Zvířata jsou fajn. Rozveselí vás a dají vám citovou vzpruhu, když zrovna ve vašem životě není. „Já mám dva psy a jsem za ně ráda,“ říká čtyřicetiletá Dana z Olomouce a dodává, že právě její čtyřnozí přátelé jí pomáhají vyrovnat se s těžkým rozchodem. A není sama.
V Českých domácnostech se to zvířaty jen hemží. Podle statistik 29 % našich krajanů chová psa, 11 % kočku a ve 13 % jde o chovatele, kteří mají dokonce obojí – tedy psa i kočku. A pak jsou tu tací, kteří svůj prostor obývají s rybičkami, hlodavci (křeček, morče), králíkem nebo andulkami…
Autor videa, Český rozhlas Plus, vám vysvětlí, jak je to s týrání zvířat a zákonem. Více na kanále YouTube.com.
(Ne)dobrovolný kočičí útulek
Sociologické průzkumy také uvádí, že zvířata si nejčastěji pořizují senioři, bezdětné manželské páry a mladí lidé do třiceti let. Starat se o „němou duši“ ale není jen tak, protože to stojí nejen čas, ale i peníze. Průměrné měsíční výdaje za rodinného mazlíčka se pohybují od 400 do 2000 korun.
A to v tom není započítaná veterinární péče, která dokáže spoustu „páníčků“ a „paniček“ chlupáčů doslova finančně položit na lopatky. „Co se ale dá dělat, jsou to jen peníze a zvířátko vám tu péči pak několikanásobně vrátí,“ říká paní Eva, která chová kočky a pokračuje: „Když jsme se s mužem nastěhovali na chalupu, měli jsme jen dvě. Pak k nám začaly chodit kočky z okolí a tak nějak si zvykly, že jim dáváme jídlo a zázemí. Na ně se „nabalily“ další, teď jich máme patnáct.“
Koťata před brankou
Situace paní Evy není jednoduchá, protože se musí starat o spoustu nových svěřenců. Ale nemá to srdce kočky nechat na pospas osudu.
„Mám takový nečekaný kočičí útulek, který samozřejmě dotuju ze svých úspor. Naočkovat nebo vykastrovat kočky něco stojí… Proto jsme letos nebyli s manželem na dovolené a prakticky jsme doma jen kvůli zvířatům,“ přiznává a dodává, že posledních pět kočičích „svěřenců“ – koťátka Jíru, Šimona, Micku, Válečka a Flíčka, našla v tašce u vrat do domu.
„Asi někdo věděl, že mám víc koček, tak si říkal, že tady budou v dobrých rukou,“ říká paní Eva s tím, že ale nemůže fungovat jako „záchranná stanice“ pro kočky, protože nemá pro nové duše peníze a ani prostory.
Opustit zvíře je trestný čin.
Pes z vlaku...
Dobrovolníků s dobrým srdcem, kteří se ujímají zvířat v nouzi, je vícero. Nicméně většina z nich (včetně zvířat) doplácí na nezodpovědné majitele, kteří se svých „chlupatých“ potěšení rádi zbavují. „Klasicky si pořídí zvíře a když je začne štvát, prostě ho někde odhodí,“ říká Jirka z Prahy, jeden z majitelů tří psů, z nichž jednoho našel ve vlaku.
„Jednou mi volal kamarád – průvodčí – že neví, co má dělat, že někdo z cestujících přivázal psa v umývárně ve vlaku. Chtěl ho dát do útulku a pak si vzpomněl na mě. Prý si pes již prožil svoje a zasloužil by si klidný a milující domov. Jel jsem se tam na něj podívat a nakonec jsme si ho s manželkou vzali…“ vzpomíná.
Související články
Trest za týrání
Odhozených a vyhnaných zvířat jsou v Čechách ročně celé tisíce. Pokud přežijí, končí většinou v útulcích, dočasných péčích nebo v lepším případě, u dobrých lidí. Ale co lidé, kteří se těchto „němých duší“ zbavují a nechávají je na pospas hladu, zimě nebo zranění?
Podle § 4 odst. 1 písm. s) je opuštění s úmyslem zbavit se zvířete považováno za určitou formu týrání. Sazba za takový čin se může pohybovat od dvou do šesti let. Větší trest získají většinou ti, kteří zvíře brutálním způsobem zabijí.
Výjimka, která potvrzuje pravidlo
V případě opuštění zvířete ale zákon zmiňuje výjimku, která se týká „němých duší“, které byly léčeny (například z úrazu) a poté vypuštěny do jejich přirozeného prostředí ve volné přírodě – například ptáci, veverky a další zvířata. Účelem této činnosti nebylo „zbavit se zvířat“, ale umožnit jim ve zdraví návrat do jejich přirozené existence. A to je rozdíl.
Zdroje: www.idnes.cz, https://www.mestostankov.cz
Sledujte nás v Google Zprávách