale na rozdíl od ní je větší a má jinak tvarované žilky v křídle.
Sršen asijská je tmavší a menší než naše domácí sršeň obecná
Jak se dostala do Evropy?
Pochází z Číny, kde je široce rozšířená v několika poddruzích, v Evropě je pouze jeden. Ten byl v roce 2004 zavlečen na jihozápadní pobřeží Francie, pravděpodobně v kontejneru s lodní dopravou. V něm má největší šanci přežít, snadno se zde schová celé hnízdo. Ostatně druhů hmyzu, které do Evropy kontejnery zavlekly, je již více: například pár druhů samotářských vos kutilek, které si staví komůrky z hlíny. Když je nic netušíc přilepily na kontejnery, nová generace se vylíhla třeba až po půl roce a o tisíce kilometrů dál.
Jak se po našem kontinentě šíří?
Sršeň asijská je teplomilnější druh. Z Francie putovala do Španělska, teprve později se postupně šířila i na sever a severovýchod Evropy. Dnes se vyskytuje i v Německu, přičemž ve Francii je až skoro na severu. Ale stále se drží na západě Evropy, kde je klima spíše oceánické. Svědčí jí mírné zimy, omezují ji silné mrazy – královna musí přežít, aby zjara založila nové hnízdo, stejně jako u naší sršně obecné. Sršni asijské se daří například v Británii, která jí nabízí optimální klima. Mrazy jsou tam mírné a horká léta jí nijak nescházejí. Ovšem i ve své domovině žije v horách a je možné, že se našemu klimatu postupně přizpůsobí.
Lze ji zastavit?
Například v Británii se jim to napoprvé podařilo, protože začali včas. Její hnízda byla navíc v obydlených oblastech, takže je snadněji lokalizovali. Při větším výskytu už by to možné nebylo. A stejně tam pronikla znovu. I k nám se časem s nejvyšší pravděpodobností dostane. Na druhou stranu na to, jak početná je již dlouhou dobu ve Francii, se šíří až překvapivě pomalu. Ani do mediteránu se nijak rychle nehrne.
Jakou hrozbu představuje pro včely?
Včely medonosné tvoří 60, lokálně až 90 procent její potravy. Včely samotářky a další blanokřídlé naší přírody však zásadně neohrozí. Leda by jim zasadila poslední hřebíček do rakve, kterou jim již připravila jiná činnost člověka. Pro volně žijící včely jsou větší hrozbou právě včely medonosné, protože jim neponechávají dostatek prostoru a potravy. Jsme nejzavčelenější zemí Evropy a pro přírodu to dobré není. V malém počtu samozřejmě včela medonosná nevadí, je tu dokonce původní, ale když je jí moc, má to také své dopady. Co je dobré pro včelaře, nemusí být dobré pro přírodu, a naopak.
Hnízdo sršně asijské
A co tedy znamená sršeň asijská pro včelaře?
Může se stát tragédií pro malého včelaře, pokud se zaměří na jeho včelstva. Ovšem větší včelaři ztráty vyrovnají. I samo včelstvo se s jejími útoky do jisté míry může vyrovnat, záleží na četnosti. Největší spotřebu má, když krmí larvy. I naše sršně domácí loví z 5–20 % včely, včelstva to však nijak neohrozí. Spolehlivě zlikvidují také všechny vosy, proto jsou sršně obecné dobré sousedky. Ve Francii se sršeň asijská již rozšířila hojně a tamní včelaři bez větších problémů včelaří stále dál, jen jim přibyla starost navíc.
Můžou se včelaři nějak bránit?
Reálná obrana proti nim není. Sršně asijské včely loví buď na česnu, nebo si je najdou na květech, zabránit jim v tom nelze.
A obrana včel, kterou známe z přírodovědných dokumentů? Kdy sršeň svými těly „upečou“?
Tuto metodu používá jiný druh včely, a to včela východní (Apis cerana). A brání se tak především proti sršni mandarínské. Ta se v Evropě vůbec nevyskytuje, ačkoli se občas objeví článek tvrdící, že se tato největší ze všech sršní po Evropě šíří. Není to pravda, nikdy tu nebyla.
Našli by se pro sršeň asijskou v naší přírodě přirození nepřátelé?
Pro sršeň obecnou by byla asi moc velkým soustem. Ale jistě by si na ní pochutnali ptáci, kteří loví právě ji. Sršeň je potrava sice nebezpečná, ale vítaná, a existuje u nás pár ptačích druhů, které si s ní poradí – například žluva hajní, včelojed lesní či vlha pestrá.
Jak nebezpečné je její bodnutí?
Přibližně stejné jako bodnutí naší sršně, zdravému člověku tudíž žádné nebezpečí nehrozí. Alergikům samozřejmě ano, a ti si budou muset dát na sršně asijské pozor. Jsou totiž na rozdíl od našich domácích mnohem agresivnější. Ale je třeba dodat, že být agresivnější než naše sršeň obecná není nic těžkého. Když si dovolím trochu antropomorfického pohledu, je si naše domácí sršeň vědoma své velikosti a síly. Stačí, když zabzučí, a každý ji hned bere vážně. Nemá zapotřebí být agresivní, je naopak mimořádně klidná a mírná. Můžete se dokonce pohybovat v blízkosti hnízda, sršně vás sice varují, ale obvykle nezaútočí, dokud se do něj skutečně nebudete dobývat.
Mgr. Jakub Straka, Ph.D
- Entomolog z katedry Zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze se specializuje na blanokřídlý hmyz, na jeho chování, parazitismus i genetiku.
- Nejvíce ho zajímá chování včel – jeho týmu se podařilo doložit dosud zcela nevídaný jev obourodičovské péče: u jednoho druhu samotářských včel se o potomstvo nestarají jen matky, ale i otcové, a dokonce otčímové (nebo se v hnízdě za sezonu vystřídá více samečků).
Titulka Receptář – Speciál Podzim
Zdroj: Časopis Receptář
