Zrádné želví bazény

O nejistém osudu krásných mořských želv, karet obrovských, jsme psali již v článku Proč na dovolené nekupovat náramky z želvoviny. Spatřit tyto úchvatné tvory na vlastní oči můžete při potápění, na lodi, nebo při troše štěstí při trpělivém pozorování na břehu, neboť i tyto bravurní plavkyně a potápěčky se musí občas nadechnout. Do cesty po Indonésii nebo Srí Lance se vám však mohou připlést i jakési želví zoo. Ty však neslouží k ochraně želv, jak se snaží návštěvníkům namluvit, ale pouze na nich vydělají. A želvy za to zaplatí životem.

Více na www.morskezelvy.cz.

„Po vylíhnutí byly pochytány a zavřeny do bazénu, kde postupně umírají na infekce a hlady. A i kdyby přežily a dostaly se na svobodu, budou mít zakrnělé svaly, plíce i instinkty, tedy bez šance na přežití. Dokonce se vyskytla i centra, ve kterých jsou želvy drženy na pláži a nemohou ani plavat“ varuje Hana Svobodová, která se ochraně mořských želv věnuje již mnoho let. I vy můžete pomoci, už jen tím, že podobné centrum nenavštívíte, pokud se do něj přesto náhodou dostanete, žádejte pracovníky, aby želvy pustili do moře na svobodu. A hlavně jim nepřispívají žádné peníze, to si pak myslí, že jejich praktiky schvalujete. Ještě více pomůžete, pokud objevení centra oznámíte na http://www.morskezelvy.cz/morske-zelvy/centra-na-ochranu-zelv/

Klamný úsměv delfína

Ještě překvapivějším zklamáním bude možná pro turisty, kteří skutečně milují zvířata, fakt, že také návštěva oblíbených delfinárií je více než problematická. Delfíni tu vypadají spokojeně, své kousky pro pobavení publika provádějí s úsměvem. Jejich úsměv je však neměnný – není to úsměv, ale typické zakřivení čelistí, díky němuž vypadají tak mile a stále v dobré náladě. Pokud trpí, nemají jak dát své pocity najevo. Snad leda tím, že opakovaně skáčou na břeh delfinárií – i to se stává. V naprosté většině se totiž jedná o delfíny, kteří byli jako mladí uloveni v moři. Zvyklí brázdit tisíce kilometrů jeho hlubin jsou v bazénu jako v miniaturní vaně, a podobně se scvrkne jejich bohatý sociální život. Za potravu naučené kousky provádějí. Ale zatímco zvířata chovaná v kvalitních zoo (nikoli v cirkusech!) se dožívají pravidelně vyššího věku než ve volné přírodě, u delfínů je tomu zásadně naopak, v delfináriích umírají brzy. Prokazatelně zde trpí deprivací, což odborník na jejich chován snadno pozná, a odmítají se rozmnožovat. Proto přísun nových závisí na lovu – mladí putují do delfinárií, starší do restaurací. Kdo viděl film Zátoka (The Cove), který pravdivě zobrazuje lov, při němž se celá zátoka každoročně zbarví do ruda, delfináriím se vyhýbá obloukem… (pomoci podpisem lze zde http://www.takepart.com/cove)

Vidět delfíny v jejich přirozeném prostředí, jak dovádějí ve vlnách a dobrovolně, skutečně s radostí doprovázejí lodě, je nezapomenutelný, ničím nezkalený zážitek hluboký jako samo moře. I takové zážitky lze na dalekých cestách vyhledávat, a delfíny pozorovat svobodné a přirozené.