Se šneky není nuda!

Málokdo asi od šneků čeká velkou zábavu. Avšak Rút Žambochová, která své oblovky žravé kromě dokonalé péče denně trpělivě pozoruje, říká, že s nimi nuda rozhodně není. „Poznají i svého člověka, myslím, že po čichu. Když se o ně starala moje dcera, její ruky uklízející terárium se vůbec nebály, nijak nereagovaly. Když jsem je do péče převzala já, před mou rukou se schovávaly. Ale jen do doby, než si na mě zvykly. Dnes mi ochotně vlezou do dlaně, líbí se jim dokonce šimrání ‚pod bradou‘. Ačkoliv jsou zahrabané v substrátu, ihned vylezou, když na jeho povrchu ucítí okurku – čich mají tedy výtečný. Podcenit nelze ani jejich zvědavost a rychlost, s jakou opustí terárium a vydají se na průzkum. A dokonce se dokáží i ozvat, když se jim něco nelíbí. Když se nepohodnou mezi sebou nebo nesou nelibě, že jim beru oschlý salát, vydávají jasně slyšitelné bublavé zvuky. Velmi roztomilé je, když spolu navzájem komunikují tykadly. Ale i mezi nimi jsou vztahy někdy zřejmě složité. Stalo se, že když jsem měla v teráriu tři oblovky, dvě se spolčily, byly stále spolu a třetí stála opodál jako osamocený outsider. Pozoruji u nich i rozdílné povahy. Některé jsou průbojnější, jiné handrkování o místo v oblíbeném rohu (rohy terária jsou nejžádanějším místem všech mých oblovek) neustále prohrávají, i když nejsou menší.“

Pestrá strava skorovegetariána

Ačkoli Rút Žambochová chová oblovky, jejichž druhové jméno zní žravé, jsou prý vybíravé. Chutná jim pouze okurka, salát, čínské zelí a vařená vejce (na stejných druzích zeleniny se jako na nejoblíbenějších shodují i mnozí další chovatelé), oblovky paní Žambochové pak ze všech druhů salátů nejvíce milují ledový. Doporučuje však vyzkoušet nejrůznější druhy zeleniny a ovoce, protože oblovky mají různé chutě stejně jako lidé. Některé například uvítají jablka nebo rajčata, jiné se jich ani nedotknou. Jídelníček je vhodné doplnit i malým množstvím bílkoviny, například granulemi pro psy, kočky či vodní želvy, již zmíněným vejcem nebo tvarohem. V přírodě si totiž oblovky kromě převážně vegetariánské stravě pochutnávají i na menších plžích. Na jaře a v létě jsou zpestřením jedlé luční rostliny (pampeliška, kontryhel, jetel, jitrocel či sedmikráska).
Na tvorbu krásné velké ulity spotřebuje šnek mnoho vápníku. Musí tedy mít neustále k dispozici sépiovou kost nebo podrcené vaječné skořápky. K jeho vstřebávaní je potřebný i vitamín D - oblovkám, pokud to lze, poskytneme přímé sluneční záření (vždy musí mít možnosnost schovat se do stínu!), UV zářivku či vitamínový přípravek.

Terárium pro oblovky

Dospělé oblovky potřebují terárium úměrné velikosti, aby se v něm mohly pohodlně pohybovat. Základním vybavením je vysoká vrstva substrátu, ve kterém mohou dle libosti hrabat. Osvědčený je lignocel, vrstva by měla být nejméně 10 cm silná, substrát můžeme i navršit do kopečků. Oblovky přes den obvykle odpočívají v záhrabu a za potravou se vydávají až zvečera.

Jako v pralese

Protože oblovky pocházejí z tropických deštných pralesů či jejich okrajů, potřebují teplo, nejlépe nad 22 °C. Když je delší dobu chladněji, zalezou do substrátu a zavřou za sebou dvířka ulity. V chladnější místnosti jim můžeme přitápět žárovkou, nesmí se však dostat přímo k ní, aby se nespálily. Dále je pro spokojenost i zdraví oblovek nezbytná vysoká vzdušná vlhkost přesahující 70 %. Tu zajistíme denním rosením substrátu i stěn. Pokud substrát navlhčíme důkladně, vlhkost se v přikrytém teráriu udrží i více dní. Větrání je nutné zajistit také, ale větrací otvory musíme udělat tak malé, aby šneci, kteří neznají vertikální překážky, neprolezli.

Koupel v brouzdališti

Oblovky mají rády vodu a možnost koupele, například ve větší mělké keramické misce. Chovatelé, kteří chtějí terárium proměnit na estetický skvost, mohou vytvořit i mělké jezírko nebo z kamenů a malého čerpadla vyronit malý vodopád, čímž obyvatelům zajistí vzdušnou vlhkost i bez rosení.


