Vážky poletují nad vodní hladinou, samečci si namlouvají samičky. Po spáření oplodněná samička klade vajíčka do vody, buď volně na vodní rostlinstvo či hladinu, nebo je vsune přímo do rostlinných pletiv, aby byla alespoň trochu chráněná. Mohou jich být stovky až tisíce – proto je některé rozvážné matky roznášejí na více vodních ploch, aby si larvy po vylíhnutí tolik nekonkurovaly.
Královny jezírek i louží
Nymfy, larvy vážek, žijí ve stojatých i tekoucích vodách všeho druhu. Larvy vážky ploské často obývají i malé louže, kterým hrozí vyschnutí. Larvám to však nevadí - přežijí sucho zahrabány v bahně. Ve stavu strnulosti vyčkají do doby, kdy se voda navrátí.
Larvy jsou stejně jako dospělé vážky dravé. Proplouvají vodní vegetací, nebo se skrývají zavrtány v bahně na dně. Vyčkávají na kořist, a pak po ní vymrští svůj lovící nástroj – masku, což je přeměněný spodní pysk. Velké larvy jsou schopny ulovit i pulce či malé rybky. Orientují se při tom zrakem. Mají složené oči, stejně jako dospělé vážky, jenom menší.
líhnutí vážky
Vážky při vývinu od vajíčka po dospělce procházejí více stádii, ale nekuklí se (patří mezi starobylý hmyz s takzvanou proměnou nedokonalou, která nevyžaduje stádium kukly). Podle druhu vážky se některé larvy v dospělce vyvinou za necelé dva měsíce, jiné stráví ve vodě až pět let.
Část larev má kromě výkonných kusadel i na zadečku přívěsky v podobě bodců. Pokud ozbrojenou larvu spolkne ryba, může jí kořist mrskavými pohyby poranit a má jistou šanci, že ji lovkyně zase vyplivne.
Ze světa pod hladinou na souš
Larva roste a projde mnoha svlékáními. Když je již dostatečně velká na podivuhodnou proměnu v dospělce, několik dní se na ni v klidu připravuje:
obrázek z archivu ireceptar.cz
- Nejí, příliš se nepohybuje, den před proměnou přestane dýchat střevem, jako to doposud dělala. Vysune hruď nad hladinu a začne do vzdušnic nasávat vzdušný kyslík.
Pokud chcete vážkám usnadnit proměnu, pěstujte na březích jezírka pohledné bahenní rostliny se vztyčenými, pevnými listy, jako jsou kosatce či orobince.
- Vyleze na souš, obvykle v noci či brzy ráno. Hledá stébla a pevné listy příbřežní vegetace, na něž se zavěsí (někdy postačí pouze břeh či kámen nad vodou).
- Nyní larvě, která doposud znala jen svět pod hladinou, praskne pokožka. Ven se pracně klube dospělá vážka.
- Nejprve vystrčí hlavu a hruď, pak sebou vší silou švihne, čímž ovobodí i bříško, nakonec ven vytáhne zadeček.
vážka rudá
Novorozená vážka je zprvu měkoučká, téměř průsvitná, křídla, která byla složena v pochvách pod pokožkou, jsou zmačkaná. Musí se vyhřívat, čekat, až ji slunce a vánek osuší. Vzduch napumpovaný do vzdušnic a míza postupně vytvrdí tělo, narovná křídla.
Pak nastává první pokus letu – vážku nikdo neučí, jak mávat křídly, vedou ji pouze její instinkty. První pokusy jsou namáhavé a vážka letí trochu nejistě. Rychle však nabývá pověstných leteckých schopností svého řádu a za dva dny již létá suverénně.
Na stéblu po vážce jako vzpomínka na vodní fázi života zůstává suchá kutikula, takzvaná exuvie.
