Mezi jeho předky můžeme nalézt i psy typu kolií a španělů, ze kterých si vzal to nejlepší. Dokáže skvěle spolupracovat s člověkem, přinášet mu střelenou drobnou zvěř a asi vás nepřekvapí, že je také oblíbeným rodinným společníkem a skvělým sportovním psem, se kterým se můžete věnovat řadě disciplín. Je velmi učenlivý a oddaný svému majiteli. Zkrátka retrívr, jak má být, jen v menším provedení.

Vyžaduje mnoho času

Majitelé o něm říkají, že je aktivnější než border kolie, chytrý jak opice, přítulný ke svému majiteli a pracovitý jako správný retrívr. Samozřejmě můžete narazit i na klidnějšího jedince, ale je dobré se již před jeho pořízením připravit na obě varianty. Zaměstnat aktivního tollera je poměrně náročné, protože vyžaduje nejen dlouhé procházky, ale i mnoho mentálního zaměstnání. Nerad opakuje stejné věci, ani monotónní činnosti ho příliš dlouho nebaví. Než aby běžel dvacet minut vedle kola, raději se bude postupně věnovat třem různým aktivitám. Chovatelé také upozorňují, že se z tollera snadno stane „míčkofil“, který má „místo mozku tenisák“, což se může později páníčkovi vymstít. Kromě tréninků poslušnosti a výchovy je třeba zahrnout i trénink klidový, aby se naučil odpočívat a takzvaně vypnout. Díky tomu bude mít dobře našlápnuto k tomu, aby se z něj stal vyrovnaný jedinec, který dokáže přepínat ze vzruchu do klidu a nestane se vaším otrokářem.

Trénink s rozumem

S tollerem je možné se věnovat nejrůznějším psím disciplínám. Díky jeho inteligenci, ohebnosti, mrštnosti, poměrně lehké váze a touze vyhovět asi nenajdete psí sport, kde by byl oproti jiným psům pozadu. Skvělé výsledky můžete zaznamenat především v agility, v dogfrisbee i obedienci. Má velmi dobrou paměť, ale právě kvůli ní si pamatuje nejen dobré, ale i špatné návyky. Páníček musí dostatečně předvídat a zaměřit se na to, zda odměňuje skutečně to chování, které chce. Toller si v nudě či ve stresu může začít vynucovat pozornost – ať už pískáním, nebo pohybem. Do stresu ho může dostat také sledování jiného psa v pohybu. Je proto nutné s tím pracovat hned v začátku, aby se takové chování nepodporovalo. Nejenže je v mnoha psích disciplínách takové chování penalizováno, pes tím navíc nezdravě hromadí stresové hormony a ztrácí koncentraci.

Tollera lze dobře motivovat a za oblíbený pamlsek či hračku se pro páníčka div nepřetrhne. S výchovou je třeba začít už od štěněte a být při ní důsledný, férový a trpělivý.

Vztahy v rodině i mimo ni

Tolleři bývají velmi oddaní svým majitelům i jejich rodině. Oproti jiným retrívrům však většina jedinců nevyhledává až tolik kontakt s cizími lidmi. Zároveň však bývají velmi tolerantní a pro své okolí nepředstavují hrozbu. Za plotem umějí hlídat, ale spíš je to strašení než agresivní výhrůžka. Ve své rodině si dokážou dobře zvyknout i na jiná zvířata včetně psů. Co se týče snášenlivosti s cizími psy, většinou platí, že samci mají někdy potřebu dokazovat dominanci. Fenky jsou v tomto ohledu obvykle o něco klidnější, ale také se umějí ohradit. Každopádně, když je napadne jiný pes, dokážou se bránit.

Péče o srst a zevnějšek

I když má toller dlouhou srst, péče o ni není náročná. Je samočistící, takže ji stačí pročesat přibližně jednou týdně. Nečistoty v průběhu dne samy odpadají. Pokud jde o výstavního jedince, upravuje se někdy srst na tlapkách a uších. V období línání bývá péče o srst náročnější, protože se uvolňuje stará podsada a jemné chlupy z ní povívají a na všem ulpívají.

A co zdraví?

Nova Scotia Duck Tolling retrívr patří ke zdravějším plemenům. Dříve byly největším strašákem oční nemoci (progresivní retinální atrofie a anomálie oka kolií), vyskytnout se může také Addisonova choroba, encefalopatie či degenerativní myelopatie – díky testování se však daří dědičným onemocněním dobře předcházet. I z toho důvodu je vhodné pořizovat si psy s průkazem původu po testovaných rodičích.

Majitel by měl pravidelně kontrolovat zvukovod (obzvlášť pokud se pes často koupe), aby předešel možným zánětům. Toller bývá vitální do vysokého věku, v průměru se dožívá třinácti let.

Pro koho se hodí?

Převážně pro lidi pevných nervů. Ideální je pro něj aktivní člověk, který má na psa dostatek času a nedělá mu problém vymyslet pro něj každý den nějaké zaměstnání. Potřebuje páníčka trpělivého a pozitivně naladěného, protože velmi přejímá emoce ze svého okolí. Jelikož i toller si někdy ve výcviku umí postavit hlavu, potřebuje majitele, který bude vědět, jak ho nejlépe motivovat. Hodí se i pro šikovné začátečníky a nezklame ani zkušené kynology. Potřebuje mít blízko ke svému majiteli, a ne být někde sám na zahradě. Určitě se tedy nehodí pro ostrahu objektů či jen jako doplněk k novému domu se zahradou. Dá vám tolik štěstí, kolik jen unesete, stačí se vzájemně pochopit.

V KOSTCE

  • Původ: Kanada
  • Velikost feny: 45–48 cm s tolerancí ± 2,5 cm
  • Velikost psa: 48–51 cm s tolerancí ± 2,5 cm
  • Hmotnost feny: 17–20 kg
  • Hmotnost psa: 20–23 kg
  • Barva: různé odstíny červené nebo oranžové se světlejšími praporci a spodní stranou ocasu a obvykle nejméně s jedním z následujících bílých znaků: špička ocasu, tlapy (skvrna nepřesahuje přes nadprstí), hruď a lysina; pes jinak vysoké kvality nesmí být penalizován pro nedostatek bílé; pigment nosu, pysků a okrajů očních víček je masově zbarvený, v barvě srsti nebo černý
  • Skupina FCI 8: retrívři, slídiči, vodní psi

Chovatelské kluby:

Retriever klub (www.retriever-klub.cz)

Klub chovatelů loveckých slídičů (www.kchls.cz)

Zdroj: Časopis Receptář