„Oblovky se koupou velmi rády, dopřávám jim lázně ve vlažné vodě, ale dávám jí do misky jen tolik, aby měly pohodlné brouzdaliště. Rády se nechají i omývat, pozor ale na dýchací otvor, do kterého se
voda dostat nesmí,“ doplňuje chovatelka. Po koupeli šnekům potře ulity olejem – prospívá jim to a navíc krásně vypadají. Z misky se oblovky i napijí, nejraději ale nasávají kapky vody ze stěn terária.
Do terária můžeme zasadit i rostliny, které oživí jeho vzhled a budou přispívat k tvorbě vzdušné vlhkosti. Oblovky je obvykle brzy zlikvidují, ale vyšší druhy s tuhými listy mohou dobře krmeným šnekům úspěšně odolávat.

Úklid terária

V teráriu se často množí nezvaní hosté, octomilky. Jejich larvy mohou škodit mladým šnekům, nebo se dokonce dostat do střev dospělých. Výskyt těchto mušek omezíme, když budeme terárium pravidelně zbavovat trusu a zvadlé, nespotřebované potravy. Také příměs mletého dolomitického vápence v substrátu octomilkám nesvědčí. Při velkém zamoření octomilkami lze oblovkám podat i léky, které předepíše veterinář.

Rozmnožování

Spokojené oblovky se v teráriu ochotně množí. Pokud nechceme chovat další desítky šneků, je třeba denně kontrolovat, zda naši chovanci nesnesli vajíčka, a ta ihned zlikvidovat. Nelze totiž počítat s tím, že všechny šnečky udáme novým chovatelům. I pokud si přejeme oblovky odchovat (a pozorovat jejich růst je skutečně zážitkem), je často třeba obří počty vajíček zredukovat.

Někdy oblovky můžeme spatřit přímo při páření, vzájemné objetí trvá i několik hodin. I když jsou hermafrodité, druhého k rozmnožování potřebují a vzájemně si vymění pohlavní buňky. Pak nakladou do substrátu snůšku o desítkách až stovkách drobných, kulatých bílých vajíček a dál se o potomstvo nestarají.

„Jedna oblovka dokáže naklást až sto vajíček za jedinou noc! Vajíčka připravená ke kladení lze vidět i přes dýchací otvor, pokud si šneky dobře prohlédneme,“ vypozorovala paní Žambochová.

Vajíčka určená k dalšímu chovu je vhodné odebrat do zvláštní nádoby, dospělé oblovky by potomstvu mohly okusovat ulity. Z vajíček se za 10 až 30 dnů vylíhnou maličcí šnečci, kteří však při řádné výživě rychle rostou (potravu jim předkládáme stejnou jako dospělým, ovšem dostatek vápníku je pro ně životně důležitý!), za rok měří jejich ulita až 8 cm a mohou se rozmnožovat. Dožít se mohou i deseti let.

Druhy oblovek, které lze chovat

Oblovka velká (Achatina achatina) je největším suchozemským plžem planety. Její obří a krásně stočená ulita je zdobená žlutohnědým žíháním, noha plže může být světlá (u albínů), hnědá, až téměř černá. Ve své africké domovině obývá vlhké tropické lesy, aktivní je večer.

Oblovka síťkovaná (Achatina reticulata) se pyšní rovněž až 20 cm dlouhou, ale štíhlejší, krémovohnědou ulitou. Na rozdíl od oblovky velké nežije pouze na zemi, ale ve své domovině na okrajích lesů a křovin často vylézá i do výšek. Většinu dne tyto oblovky rády tráví na větvích, které jim do terária vložíme (rovněž se rády plazí po skle), k večeru sestoupí dolů a hledají něco k snědku. Potřebují vysokou vrstvu substrátu, do kterého se někdy zahrabou.

Oblovka žravá (Achatina fulica) má žlutohnědou, žíhanou, až 18 cm dlouhou ulitu. Tento nejčastěji chovaný druh je nenáročný. Na Slovensku byl dokonce objeven ve volné přírodě, při vypuštění je patrně pod zemí schopen přežít zimu. V naší přírodě by ovšem mohl napáchat obrovské škody, jak už to u zavlečených druhů bývá. V Americe již problémy se zavlečenými oblovkami nastaly. I vajíčka proto musíme pečlivě rozdrtit či zalít vařící vodou, než je dáme kupříkladu na kompost!

Oblovka Iredalova (Achatina iredalei) má světlou ulitu dlouhou „pouhých“ 8 cm, žlutobílé je i tělo. Chováni jsou totiž téměř výhradně albíni, v přírodě mají tito šneci běžně ulitu hnědou. Je to stromový druh a většinu času tráví na stěnách a na stropě terária, ocení v něm rozmanité větve.